Projekt Daedalus a další nápor spekulací o Discovery

so 16. března 2019      autor: Eodeon      přečteno: 1284x      délka: 9 min      komentáře: 10

Disco retro posterJiž druhá epizoda druhé sezóny Discovery, kterou režíroval Jonathan „William Riker“ Frakes, je za námi a já se opět nemohu ubránit určitému přetlaku myšlenek a spekulací. Náhoda? Vlastně s největší pravděpodobností ano, jelikož hypotézy, které bezprostředně po zhlédnutí víří mou myslí, nemají souvislost s režijní úrovní, která je ostatně napříč seriálem konstantně vydařená a vykazuje oproti jiným trekovým seriálům daleko širší repertoár osobitých stylů, což velice oceňuji. Mé úvahy se vlastně netýkají ani tak konkrétní epizody, jako se spíše tradičně zaobírají předvídáním, kudy by se děj mohl ubírat příště, respektive jaké vzorce přitom tvůrci sledují.

 

V'Gerův odkaz

Velice prorockým se ukázal být postřeh uživatele Raiden123 z Edny, který dal do souvislosti sondu z epizody „Světlo a stíny“ (DSC 2x07: Light and Shadows) s entitou V’Ger z prvního filmu. Až o celé dvě epizody dále se diváci dočkali silného náznaku, že sonda navrátivší se z časového víru se značným vylepšením a ohrožující své stvořitele může být více než jen referencí podobné situace z prvního filmu – a pro úplnost doplňuji také totožný případ sondy Nomad z epizody „Podvrženec“ (TOS 2x03: The Changeling) –, ale přímou inspirací a ve výsledku i novou variací na vzorec, který je od pradávna součástí stavebních základů Star Treku.

Už od vizualizace Spockovy vize zániku všeho inteligentního života v galaxii, kterou v epizodě „Pokud paměť slouží“ (DIS 2x08: If Memory Serves) z  jeho ztrápeného vědomí extrahovali Talosiané, a vlastně už od jejích střípků v traileru na zmíněnou epizodu, se horlivě spekulovalo, jaká že to mocnost ovládá tyto sondy nesoucí ničivé zbraně. Fanoušci si kladli otázku, zda jde o mimozemský druh již známý z jiných seriálů, nebo o dosud neviděné protivníky. Schopnost podobně jako virus infikovat syntetické součásti kybernetické členky posádky Airiam spolu se schopností interaktivně reagovat naznačovala povahu nepřítele coby umělé formy života. Jak by navíc mohl nepřítel vyhladit všechen život, kdyby byl sám v pravém smyslu slova živý? Všichni jako by ale lpěli na nevysloveném předpokladu, že se jedná o vnějšího nepřítele. Jen výše odkazovaná zmínka o V’Geru, byť možná jen neúmyslně, nabízela alternativu.

V’Ger se sice chapadly obdařené sondě z budoucnosti nejmarkantněji podobá tím, že se nejprve ztratil v časoprostorové anomálii, a také tím, že se vrátil s výrazným vylepšením, ale zde podobnost nekončí. Podstatnou souvislostí je jeho pozemský původ. A tak stejně jako lidé původně vytvořili V’Ger, Nomad i sondu vyslanou do časového víru posádkou Discovery a to vše se obrátilo proti nim, jsou nejspíš zodpovědní i za technologické monstrum, které v budoucnosti této časové linie vyhladilo své tvůrce i všechen další život a které se po vzoru tradiční kauzální smyčky vrátilo skrze časový vír podobně jako Terminátor, aby zabezpečilo podmínky vlastního vzniku. Možná si tedy za všechno nakonec opravdu můžeme jen my sami.

 

Charakter charakterů

Ale podnětný komentář k přílišnému podléhání závislosti na moderních technologiích, které může představovat odkaz na tajemnou Kontrolu (Control), jež podle všeho ovládla Oddíl 31, není jediným příkladem pozoruhodné reflexe, kterou poslední epizoda přispěla. Ještě zajímavějším se může jevit verbální konflikt mezi Spockem a Michael, neboť odvážně komentuje problémy s charakterizací a vývojem postav. Nehledě na jeho záchvat vzteku přitom nemám na mysli ani tak Spocka. Tvůrci se dávno nechali slyšet, že události druhé sezóny přimějí Spocka přehodnocovat poměr mezi emocemi a logikou v jeho životě a teprve tím budou pokládat základy Spockovy osobnosti tak, jak jí známe z Původního seriálu, čímž se z Discovery stává svého druhu origin story. Spockův citový výlev tudíž nebyl nic neočekávaného.

Daleko víc mě zaujalo, co jsme se dozvěděli o Michael, a to i přestože je to něco, co vlastně všichni podvědomě tušíme už dávno. Je to ten skutečný problém Michael Burnhamové. Je to rys, který dlouho unikal ze zřetele, protože jím vlastně chronicky trpí většina hrdinů všech startrekových seriálů a tím se stává pro oko fanouška takřka neviditelným. Nicméně v moderním pojetí Star Treku, které Discovery představuje, tato vlastnost přeci jen nepříjemně vyčnívá. To, o čem mluvím, je aura vlastní důležitosti Michael Burnhamové.

Všechny hlavní postavy – vyjma svého času Lorcy, pochopitelně – se snaží nesobecky a nezištně následovat vyšší principy a mravní hodnoty v zájmu všeobecného prospěchu; každá vlastním, občas nešikovným či kontraproduktivním způsobem a každá v omezujícím rámci svého individuálního údělu. Discovery není barvoslepý Star Trek, který by usiloval vyloučit individualismus ze společnosti budoucnosti. Naopak, na příkladech svých hrdinů často připomíná, že je třeba vyrovnat se napřed se sebou samým, s tím, co každého určuje jako unikátního jednotlivce, než bude možné se smysluplně podílet na společném snažení. Saru se zřejmě ze všech nejvíce potýká se svým původem, ale i pro Tilly se překážkou často stává její vlastní svéráz, a posledním příkladem je Culber, který po „zmrtvýchvstání“ zcela ztratil pojem o vlastní identitě.


Michael Burnham


Michael Burnhamová si nese vlastní nemalé břímě. Nelze spravedlivě nařknout tvůrce, že by si dali málo práce s charakterizací její unikátní osobnosti, zejména s ohledem na okolnosti vulkánské výchovy lidského dítěte, na problematické vztahy s bratrem i adoptivním otcem, trauma spojené se smrtí biologických rodičů, podíl na smrti své mentorky kapitánky Georgiou i stigma prvního vzbouřence v dějinách Hvězdné flotily. Při zohlednění komplexního pozadí postavy se i na letmý pohled poměrně extravagantní projevy mohou jevit jako zcela opodstatněné.

Nikoliv však ona protivná sebedůležitost, která notně ubírá Michael na sympatiích, a to částečně i v očích diváků, kteří si jí podobně jako já oblíbili. Na začátku seriálu jsem napsal, jak mi imponuje atypická odvaha tvůrců nelíčit své hrdiny jako líbivé od samého začátku a nechat je namísto toho přirozeně dospět do podoby, ve které si je divák bude moci oblíbit. Tak se to alespoň v mém případě časem přihodilo s postavami Tilly a Stametse. Ale samotná Michael dodnes tu a tam vyvolává rozpaky.

Tolik se hlavní hrdinka snaží jít příkladem, tolik se snaží obětovat za jiné i za vyšší principy, být tolik nápomocná, vyřešit každý myslitelný problém, třeba i za jiné, takové na sebe klade nároky, tolik úkolů si asertivně nakládá na svá bedra… až tím kolem sebe nevědomky vytváří auru nadřazenosti, arogance a umíněnosti jako vedlejší produkt. Jedná se o další vzorec v seriálu patrný, který lze vystopovat až do pilotní epizody. O to více mě zaráží sebereflexe na straně tvůrců epizody „Projekt Daedalus“ (DSC 2x09: Project Daedalus) a jejich odvaha ukázat na Michael Burnhamovou prstem a na plná ústa pojmenovat její problém. Spock se jí zjevně svými slovy snažil ranit; podobně jako kdysi v dětství ona jeho. Ale jak známo, nejvíce zraňující je někdy pravda.

 

Retcony v kontinuitě a kontinuita retconů

Těžko po tak brutálním záchvatu upřímnosti věřit, že by snad byl dílem nepromyšlené náhody. Tvůrci zde s velkou měrou pravděpodobnosti dávají jasně na srozuměnou, že vývoj hlavní hrdinky zdaleka neskončil posledním záběrem minulé sezóny, že jsou si dobře vědomi rezerv, které zde přetrvávají a že mají v úmyslu na nich nadále pracovat. Problémy spojené s postavami se tak s trochou naděje mohou zařadit do zřetelného trendu druhé sezóny napravovat „hříchy“ série první. Snaha sladit vzhled Klingonů s dřívější představou a uvedení uniforem uctivých ke vzorům z Původního seriálu na příkladě posádky Enterprise jsou jen nejvíce patrnými projevy tohoto trendu.

Mě osobně daleko více potěšily méně patrné projevy, jako je zmínka o nekompatibilitě holografické komunikační technologie se systémy Enterprise v rozhovoru Pikea s Jedničkou, nebo nepraktičnost lodních výtahů bez manuálního ovládání v případě poruchy univerzálního tlumočníka, jak se tak stalo v epizodě „Obol pro Chárona“ (DSC 2x04: An Obol for Charon). Za poslední postřeh je třeba věnovat uznání Ryanu Brittovi a jeho skvělému článku ze Syfy Wire. Po zhlédnutí „Projektu Daedalus“, kde byla navíc vylíčena holografická technologie jako zneužitelná a vznikla tak záminka pro omezení jejího užívání v následujících dekádách, se nelze ubránit nutkání domýšlet, jaké další retcony zdánlivých diskontinuit seriálu tvůrci teprve chystají.

Nejnovější epizoda vylíčila budoucí apokalypsu jako možný (vedlejší?) následek aktivit Oddílu 31, nebo méně přesně Sekce 31 pro lepší zvuk. Je-li tomu tak, mohou se diváci stát svědky prohlášení Sekce 31 za zločineckou organizaci, její rozpuštění a nahrazení klasickou rozvědkou, takovou, která nebude nad zákonem a která nebude osvobozena od vnitřní kontroly (s malým K v tomto smyslu slova). Takový vývoj událostí by dodal opodstatnění rozdílu oproti extrémně dobře utajené Sekci 31 ze seriálu Deep Space 9, která je odhodlaná hájit zájmy Federace i bez jakéhokoliv pověření. Nicméně takový vývoj by zjevně překážel chystanému seriálu soustředěnému právě na Sekci 31 v období Discovery, což pravděpodobnost podobného vývoje notně snižuje.

Další možný retcon slibuje samotný Rudý anděl, o němž toho bylo od mých posledně publikovaných spekulací vyjeveno mnoho. Diváci se dozvěděli, že se nejedná o druh bytostí, nýbrž o jednotlivce či skupinu jednotlivců nepochybně lidského původu, jelikož imprese ze Spockova splynutí myslí platí za spolehlivou verifikaci této skutečnosti. Tachyonová stopa, kterou za sebou zanechává vyspělá technologie Anděla, stejně jako jeho/její znalost budoucnosti zase dosvědčuje tato zjevení coby přesuny v čase. Spekulace, které jsem osobně zaznamenal, se ponejvíce shodují na hypotéze, že Anděl vyvíjí snahu změnit budoucnost, nicméně mně se v tuto chvíli jeví stejně pravděpodobná i možnost, že naopak usiluje jinou změnu napravit.

Především pod vlivem kelvinovy časové linie a nekonečných snah jejích příznivců i odpůrců vymezit její přesný vztah k tzv. primární časové linii mají mnozí z nás sklony uvažovat, že vývoj časové přímky před jejím narušením cestou zpět v čase je vždy ten „správný“, zatímco vývoj ovlivněný změnami iniciovanými případným zásahem z budoucnosti je ten alternativní a v mnoha případech nežádoucí, což obvykle ústí v pokusy o opětovnou nápravu časové přímky. Nicméně Star Trek v tomto směru není konzistentní a v několika epizodách byly provedeny svévolné změny časové linie, které ovšem byly vnímány jako žádoucí a na jejich nápravu tedy nedošlo. Za tyto zmatky vděčíme především seriálu Voyager a epizodám „Proti času“ (VOY 5x06: Timeless) a „Dohra“ (7x25/26: Endgame).

Tento precedent však dává tvůrcům Discovery relativně velkou svobodu při nakládání s časovou linií. A stejně tak a vlastně zejména i časová studená válka ze seriálu Enterprise, s jejímž poukazem lze oslabit jakýkoliv z četných a hrubých prohřešků vůči kontinuitě v prvních třech sezónách seriálu. Podobně důmyslné řešení možná bude uplatněno i ve snaze vysvětlit, že Michael Burnhamová žije, přestože nebýt zásahu Rudého anděla, stala by se už v útlém dětství potravou predátora z vulkánské Výhně. Vysvětlení, proč si Rudý anděl dal tu práci s její záchranou, ale jistě bude mít hlubší smysl než jen pouhého retconu. Jak ostatně řekla Airiam krátce před koncem nejnovější epizody, za všechno může Michael. Netrpělivě očekávám nová odhalení, která jistě přinese příští epizoda s výmluvným titulem „Rudý anděl“ (DSC 2x10: Red Angel).

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: so 16. března 2019
přečteno: 1284x
komentáře: 10
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG