Harry spal nad přerušeným energetickým rozvodem celých deset minut a probulidil se s otiskem mřížky na čele. V tu chvíli se rohodl, že je čas akorát na polední přestávku. Důstojník operační stanice pracoval již třetí směnu. Nikdo jej o to nežádal – on se jen chtěl dostat domů již včera. Zítřek pro praporčíka Kima nebyl dost brzy. Jídelna byla přeplněná. Vypadalo to, jakoby byl konec měsíce, když docházely replikátorové příděly.

I když těm byl teď konec. Stejně jako jejich cestě. Harry ještě pořád nebyl úplně vzhůru, když mu Chell podal 'Večírkovou pitu' a nalil šálek 'Slavnostní kávy'. Ale ožil hned, jak se usadil u stolu v rohu místnosti, s PADDem plný nejnovějších hlášení o oprávách. Nemyslel však ale na rozvody vedení.

Jen o dva stoly dál seděly sestry Delaneyovy s Kenem Dalbym a smáli se nějakému soukromému vtipu. Na druhé straně místnosti uviděl Janewayovou a Chakotaye zabrané do rozhovoru. Ale i přes vzdálenost mu připadalo, že na její tváři vidí úsměv. Tom, B'Elanna a admirál Paris se jeden po druhém pokoušeli uklidnit nespokojenou Miral.

Proč se všichni usmívali mnohem víc než on? Harry byl ten, kdo se chtěl dostat domů ze všech nejvíc a teď, když se to konečně podařilo, byl z nich nejšťastnější. Nebo ne? Alespoň znovu uvidí své rodiče a znova ochutná máminu kuchyni. A konečně bude povýšen - budou na něj tak hrdí. Praporčík Kim, brzy již poručík Kim, byl šťastný. Ale Harry se nesmál jako Jenny Delaneyová. Ani se hrdě neusmíval jako Tom Paris. Dokonce se ani lišácky neusmíval jako kapitán Janewayová. Harry se snažil si vzpomenout, proč tak hrozně chtěl vrátit se do kvadrantu alfa a proč byl vlastně tak strašně šťastný.

Co když by byl na palubě poradce anebo tu stále byl Neelix? Talaxian by mu řekl, že někdy, když dostaneme něco, co jsme chtěli po dlouhý čas, ztratíme veškeré ponětí o svém cíli. A nevíte, co dalšího máte udělat. Ale Harry věděl přesně, co udělá. Samozřejmě zůstane ve Hvězdné flotile a stejně jako zbytek posádky Voyageru bude být přidělen na jinou loď. Voyager samotný bude dán do doku kvůli kompletním opravám, pokud nebude rovnou vyzařen ze služby.

Všechno, co kdy chtěl...Harry byl velmi, velmi šťastný, ale stále se neusmíval. Ignoroval svůj PADD a pitu, zavřel oči a v myšlenkách se vrátil o sedm let zpátky, na Deep Space Nine. Mohl by znovu získat nadšení mladého praporčíka, jenž byl na úplném počátku své kariéry ve Hvězdné flotile? Nejspíš ano, ale ne úplně - bylo to příliš dávno. Vzpomínal na svatbu B'Elanny a Toma, na své přátelství se Sedmou z Devíti, na budování Deltaplánu a astrometriky i na neustálé opravy lodi.

Též se mu vybavily všechny ty živé, vřelé a úsměvné vzpomínky na všechny ty noční směny a drobné okamžiky, ze kterých se skládal každodenní život v kvadrantu delta. Nedokázal si vzpomenout, že by měl ve své kariéře nějaké ambice, kromě občasného Tomova vtípku o jeho frčkách. Nemohl si vzpomenout, jaký byl stesk po domově, přestože jím strávil příliš mnoho času.

"Tohle byl domov," řekl nahlas. "Takže jsi vzhůru." Harryho oči se se škubnutím otevřely. U jeho stolu stál Tom. "Vsadil jsem se s B'Elannou o výměny plenek, že tu podřimuješ. Zklamal jsi mě, Harry." "Promiň, Tome. Dal jsem si šlofíka už v Jeffriesově průlezu."

"No, pokud nejsi příliš vytížený tím, abys sám dostal Voyager na Zemi, rád bych tě představil mému otci." Harry nestačil dostatečně rychle odpovědět a tak Tom ještě dodal: "Rozdává frčky." Harry se hlasitě zasmál. "Dobře, Tome, už jdu."

Příběh zveřejněn s laskavým svolením autora překladu.