Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Star Trek: Discovery v perspektivě Prvního kontaktu

pá 5. dubna 2019      autor: Eodeon      přečteno: 2060x      délka: 10 min      komentáře: 25

fan poster k DiscoveryOd dnešního dne přesně za 44 let poprvé přistane na naší planetě mimozemská loď. Zástupci lidstva se v míru přivítají s návštěvníky z hvězd a zanedlouho nato nastane ráj na Zemi. Tedy alespoň pokud si připouštíme, že taková vize budoucnosti lidského rodu je přinejmenším uskutečnitelná. Někdo by totiž mohl namítnout, že popsaná situace by nenastala nejspíše ani v Leibnitzově nejlepším ze všech možných světů. Důvod, proč takto uvažuji, může mimoděk posloužit i jako skvělá ilustrace důvodů, které vedly tvůrce seriálu Star Trek: Discovery k situování jeho děje do minulosti, respektive přinejmenším z perspektivy většiny startrekových seriálů. Posun na časové ose kamsi do prehistorie zaznívá mezi výtkami skalních fanoušků zdaleka nejčastěji. Narušení vizuální kontinuity univerza Star Treku postavením futuristické Discovery (dle standardů nejednoho dnešního diváka) vedle designově přežitého a zastaralého Původního seriálu (dle zaujatosti nejednoho dnešního diváka) se podle mnohých ohlasů jeví jakožto závažnější prohřešek než jakékoliv narušení kontinuity dějové. Přitom jde o hledisko doslova povrchní. Nelibost ale může pramenit jednoduše z toho, že není na první pohled zřejmé, co tvůrce k návratu do minulosti vlastně vedlo. Jaké může mít tak podivuhodné rozhodnutí v koncepci seriálu vlastně opodstatnění?

V minulosti jsem už několikrát využil příležitostí, když se při pojednání jiného startrekového tématu vyskytla ona souvislost, abych přednesl některé z důvodů, proč se tvůrci takto rozhodli. Nabídl jsem například možnost, že mínili dodržet následnost s do té doby posledním seriálem, tedy s Enterprise, a zároveň s tím se pohybovat ve stejném údobí jako tři nejnovější filmy, aby se rychle zorientovali i noví fanoušci, které do fandomu přivedly příběhy z Kelvinovy alternativní časové linie. Také jsem krátce fantazíroval s představou, že roli sehrála inspirace v nebývalém zájmu fanoušků o fan projekt Axanar, který zkoumal stejné historické údobí fikčního světa a rovněž se zabýval válkou Federace s Klingony. Na záminku k odbočce a představení důvodu, který považuji za hlavní, ovšem dosud nedošlo. A tak jsem se rozhodl mu věnovat samostatnou úvahu a První kontakt jí může dobře posloužit. Je to okamžik, kdy zaniklo lidstvo, jak ho známe, a vzniklo lidstvo, jak jej líčí Star Trek. Sobecký, krátkozraký a chybující člověk zemřel a jeho místo zaujal člověk roddenberryovský. Homo roddenberriensis.

¡qué bárbaro!

Nikomu jistě neuniklo, že vzdor historické zkušenosti nám Star Trek představuje vývojovou křivku stoupající strmě vzhůru. Jen tu a tam její vzlet narušují drobná zaváhání, jaká ovšem pomalu nestojí za zmínku. Není přitom řeč jen o vývoji technologickém, ale paralelně k němu – jako kdyby to snad bylo nějak vzájemně podmíněné – nastává i vývoj sociální. S každou další generací se rodí lepší lidé. Pokud byli rekové Původního seriálu snad až podezřele udatní a dobromyslní, nastupující Nová generace je svou ušlechtilostí zahanbila. Pozdější relativizace a revize, totiž ony spíše ojedinělé poklesky oproti nemožně vysokým etickým standardům původní vize (př. DS9: „Za svitu luny“, ENT: „Symbiont“ a „Nevratné škody“ atd.), byly fanoušky často vysoce oceňovány. Často zcela po právu. Jak totiž usiluji obhájit v tomto zamyšlení, utopický duch páchne blbostí. Ale i čistě z tvůrčí perspektivy představuje ustavičný vývoj vážný problém. Mají-li mít lidé každé další éry světa Star Treku širší obzory vědomostí, větší moc dostupnou skrze lepší technologie a pevnější morálku, narazí po pár krocích na strop, totiž tu pravou „konečnou hranici“. Stanou se vševědoucími, všemocnými a morálně dokonalými, což je ne náhodou definicí Boha. Už vlastně ani nebudou lidmi, pakliže o své lidství nepřišli lidští hrdinové Star Treku už dávno. Tvůrci budoucích seriálů, jako je chystaný projekt o Picardovi či seriál o Oddílu 31, se mohou trendu vzepřít, zavést do světa Star Treku element úpadku a riskovat hněv tradicionalistů. Období vzletů se nově budou střídat s obdobími pádů. Pakliže by ovšem tvůrci měli zůstat věrní tradici, kdy technický i sociální vývoj jsou konstantou, ocitnou se ve slepé uličce. Představa psaní dramatu o dokonalých jedincích je absurdní jak Gambini!

4. dubna 2063, večer před Prvním kontaktem, navštěvují vynálezce Zephrama Cochrana nikoliv duchové budoucích Vánoc, nýbrž cestovatelé z rajské budoucnosti a líčí mu utopii svého světa, aby ji tím vlastně stvořili. Snad, kdyby mu nepromluvili do duše, nebyl by večer 4. dubna 2063 večerem před Prvním kontaktem. Prvního kontaktu by nebylo. Jedná se tu vlastně o predestinační paradox. Aby jej bylo možné uskutečnit, bylo třeba cynického vědce nadchnout vznešenými ideály, roddenberryovskými ideály. Posádka Enterprise-E proto tedy střízlivějícímu vynálezci s nadšenými výrazy ve tvářích popisuje První kontakt a jeho následky – vymýcení válek, nemocí a chudoby během pouhé jedné generace a nastolení všeobecného blahobytu. Může to být tak snadné? Mohlo by lidstvu k tak radikální změně stačit poučení ze světové války a návštěva od mimozemšťanů? Není to vlastně jen iluze, co se důstojníci z budoucnosti snaží podsunout na místo Cochranovy dosavadní deziluze? Přeci nemohou sami věřit, že by změna nastala tak snadno a beze všeho úsilí. Zvláště pak změna, kterou by nejen pesimisté mohli pokládat za nemožnou za jakýchkoliv okolností. Roddenberryho ideologie je ve fikčním světě vlastně mýtus, který stvořil sama sebe. A spolu s tím i jinak neuskutečnitelnou idealistickou budoucnost pro lidstvo.

Mýtus dokonalého člověka zrozeného z Prvního kontaktu ve svých začátcích bohužel stvrzoval i seriál Enterprise. Lidé dvaadvacátého století se vskutku jevili povznesení nad své dávné předky. Byli odvážní a dobrodružní a vynalézaví přesně jako hrdinové Původního seriálu. Byli ale také poněkud pyšní, jako by si byli vědomi svého postavení nového a lepšího člověka a nemohli se dočkat, až otisknou jeho stopu do tváře všehomíra. Dychtivě se hrnuli vpřed a arogantně přitom opovrhovali radami a vedením notně zkušenějších a moudřejších Vulkánců. Jejich nevyslovené motto „lidé na prvním místě“ bylo smutnou předzvěstí hesla trumpistické éry „America first“. Vydali se do inkoustové temnoty vesmíru sice bez bázně, ale zároveň beze špetky pokory. Není proto divu, že svým počínáním napáchali i řadu zpravidla drobnějších škod. Díky tomu a díky oné počáteční pýše se ale hrdinové seriálu Enterprise nejeví v posledku až tak hrdinsky. Vzácně ale přeci se dopouštějí chyb, občas přímo zločinů, a to jsou ironicky nejlepší a rozhodně nejinspirativnější momenty seriálu. Napáchané škody se kupí, až je někdy třeba se vracet a napravovat je. S každou sezónou se hrdinové stávají o malý krapet lidštějšími a nedlouho před koncem představuje seriál fanouškům i odvrácenou stranu Země – vlivné extrémistické hnutí Terra Prime (pozn. neplést s Terra Novou, což je ještě odvrácenější strana lidstva) a na povrchu mýtu se tak konečně objevuje nádherný hluboký šrám.

To vše je ale pořád málo. Občasné excesy mohou možná přivanout stopové množství realismu, ale nezvrátí zidealizovanou podstatu lidského rodu, jak ji Star Trek předkládá v převažující míře epizod. Ne snad, že by bylo třeba ji zvracet… pardon, zvrátit. Idealismus Star Treku je přirozeně jednou z jeho předních hodnot a příčinou, proč inspiroval tolik svých diváků ke snaze přičinit se na budování lepší budoucnosti. Ovšem cesta k onomu ideálnímu stavu byla popsána jako příliš snadná. Představu, že celé tisíce let trvající tradici lidského pokolení, založenou na hamižnosti, nenávisti, válkychtivosti a krvežíznivosti lze odčinit jedním potřesením rukou s členem mimozemského druhu, vnímám jako vrcholně naivní. Optimismus Star Treku oceňuji, ale nikoliv tam, kde přechází v naivistickou utopii. Ať už se hrdinům Původního seriálu, Nové generace, Deep Space 9 a Voyageru podařilo povznést se nad barbarské dědictví předků jakkoliv, nebylo to až tak triviální. Nemohlo být. Jak ostatně v epizodě Discovery „Projekt Daedalus“ mezi řečí poznamenává admirál Cornwellová, „budování státu není nikdy pěkná věc“. A v téhle okrajové poznámce vlastně mimoděk zaznívá důvod, proč je Discovery prequelem.

„The Human Adventure Is Just Beginning“ - plakát k filmu Star Trek: The Motion Picture

Jedině zasazením seriálu před již detailně zpracovaný obraz ideální budoucnosti mohou tvůrci ukázat i nedokonalé jedince. Mohou obejít Roddenberryho pravidlo přísného zákazu konfliktů, které ještě desítky let po smrti duchovního otce Star Treku neotřesitelně rezonuje v jím stvořené fikční doméně, a znázornit sváry a hádky mezi postavami. Drobné konflikty a pseudo-problémy, jaké nastávaly v minulých seriálech, opakovaně stavěly na nedorozuměních pramenících z kulturních bariér, které se pochopitelně vždy zázračně vyřešily, jakmile byly bariéry úspěšně odsunuty. Tento koncept sice skvěle koresponduje s leitmotivickou myšlenkou Star Treku – jednou z mnoha, přirozeně –, podle níž jsou rozdíly mezi lidmi a tedy i příčiny většiny konfliktů spíše povrchního charakteru, zatímco to, co mají všichni lidé společné, jde až na dřeň. To, co máme společné, nás spojuje, tvoří naši podstatu a tím i roddenberryovskou definici lidství. Konflikt založený na kulturních bariérách ovšem nedostačuje současným navýšeným nárokům diváků televizních seriálů na plnohodnotný dramatický oblouk. Chce-li být Star Trek současný, a to by chtít rozhodně měl, musí obsáhnout závadné charaktery postav, musí přitvrdit na konfliktech a musí „potemnit“. Odpovědí, jak to vše zařídit a nezpronevěřit se přitom idealistické podstatě, je posunutí děje před ideál samotný, do doby jeho zrodu. A tím zdaleka není První kontakt.

Discovery se tak od svých předchůdců nejvíce liší nikoliv upgradovaným designem a vyspělejšími triky, nýbrž svou programovou nedokonalostí. Nakonec tedy to, co část fandomu nese s takovou nelibostí, tedy temnější atmosféra a chybující lidské bytosti namísto elitních nadlidí, je určující intencí za konceptem celého seriálu. O Star Treku od prvopočátků až donedávna platilo, že mimozemské postavy mají více lidskosti než lidské, zatímco šlechetní (či snad šlechtění?) lidé budoucnosti působí téměř jako titíž, kterými Paul Verhoeven zabydlil své krutě ironické filmové odsouzení sociálního darwinismu. Lidé z Discovery už ale takoví nejsou a zejména to platí o hlavní hrdince. Michael Burnhamová je vadná. Doslova. Její postava je nevyrovnaná, omylná a i přes její přehnanou angažovanost vyřešit jakýkoliv možný problém je občas bezradná. Je to postava závadná dle tvůrčího úmyslu. A i přes odpor části fandomu, která nedokonalost nestrpí, je to tak dobře. Stačí se na seriál podívat z té perspektivy, že fádní a statické lidské figury v dokonalém světě nahradila Discovery zajímavými a dynamickými lidmi v nedokonalém světě. To vše je však jen provizorní.

Ani svět Discovery totiž (zatím) není tím stejným světem, který představily seriály odehrávající se na časové ose později. Je to temnější svět, ve kterém se ideály teprve rodí, občas s velkými bolestmi a za cenu osobních obětí. Protože jedině tak se rodí ideály. Nikoliv z motivačního řečnění a mravokárného kazatelství. Finální epizoda první sezóny seriálu se mi ze všech líbila zdaleka nejméně. Všechen ten rozzářený patos v závěru působil v kontrastu k tmavě šedavému zbytku seriálu jaksi nepatřičně a tím pádem až nevěrohodně. Nicméně je hodno poklony, jak poslední epizoda uzavřela tematický cyklus série. Příběh začal zradou, protože nadřízená odmítla ustoupit a slevit ze své neochvějné zásadovosti, a skončil málem zradou, protože nadřízená zásadovost zavrhla. Člověk zase o trochu zmoudřel. O trochu vyspěl.

Zásady, které se každý člen Hvězdné flotily zavazuje dodržovat, sice existovaly někde na papíře odedávna, ale teprve coby žité ideály konfrontující obludnost reality se otevírají hlubšímu porozumění. Teprve po vystavení nejtvrdším dilematům lze objevit smysl v abstraktních hodnotách, které si hrdinové vytkli za své. V tom se ukrývá objevování z titulu seriálu. Nikoliv v mapování hvězd a studiu složení mlhovin, ale v objevování vnitřního smyslu hodnot, které dají jednou vznik idealistické budoucnosti. V objevování lidskosti, které Star Trek intenzívně podniká od svého vzniku, ovšem častokrát přitom pátrá na špatných místech. Discovery tak opravdu není „plnohodnotný Star Trek“, ale teprve k němu dláždí cestu. Je „pouze“ úsvitem Star Treku. Bohužel občas takovým, kterému dle známé lidové fráze předchází největší tma. Snad bude v seriálu i nadále svítat jako doposud.

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: pá 5. dubna 2019
přečteno: 2060x
komentáře: 25
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG