Recenze sbírky povídek českých a slovenských autorů, Star Trek KUSY

st 17. února 2016      autor: Zephram      přečteno: 2245x      délka: 12 min      komentáře: 9

Přede mnou, opřena pěkně o monitor, stojí kniha deseti povídek ze světa Star Treku. Kniha dlouho očekávaná a konečně čerstvě vydaná. Je tomu patrně něco mezi osmi a devíti lety, kdy začala dostávat konkrétní, hmatatelné obrysy myšlenka sesbírat povídky českých a slovenských autorů z řad fandomu, vybrat z nich prostřednictvím poroty několik nejlepších a ty pak vydat jako regulérní knihu. Doba možná těžko uvěřitelná – mnoho se za ta léta událo a změnilo a se sbírkou Star Trek KUSY, jak se ona antologie ST fan-fiction jmenuje, to leckdy vypadalo velmi bledě. Leč tento příběh plný odhodlání, ztrácených a znovu se objevivších nadějí, nepostrádající ani dramatické konflikty, nechme na jiná fóra.

Kniha vyšla především zásluhou editora Alberta Balatky, známého také jako „Telemachus Rhade“, který celý projekt přes všechny peripetie dotáhl do zdárného konce. Velký dík patří nejen jemu, ale i celé porotě, která povídky posuzovala a tedy musela pročíst a zhodnotit kvanta tištěného textu. Kniha samotná má jednoduchý, elegantní design, kterému vévodí flotilní komunikátor (verze 2370), zdánlivě zapomenutý ve sněhu a ledu. Datum vydání Kusů – 25. ledna, tedy uprostřed zimy – je parně jen souhrou okolností, avšak fotografie na obálce ve skutečnosti může sloužit jako ilustrace k jedné z povídek (a s trochu představivosti hned ke dvěma). Design obálky pochází od osvědčeného grafika Jakuba Schejbala. Autorem samotné fotografie pak je Michal Husák, kterážto informace bohužel z tiráže papírové verze knihy nedopatřením vypadla. Formátem a rozsahem je kniha srovnatelná například s prvním dílem Teorie strun. (No dobrá, je asi o 24,86 % kratší, ale Struny jsou zase o 25,13 % dražší.)

Povídek je celkem deset, leč autorů najdeme jen devět. Jeden z nich má totiž v knize povídky hned dvě. Dlužno dodat, že zrovna ty patří k těm nejlepším. Nebudu zde úplně prozrazovat, jak rozhodla porota, to ostatně zaznělo na křtu knihy, který proběhl necelé dva týdny po vydání, ale rozhodně bych její hodnocení nerozporoval. Vlastně mi téměř všechny vybrané povídky přišly dobré až výborné, pouze jediná mi připadla taková průměrná, ani dobrá, ani špatná. Zároveň se asi musím přiznat k tomu, že z devíti autorů jich osm alespoň trochu znám osobně.


Pro každého začínajícího autora mohou být KUSY cennou inspirací, jak psát nebo čeho se vyvarovat. Věřím, že i zkušeným autorům mohou přinést zajímavé poučení. Ale to nechť rozvedou, potvrdí nebo vyvrátí právě oni „zkušení autoři“. (A zajisté se vyjádří obšírněji také lidé silně přesvědčeni o své neomylnosti a úrovni svého literárního citu.) To, že jsem celou knihu přečetl v podstatě za tři dny, snad dostatečně svědčí o tom, že mne povídky zaujaly, vtáhly a bavily. Určitou nevýhodou toho však je, že mé radosti z ubývajících povídek si všimli jejich autoři a s pochopitelným egoismem se začali ptát po hodnocení. Z čehož tedy nakonec vzniklo něco jako recenze.

Nyní tedy mé dojmy z jednotlivých povídek. Pokud možno bez spoilerů, avšak jako takové malé nalákání pro potenciální čtenáře. Ještě jsem zapomněl dodat, že zadní strana knihy obsahuje krátké charakteristiky, či spíše editorem vytvořené podtitulky jednotlivých povídek. Chtěl bych tedy prozradit trochu více, ale zase ne moc :-).

Star Trek KUSY - obálka   obálka Star Trek KUSY - medium back


Hned první povídka, „Den, kdy zamrzlo Peklo“, vás vtáhne do světa Star Treku, jak má být. Mise vesmírné lodi, která řeší záhadu kdesi v ne příliš probádané oblasti. Příběh se odehrává v době zhruba 20 let před TNG a je zde patrná pečlivá snaha autora držet se historických souvislostí i nápaditý popis astrofyzikálních jevů. Celým příběhem se proplétají dvě až tři linie a občasná retrospektiva či postupné odhalování událostí hlavnímu příběhu těsně předcházejících působí velmi přirozeně. Také hlavní postavy jsou dobře propracované. Je to jako sledovat velmi dobrou epizodu (nebo dvojepizodu) některého se seriálů. Místy jsem při uvažování nad fyzikálním vysvětlením popisovaných jevů přemýšlel, zda mají nějaký hlubší smysl, a byl zvědav na podrobnější vysvětlení, kterého se mi však nakonec nedostalo. Ale ono by se to do povídky už zřejmě ani nevešlo a vymýšlet neustále nové teorie i s jejich vysvětlením je přeci jen obtížné. Povídka ovšem výborně pracuje s napětím. Celou dobu vám bude vrtat hlavou, co vlastně znamená samotný název, co se stalo s předchozí lodí, která anomálii zkoumala, a zda bude mít loď a kapitánka, jejichž příběh sledujeme, jiný osud. Trochu to dle mého kazí samotný konec, jenž působí lehce uspěchaně a možná by mu prospělo jiné pořadí odstavců. Ale celkově je právě tato poměrně dlouhá povídka velmi dobře zvoleným startem do celé knihy. Kdybych nevěděl, kdo povídku psal, nepoznal bych, že patří do fan-fiction.


Druhá povídka, „Moje oči vám osvietia cestu“, je úplně jiná než ta první a liší se i (skoro) od všech ostatních v knize. Budete se při ní bavit. Výborně bavit! Anebo možná nebudete, ale to jenom, pokud jste extra vážní strážci kontinuity a přísně hledíte na realističnost. Hned po prvním odstavci je ale jasné, na čem jsme, a že tato povídka se vůbec vážně nebere. Samotný nápad je velmi originální a provedení je mistrovské. Leckde se můžeme setkat s tím, že z povídek číší osobnost a styl autora, a toto je přesně ten případ. Pokud autora znáte, bude vám onen humor velmi důvěrně známý. Povídka se odehrává v době TNG, ale to není příliš podstatné. I když… jindy by se samozřejmě odehrávat nemohla, takže to asi podstatné je. No, „ťažko povedať“. Celá povídka skvěle kontrastuje s povídkou předchozí a ukazuje, jak rozmanité mohou příběhy ze světa Star Treku být. Je relativně krátká a dá se přečíst jedním dechem.


Třetí příběh s názvem „Prima kšeft“ vás zavede do starých neuhlazených časů originální série a následných filmů. Nevystupuje v ní sice nikdo z hlavní posádky, ale Harry Mudd a prostředí federačního baru kdesi na zapadlé stanici ve mne hned vyvolalo poetiku epizody Trable s tribbly. Ale o tribblech tato povídka vůbec není. A vlastně ani Harry tam až tak velkou úlohu nehraje, pokud nepočítáme úvod. Autor v povídce zřetelně zúročuje své bohaté znalosti historie a porozumění vojenské taktice. Skoro bych se vsadil, že velká část povídky má svůj předobraz v některé konkrétní historické bitvě (patrně z druhé světové války). A sedí to tady, s odpuštěním, jak prdel na hrnec. Ne nadarmo se říká, že trekový rozhlehlý vesmír, lodě vybavené torpédy, odhadování, kde se nachází těžko detekovatelný protivník, a souboj intelektů velících důstojníků, má mnoho z ponorkových, či chcete-li námořních bitev. Tak přesně tuto důležitou součást universa si ve zmíněné povídce užijete. Včetně skutečně nápaditých taktických opatření hlavního hrdiny, který rozhodně není ze světa nablýskané diplomacie a formálních obchodů, ale ze světa neomalených pololegálních kšeftů. Opět platí, že pokud autora povídky znáte, poznáte jeho styl. Dobrá pointa je pak už jen třešničkou na dortu.


Čtvrtým kusem je „Rýba na Enterprise“. Odlehčená povídka, při které vám v hlavě znějící slova budou neodbytně a vtíravě vnucovat představu, že „rýbu“ také fyzicky cítíte. Člověka až napadá taková metaotázka, jak si s něčím takovým poradí autokorektor textového editoru. Jinak jde o zábavnou epizodu originální série, držící se zaběhlého schématu. Poměrně krátký příběh, ve kterém však nic nechybí, ani nepřebývá. Jádro posádky, Klingoni, červená trička – vše, jak má být. Jistě se pobavíte, zavzpomínáte si na doby původního seriálu a prožijete boj se strašnou nemocí téměř na vlastní kůži. A také se možná dozvíte, co to znamená „bukolický“ a narazíte i na jiná zajímavá slůvka, i když vás třeba nepobaví tak jako mne :-).


V páté povídce, „Strieborný nebeský kameň“, se v první chvíli ztratíte. Po chvíli tápání a hledání něčeho, co by bylo Star Trekem, však rychle nastoupí zvědavost, kdy že se objeví nějaká známá postava nebo loď či alespoň kus technologie patřící do 24. století. A dočkáte se brzy. Svět starobylý se zde prolne se světem moderním. Snad neprozrazuji příliš, když řeknu, že tento dobře napsaný příběh se zřejmě odehrává v kvadrantu delta. A vlastně je to příběh, kde Star Trek hraje ne příliš velkou, avšak přesto důležitou, až klíčovou úlohu. Někdy stačí být v pravý čas na pravém místě, aby se pohnuly velké věci. Nakolik je to souhra okolností a nakolik součást něčeho většího, to už si budete muset přečíst sami. Povídka je místy docela drsná a nelítostná. Kdybych její autorku neznal, tak bych se jí po přečtení tohoto příběhu asi trochu bál. Ale život není vždy jednoduchý, jak je vidět už z obálky knihy.


Povídka šestá, „Polibek pro Růženku“, je povídkou nejdelší. Vypravuje poměrně dlouhý příběh. Stárnoucí kapitán, ressikánská flétna, vzpomínky a šálek Earl Greye s medem. Pokud vám na té důvěrně známé představě připadá cosi trošičku divného, pak vězte, že to není chyba, ale promyšlený záměr autora povídky. Avšak zpátky do kapitánovy pracovny vede po tomto kratičkém úvodu ještě dlouhá, sněhem a vzpomínkami zavátá cesta, na která vás čeká nejedno překvapení a odhalení. Řekl bych nicméně, že rozsah odpovídá propracovanosti. Pokud by některé povídky vydaly na dvojdílnou epizodu, toto by musel být trojdíl. Je jen málo scén, které by nevyznívaly věrohodně, i když pár jich přeci jen působí lehce úsměvně. Nejsem si jist, zda autor od počátku věděl, jak příběh skončí, ale takto je to snad i lepší, protože čtenář si také nemůže být ani z náznaků jistý, kdy a kde se vlastně příběh odehrává. Postupný vývoj, poháněný odvěkou lidskou touhou překonávat hranice mu určené jeho okolím, je zde zachycen vskutku v pravém startrekovém duchu.


Sedmá povídka, „Dvacet pět let mého života“, je postavena na myšlence, jak moc jsou osudy lidí propojené a jak by se asi věci vyvíjely, kdyby někdo nadlouho zmizel. Dalo by se říci, že jde o takovou normální, běžnou epizodu TOSky. Myšlenka sice nikterak nová, avšak v povídce je rozvíjena s fantazií a za asistence nám důvěrně známých postav. Prostoru pro rozvinutí však, dle mého názoru, žel není mnoho a jednotlivá zastavení na jednu až dvě stránky jsou spíše nahlédnutím, popisem možných důsledků, který vzápětí skočí o další kus dále. Samotný název snad prozrazuje až příliš ohledně toho, kdy celý příběh skončí, a samotný konec vás asi také až tolik nepřekvapí. Povídka ale rozhodně není špatná a nutí čtenáře zamyslet se nad možnými alternativami osudů posádky původní USS Enterprise. Mnoho věcí mohlo být jinak a hrdinové si své místo v dějinách právem zaslouží.


Osmá povídka, „Odkud není návratu“, se pouští do ne příliš častých vod pozdního 22. století. Jde o poměrně napínavý příběh z doby, kdy je Spojená federace planet již realitou, byť velmi mladou. Mise kapitána Archera  skončila a osudy původní posádky se rozdělily. Travis Mayweather nyní velí vlastní lodi a stárnoucí Hoši Sato odpočívá po vesmírných dobrodružstvích na Zemi, odhodlána se do vesmíru již pokud možno nevracet. Avšak cesty těchto dvou se brzy mají setkat na misi, jejíž závažnost teprve postupně vychází najevo. Právě kolem Hoši, jejích úvah, vnitřních pocitů a zastrčených koutů její duše, se odvíjí první část příběhu. Povídka se hodně soustřeďuje na psychologii postav a slušně ji propracovává. Podrobné popisy dávají znát, že autor povídky již má se psaním nemalé zkušenosti. Hoši se od dob Enterprise docela změnila a její postava v povídce rozhodně není jednoduchá. Loď Travise Mayweathera je také trochu jiná, trochu temnější a drsnější než Enterprise NX-01. Pokud jste měli rádi xindskou třetí sezónu Enterprise s jednotkami MACO, přijdete si zde na své. Tady se nikdo s nikým moc nemazlí, zvláště poté, co začne jít o život. Povídka naneštěstí v závěrečné fázi trochu ztrácí dech. I psychologie, motivace a jednání postav mi ke konci přišly výrazně méně přesvědčivé, než řekněme v prvních třech čtvrtinách. Samo vyřešení krizové situace působí trochu uměle až nevěrohodně. Ale doba pozdního 22. století je poměrně neprobádaná a může se zde dít ledasco. A jakmile jednou překročíte kritickou hranici, může se vše změnit.


Stručně a jasně. Devátá povídka, „Žár slabosti“, je ze všech povídek nejkratší. Má pouhých osm stran. Být o něco kratší, chyběla by jí úžasná a silná pointa. Být o dvě „něca“ kratší, tak by pro změnu kupodivu opět fungovala velmi dobře. Ale tak, jak je, funguje výborně! Přestože (nebo snad právě proto, že) pracuje jen s minimem postav, minimem míst a je i časově úzce omezená, jde o výborné psychologické drama. Drama z doby hrdé a tvrdé Cardassie. Přes zdánlivě nevinný začátek jde o detailní psychologickou hru, od začátku až do konce. Možná vás z ní bude i mrazit – a to je dobře.


Poslední povídka je prodchnuta podobným humorem jako povídka druhá. (Konec konců je také od stejného autora.) Pokud se chcete zamyslet nad dopady individuálních příběhů na kontinuitu a celogalaktickou politiku, přečtěte si právě onu v knize úplně poslední povídku s názvem „Posledný modrý hrdina“. Styl i humor zde zůstávají, ale přibude postav, práce s kontinuitou, vážnosti i realističnosti. Jde ovšem opět o povídku převážně vtipnou, dívající se na události galaktického významu z poněkud nezvykle obyčejného pohledu. A znovu se dobře pobavíte. Autor zjevně dal do povídky kus sebe sama.

Zdroj: http://www.zeph.cz/stk/
praporčík Zephram
autor: Zephram
vydáno: st 17. února 2016
přečteno: 2245x
komentáře: 9
Facebook Twitter Google+

Další články z této rubriky:

Bajky hvězdoletů – Galaktická dáma  -  pá 3. dubna 2020
Star Max: Rovnováha  -  st 27. prosince 2017
Bajky hvězdoletů – O statečném Tvrdohlavci  -  út 21. února 2017
Bajky hvězdoletů – O zvědavém cestovateli  -  pá 17. února 2017
Trosečníci  -  čt 19. ledna 2017
Bajky hvězdoletů – První podnikavá  -  ne 9. října 2016
Star Trek: JJ (Jak jako?) 5. – Dobrý den na smrt  -  st 23. března 2016
Star Trek: JJ (Jak jako?) 4. – Nouzové přistání  -  ne 20. března 2016
Star Trek: JJ (Jak jako?) 3. – Jsme si Qit  -  čt 17. března 2016
Star Trek: JJ (Jak jako?) 2. – Dělnická třída  -  út 15. března 2016
Star Trek: JJ (Jak jako?) 1. – Požární hlídka  -  so 12. března 2016
Star Trek: Axanar před soudem  -  čt 31. prosince 2015
Vzkříšení Fénixe  -  pá 14. října 2011
Murphyho zákony podle Q - povídka  -  ne 11. září 2011
Star Trek: Voyager - Hadi v trávě "Čas: 56002.3"  -  ne 16. srpna 2009

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG