Retro: Závod (The Chase)

čt 2. dubna 2020      autor: Eodeon      přečteno: 505x      délka: 9 min      komentáře: 10

TNG: The ChaseČtenáře prosím o prominutí, že se v následujících odstavcích trochu vzepřu trendu a rubriku „retro“ si pojmu po svém. Článek bude spíše kritikou než mezi ostatními autory obvyklejší synopsí s krátkým (jednoznačně pozitivním) hodnotícím komentářem či neméně obvyklým překladem wikipedického hesla s výčty faktických údajů a výběry pamětihodných hlášek. Zvolenou epizodu totiž nepřipomínám proto, že bych si ji snad oblíbil, ba naopak! Účelem rubriky je připomínat z bohaté historie seriálového Star Treku to, co mohlo být s odstupem pozapomenuto, a třeba na to i pohlédnout z neobvyklé perspektivy. Občas může být užitečné připomenout si i temnější stránky historie Star Treku. Zejména pak tehdy, pokud je jako temné mnozí z nás nevnímají a například adorují epizodu, která přitom jednoznačně patří na nejhlubší dno mezi všemi seriály. Záměrně volím takto silný, kategorický soud, abych předeslal, že se v kritice rozhodně nemíním držet zpátky.

Vlastně je až tragické, že jsem nucen uchýlit se k až tak tvrdému odsouzení, jelikož si stále docela živě pamatuji, jak mě epizoda Nové generace „Závod“ v dětství velice bavila. Její zápletka spočívající v postupném odkrývání prehistorického tajemství, podpořená na svou dobu obzvlášť svižným, téměř až uspěchaným tempem vyprávění, má za následek, že je snadné pohroužit se do děje a okoušet nasládlou atmosféru tajemna. První dojem tehdy nezhatil ani brutálně antiklimaktický závěr, po kterém se dnes cítím stejně jako přítomný klingonský kapitán, když svůj pocit shrne slovy: „To má být celé? Nebýt už mrtvá, sám bych ji zabil!“ Avšak první dojmy často trpívají zkreslením, nemluvě o letitém nánosu nostalgie, který je nutno napřed odpreparovat, chceme-li zřetelně nahlédnout do podstaty epizody. Není totiž tak zřejmá, jak se může zprvu zdát nebo jak ji tvůrci mínili podat.

Dlažební kostka

Tvůrci jistě mínili dobře. O tom jsem nikdy nezapochyboval. Ale jak známo, ‚dobrými úmysly jest dlážděna cesta do pekel‘. Sirény červeného poplachu by měl v myslích diváků rozeznívat už samotný fakt, že kýženým vyvrcholením všeho toho „závodění“ je vlastně kázání. Ačkoliv se navenek tváří sofistikovaně, epizoda nemá hlubší téma. Má jen monolog násilně naroubovaný na závěr, ve kterém je divákům předloženo tezovité „poselství“. Ovšem, na sdělení samotném není nic v nepořádku. Snad až na určitou plytkost, naivitu a okatou sentimentalitu nemohu nic vytknout onomu kázání o tom, jak jsme si i přes vnějškové rozdíly my všichni lidé podobní v jádru, jak mnoho máme společného a jaké neštěstí to proto je, že spolu i přesto neumíme vycházet. Poučka je správná, byť tak „hlubokomyslná“, že ani necítím nutkání ji srážet cynickou poznámkou. V tomto provedení se shazuje sama.

Picard a kurlanský naiskos třetí dynastie profesor Galen trasuje cestu Yridiané útočí na raketoplán záhada se rýsuje

Vlastně mi ani tolik nevadí ta skutečnost, že namísto předložení složitého tématu divákům k posouzení v různých perspektivách a namísto pobídky k formulování vlastních závěrů, jak si představuji ideální příklad intelektuálně stimulující epizody Star Treku, se nám dostává obvyklého klišé se závěrečnou přednáškou, kde nás tvůrci laskavě poučí, ‚co si máme myslet‘. Kolik jen epizod od prvopočátků Star Treku podlehlo tomuto zhoubnému trendu! Jsou tu a tam případy, kdy se teze jeví neotřelá či podaná zvláště výstižnými a inspirativními slovy. Pak lze na klišé přistoupit i dobrovolně a uvědoměle a třeba i najít poučení. Ale rádoby tklivá řeč zástupkyně protohumanoidního druhu o osamělosti jejího lidu v nekonečné dálavě kosmu a touze po odkazu je jen umělohmotný sentiment; navíc o to horší, že se snaží ošálit diváka iluzí sofistikovanosti.

Co se mi na druhé straně silně protiví, je opravdová podstata epizody, její nechtěný ale v důsledku nevyhnutelný význam zpochybňující vše to, co víme o původu života na Zemi, a přeneseně i veškerou vědu při těchto poznatcích uplatněnou. Život prý nevznikl způsobem, jak nás učí vědecké bádání. Namísto toho jsme vedeni si představovat, že Země byla úmyslně oseta genetickým materiálem jakýchsi vesmírných cestovatelů, přesně v duchu nejhorších sektářských bludů.

Není sci-fi jako syfy

Ovšem, podmínky se mění jen pro fikční svět Star Treku. Nijak to nereferuje na reálný svět. Ale stejně jako jakékoliv jiné dílo fikce usilují i epizody Star Treku apelovat na diváka, jeho intelekt a jeho představivost. Usilují prostřednictvím fantastických příběhů ovlivňovat, jak diváci uvažují a jak vnímají svět kolem sebe. Proto se jeví nešťastné, když se Star Trek, i kdyby jen nechtěně, zpronevěří svému původnímu předsevzetí ctít vědu, přisvědčovat jejím poznatkům a poukazovat na to, jak prospěšná, ba až vzrušující může být. Obzvlášť nešťastné, když epizoda namísto toho se vší vážností předloží divákům hanebné esoterické nesmysly jako vypůjčené z knižních škvárů Ericha von Dänikena.

A je tu i další ‚ovšem‘ a pod ním se skrývá poukaz na jiné seriály a filmy, které obsahují stejnou tezi. Na teorii o archeoastronautech, tedy obecně vzato na představě, že mimozemští návštěvníci významně zasahovali do vývoje života na planetě Zemi či do kultur dávných civilizací, je ostatně založené například celé univerzum Hvězdné brány. A pod vlivem všeobecně stoupající popularity všeho podobného šarlatánství se ve své době i Ridley Scott rozhodl vnést tentýž prvek do fikčního světa Vetřelců (popř. Větřelců a Predátorů), když natočil prequelového Promethea (2012). Úvodní scéna Promethea nejspíše znázorňuje přesně to, co se podle tvůrců „Závodu“ stalo na Zemi i ve světě Star Treku. S žánrovým určením vědecké fikce, tedy se spekulativním přístupem k vědě, se popsaná látka přísně vzato nevylučuje. Star Trek je ovšem specifický příklad vědecké fikce.

setkání s ostatními závodníky Gul Ocett a kapitán Picard Gul Ocett a kapitán Nu'Daq Dat a jeho vítaný comic relief

Srovnání obou zmíněných příkladů se Star Trekem dá vyniknout oněm podstatným rozdílům. Vetřelčí univerzum se svým zásadně odlišným založením, spočívajícím ve všeprostupující hrůze, existenciálním nihilismu lovecraftovského hororu a v podobenstvích pro nejtemnější zákoutí sexuálních pudů a sadismus, už nemůže být Star Treku vzdálenější. Inspirace Hvězdné brány v bláhových paleoastronautických výmyslech je zcela férově přiznána a notně zlehčována, navíc se ocitá v kontextu seriálů pracujících se značnou nadsázkou, které až na ojedinělé momenty nemají žádné ambice být vědecky korektní a podporovat u svých diváků racionální reflexi světa. Takový program si však vytkl Star Trek, a i když to nebyl ani zdaleka první přešlap, nikdy při jeho dodržování neselhal ostudněji než v případě epizody „Závod“.

Grandiózní retcon

Říká se, že ‚i snaha se počítá‘, a abych pro úplnost dodal: ‚i bez ohledu na naprosto zpackaný výsledek‘. S ohledem na to jsem na krátký okamžik zvažoval, že alespoň dobrému úmyslu tvůrců věnuji drobné, bezvýznamné uznání. Snažili se přeci o dobrou věc – najít vysvětlení, či spíše omluvu, pro krajně nepravděpodobnou představu galaxie plné lidem podobných bytostí. Usilovali o grandiózní retcon, který by vnesl více smyslu do nevěrohodného fikčního světa zabydleného namnoze inteligentními druhy humanoidního vzezření a který by racionálně (v protikladu k iracionálnímu Hodgkinovu zákonu o paralelním vývoji planet) zdůvodnil jejich četnost, nápadnou podobnost s lidmi a jejich obzvláště zarážející schopnost mezidruhové hybridizace.

Ale takového vysvětlení přeci vůbec není zapotřebí. Opravdu nás diváky tížila otázka podobnosti lidí a většiny mimozemských druhů natolik, abychom pro tuto skutečnost vyžadovali speciální in-universe zdůvodnění? Copak nejsme schopní plně přijmout, že fikční svět obývaný lidem podobnými tvory má zjevné praktické výhody, stejně jako například i fakt, že se většina cizích planet až příliš podobá Zemi? Nejde přitom jen o rozpočet na masky a speciální triky a o technická omezení těchto odvětví filmového a televizního průmyslu. Hlavním praktickým důvodem je přeci nutnost dát mimozemským tvorům tvář, ke které se jako lidé můžeme snáze vztahovat – naši tvář.

Worf a Nu'Daq na planetě Vilmor II protohumanoidova přednáška prapředek humanoidů Romulanský velitel pochopil

Vždyť o kolik těžší by pro nás bylo porozumět všem těm alegoriím, rozlousknout s nimi spojená dilemata a najít se v zrcadlech, která nám nastavují mimozemské postavy, ba i celé druhy sjednocené společnou kulturou, kdyby od nás byli tito „lidé“ navenek zásadně odlišní? O kolik snazší je identifikovat se s tvorem naoko lidským, lišícím se nanejvýš špičatýma ušima, hrbolatým čelem, pruhem flíčků na spáncích nebo zvrásněným nosem? Dokázali bychom se do příběhů epizod stejně snadno vžívat i v případě, kdyby většina mimozemských protagonistů vypadala jako oblak páry, shluk levitujících světélek, hrouda rozžhavené horniny nebo jako pavoukovitý tvor na bázi krystalu? Takové všechny tvory z epizod Star Treku známe, ale z pádných důvodů jsou oproti humanoidům v menšině; důvodů pádných natolik, že by jako vysvětlení měly plně postačovat. Nač ještě nadto vymýšlet bláznivé teorie, navíc popírající vědecký obraz světa?

Recept na ostudu

Kritizovat by se dalo ještě dlouho. Rozpitvat předkládané teze ještě hlouběji a vyvrhnout více toho černého hnisu na světlo. Dlouze by se dalo hovořit třeba o nesmyslnosti představy o zakódování „algoritmu“ do bílkoviny (wtf), o nepochopitelné skutečnosti, že hrdinové museli být na genetické paralely upozorněni až nějakou nahrávkou, když genom každého ze zúčastněných druhů dávno musel být těmito vyspělými civilizacemi dekódován, přehledně zmapován a porovnán s jinými, na bezohlednost faktu, že Klingoni disponují zbraní schopnou během několika sekund vyhladit vše živé na celé planetě Indri VIII, což neguje veškeré úsilí hrdinů filmu Pátrání po Spockovi, kteří nemálo obětovali, aby Klingonům zabránili získat zbraň s přesně týmiž účinky, a to vše zde přichází vniveč. Nesmysly se vrší jeden na druhý, čím déle divák epizodu rozebírá. Snad si jí lze stejně jako jiné podobné díly seriálu užít jen ve stavu lhostejnosti vůči obsahu, po „vypnutí“ kritického rozumu. Pak se snad opět může jevit jako zábavná tajuplná jízda, jako se jevila tehdy malému dítěti.

Bojím se, že takového náhledu už snad ani nejsem schopen. Že už nikdy nebudu schopen přehlédnout, a proto i omluvit tak hrubou devalvaci vědeckého a racionálního fundamentu Star Treku, nenávratnou kontaminaci jeho fikčního světa vrcholem všech pavěd a šarlatánství, jaký archeoastronautika představuje. K čertu se sladkou nostalgií, když jen šálí rozum! Jedna hrubě nezdařená epizoda sotva poškozuje Star Trek jako celek, jsou-li její nedostatky řemeslného druhu, zato však epizoda pošlapávající jeho základní principy, snižující jeho vážnost a jeho reputaci provědecké a hloubavé televizní zábavy, třebaže zdařile natočená, je škaredou skvrnou na tváři celého fenoménu. Neumím si pro Star Trek představit větší potupu. Kéž by se Gul Ocett bývala nemýlila a tajemstvím Galenovy záhady se nakonec ukázal být recept na sušenky.

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: čt 2. dubna 2020
přečteno: 505x
komentáře: 10
Facebook Twitter Google+

Související články:

Retro: Konec budoucnosti (Future's End)  -  čt 27. února 2020
Retro: Šíp času (Time's Arrow)  -  čt 20. února 2020
Retro: Ochránce (Caretaker)  -  čt 16. ledna 2020
Retro: Já, Borg (I Borg)  -  čt 19. dubna 2018
Retro: Vyslanec (Emissary)  -  čt 4. ledna 2018
Retro: To nejlepší z obou světů  -  čt 9. listopadu 2017
Retro: Kolektivní vyjednávání  -  čt 27. října 2016
Retro: Bouřková fronta (Storm Front)  -  čt 13. října 2016
Retro: Místo přidělení: Země (Assignment: Earth)  -  čt 25. února 2016
Retro: Geneze (Genesis)  -  čt 4. února 2016
Retro: Tvé vlastní já (Thine Own Self)  -  čt 29. října 2015
Retro: Potomek (The Offspring)  -  čt 15. října 2015
Retro: Neboť svět je dutý a já se dotkl nebe  -  čt 8. října 2015
Retro: Kam se dosud nikdo nevydal  -  čt 14. května 2015
Retro: Meridian  -  čt 8. ledna 2015

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG