Přede dvěma dny vyšel na Variety článek s úryvkem z nové knihy Williama Shatnera Boldly Go: Reflections on a Life of Awe and Wonder. Shatner v něm popisuje své první pocity, když se octl ve vesmíru během svého slavného letu. Osobně jsem tomu nikdy nepřikládal o moc větší váhu než jako historické zajímavosti, že právě herec, proslulý svou legendární rolí startrekového kapitána, měl tu čest se stát nejstarším žijícím člověkem ve vesmíru. Po přečtení jeho "svědectví" z kosmické výpravy ale musím přiznat, že jsem Shatnerovi křivdil. On je mnohem víc než jen slavný vesmírný turista. Slova, kterými své pocity vystihl, a závěry, ke kterým poté dospěl, jsou velmi inspirativní. Doporučuji článek přečíst každému, koho neodradí angličtina.

Ve spojitosti se Star Trekem samotným se mi při čtení vybavila Základní směrnice, respektive pravidlo o nevměšování a zákaz kontaktu prewarpových civilizací. Nikdy jsem příliš nerozuměl důvodům, proč by se měla linie zakreslit právě zde a proč je to právě vynález warpu a nikoliv něco jiného, co by mělo rozhodnout, zda je civilizace již dostatečně vyspělá a připravená, aby mohla být vyvázána z ochrany Základní směrnice. Proč není kritériem, které hodnotí "připravenost" světa ke kontaktu a případně přizvání do Federace, namísto toho třeba to, aby v posledních sto letech nedošlo na takovém světě k žádným válkám? Nedosvědčovalo by to snad civilizační úroveň mnohem výmluvněji než technické vynálezy? Ale Shatnerova slova dosvědčují, jak transformativní může cesta do vesmíru být, a dávají naději, že kdyby stejnou zkušenost mohlo zažít mnohem více lidí a dospět k podobnému "procitnutí", svět by byl proto o něco lepším.