Stejně jako řada dalších v této skupině jsem si tento týden zahrál nově vydanou hru Star Trek Resurgence. Pro ty z vás, kteří se k ní ještě nedostali, shrnu některé své dojmy.

Resurgence je zasazená do pozdního 24. století – tedy do TNG vesmíru, kde se nosí uniformy s šedým vrškem a vesmírem létají lodě všem dobře známých tříd. Podle mě dobrá volba pro „starý dobrý Star Trek“. A právě o to tvůrcům šlo.

Televizní epizody Star Treku mají skoro bez výjimky dvě dějové linie, které se příležitostně protínají – chvíli v nich sledujeme krizi řešenou posádkou můstku a chvíli trable rodiny O’Brienových, kteří se nemohou dohodnout, jestli k večeři salát nebo tlačenku. Tohoto schématu se Resurgence drží: hrou prostupují dvě dějové linie, kterými procházíte jako komandér Jara Rydek nebo jako optimistický mladší inženýr Diaz. Na rozvíjející se příběh se díky tomu díváte nejen pohledem důstojníků na můstku, ale i obyčejných členů posádky (nabízí se výraz „lower decks“). Příběh hry se díky této dynamice stává poutavějším a působí přirozeně startrekovým dojmem.

Samotný příběh je přitom disciplínou, ve které Resurgence skutečně exceluje. Promyšleným a na počítačovou hru velmi přirozeně působícím způsobem navazuje na zápletku TNG epizody „Poslední výspa“, ve které se Enterprise setkává s posledními zbytky kdysi mocné říše Tkon. Ta se v roce 2380 dostává znova na scénu a posádce lodi USS Resolute pořádně zatopí. Ve světě počítačových her je kvalita scénáře hra od hry velmi odlišná a je proto milým překvapením narazit na příběh, který bych si s chutí přečetl i jako klasický dvousetstránkový paperback.

Obě postavy v průběhu hry plní velmi různorodé úkoly – od zkoumání s pomocí trikordéru, přes létání raketoplánem nebo střílení z phaseru se dostanete i k úkolům jako je trasování signálu transportéru, zapojování zesilovačů transportního signálu nebo – ano – řešení krize obligátním obrácením polarity. To vše je navíc zpracováno nápaditým a (znova) velmi
přirozeně působícím stylem, za což si tvůrci hry rozhodně zaslouží uznání.

Velkou část hry tvoří in-game sekvence, ve kterých se příběh rozvíjí – to znamená, že se mluví. Je tedy potřeba mít angličtinu na alespoň nějak použitelné úrovni. Hráčům, kteří na ni nejsou v každodenním životě zvyklí, může pomoct volitelné zapnutí titulků. Scény působí překvapivě dynamickým/živým dojmem a díky dobrému dabingu je radost je sledovat. Ve hře vystupuje i postava Williama Rikera (kapitána Titanu), kterému hlas propůjčil Jonathan Frakes a dokonce pan Spock - hlas Leonarda Nimoye zde zdařile imituje Piotr Michael.

Po grafické stránce není Resurgence srovnatelný s předními AAA tituly, ale díky tomu, že staví na osvědčeném Unreal enginu je vizuální stránka bez větších připomínek, a to, co ztrácí, hravě dohání výbornou propracovaností všech možných detailů, od krásných interiérů lodí přes dobrou práci s kamerou v in-game sekvencích a procítěné práci se světly.
Grafických detailů a různých jemných odvolávek na různé části Star Trek univerza je ve hře opravdu velký počet. Jeden za všechny: v Nové generaci se napříč všemi sezónami objevuje snadno rozeznatelný kus perforovaného plechu, který díky svému zajímavému designu najdete na Enterprise D, v útrobách romulanského válečného ptáka nebo na cizích planetách. Tady samozřejmě nemohl chybět.

Star Trek hry hraju skoro 30 let. Většinu z těch, které vás napadnou, jsem celé projel několikrát a dovolím si neskromně říct, že se v nich vyznám jako málokdo. Resurgence poutavým způsobem vypráví příběh, který jako by vypadl z televizního Star Treku. Postavy jsou zajímavé, hratelnost bez připomínek a těch pár neduhů hra bohatě vyvažuje citlivou propracovaností, která ve světě Star Trek her nemá obdoby.

Existují hry jako Armada, které na základ úspěšného titulu naroubují startrekový skin a pouze lehce upraví herní logiku. Nechápejte mě špatně – kdo mě trochu zná, ví, že pro Armadu a podobné hry mám slabost. Je ale úplně jiná liga vyrobit hru, která je dobrá v první řadě díky tomu, že je to dobrý Star Trek. A to už tady dlouho nebylo. Díky tomu si Resurgence zaslouží místo mezi Judgment Rites a Bridge Commanderem – a jednoznačně tedy patří mezi vůbec nejlepší Star Trek hry.