Sonda - román, který nikdo nenapsal (4/4)

pá 12. září 2008      autor: JemHadar      přečteno: 4618x      komentáře: 3

Margaret Wander Bonanno Vážení čtenáři, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vyčerpáním - ale stálo to za to. Konečně se k vám dostává závěrečná část vyprávění Margaret Wander Bonanno o tom, jak psala a nepsala "svůj" slavný román Sonda. Pohodlně se usaďte a vězte, že tento příběh, na rozdíl od tolika jiných, vlastně končí dobře...

V životě, stejně jako v beletrii, se vyskytují propletené příběhy. Právě tehdy to začíná být zajímavé.

V druhé polovině roku 1991 mi opět zavolal agent a prohlásil: „Už to zase jede.“ Nepovím vám, kdy jsem poprvé zaslechla zmínku o Genu DeWeesovi, nejspíš ale někdy na podzim, šest měsíců potom, co se kniha neobjevila v knihkupectvích a působila tak docela rozruch.

Ne že bych tomu rozruchu nepomáhala, to si zase nemyslete. Toho roku jsem jezdila na spoustu conů a lidé se mě ptali, co se s knihou stalo. Řekla jsem jim, co jsem věděla, a o zbytek se postarala fanouškovská šeptanda.

Tou dobou, aniž bych to věděla, požádali Upírku, aby provedla třetí přepis – a ona odmítla. Vzali tedy balík, jehož obsahem byl už vytištěný přebal knihy, štos Trelanových mnohostránkových vzkazů a trosky textu, které přežily přepisování, a poslali ho Genu DeWeesovi. Ten měl tuhle spoušť narychlo přetavit do čitelného rukopisu.

Také mu nabulíkovali, že „dali Bonanno příležitost, aby si to přepsala sama, ale ona nechtěla,“ a že pokud on knihu nezachrání, tak už nikdy nevyjde.

Tehdy jsme se s Genem neznali. Namluvili mu, že jsem úplně mimo hru, a že se s jeho šibeničním termínem už nedá hýbat. On to zvládl. Až když už kniha ležela na pultech obchodů, dozvěděl se o tom, co se mezi Pocket Books a Paramountem děje. Napsala jsem mu prostřednictvím jeho agenta, paralelně psal i on mně. Byl to začátek dopisování na velkou dálku a nakonec i šťastného přátelství.

S Genovým dovolením tu kousek z jeho dopisu ocituji. Změnila jsem pouze jména, aby odpovídala těm, která používám ve zbytku článku.

21. dubna 1992

Vážená paní Bonanno:

Píši Vám s nadějí, že válka, jíž jsem se mimoděk stal účastníkem, by se dala zažehnat. Pro začátek se nejspíše shodneme na několika věcech: 1) „Trelane“… 2) Paramount (anebo kdo za něj konkrétně mluví) často bez předchozího upozornění mění pravidla, a že jste nějaké porušila se dozvíte, až když odevzdáte hotový rukopis. 3) Trekové postavy ve vašem původním rukopise (anebo jednom z vašich přepisů; nejsem si jistý, co mám k dispozici) jsou barvitější než ty v konečné verzi (ačkoliv bych netvrdil, že je konečná verze „brak“ nebo „třísetstránková přednáška“, anebo že je originál bezvadný). 4) Udělal jsem dobře, že jsem z Hirana zase udělal „slušného“ Romulana. 5) Vytištěný přebal nebyl skutečným důvodem, proč z knihy odmítli odstranit Vaše jméno či přidat mé. 6) Současné „spory“ zvyšují prodejnost.

Co se týče samotné války… Když srovnám, co jste řekla, s tím, co tvrdí Hvězda a čeho jsem byl osobně svědkem, napadá mě, že spory vzešly zejména z neporozumění a částečně z tradičních změn pravidel Paramountu. Co a z jakých důvodů se dělo před srpnem 1991 vím ale jen z Hvězdova vyprávění. Nicméně jedno z Vašich prohlášení stran pozdějších událostí se zjevně zakládá na nedorozumění. Ve „Fázi (6)“ v oddílu „Poznámky“ píšete, že se Hvězda rozhodl „zahodit všechno kromě 25 stran“ a najmout mě, abych „román od základů přepsal, a ten odpovídal anotaci na přebalu“. Ve skutečnosti mě Hvězda požádal, jestli bych neměl zájem vzít si poslední pracovní verzi a zapracovat do ní několik stránek Trelanových postřehů. Rozsáhlý přepis, zdaleka přesahující zapracování oněch postřehů, padá jen a pouze na moji hlavu, a většinou jsem ho vymýšlel za pochodu.

Ve zkratce Vám popíšu, co se z mého pohledu dělo potom, co mě Hvězda oslovil. Dostal jsem pracovní verzi (zřejmě novější, než o které mluvíte vy, protože jedna z postav, které zmiňujete, v ní neexistuje), kopii 79 postřehů od Trelana a zprávu od Hvězdy adresovanou Roddenberrymu, v níž těch 79 oklestil na něco přes 30. Pročetl jsem si ty postřehy. Pročetl jsem si pracovní verzi. Pročetl jsem si nějakou verzi vašeho rukopisu, kterou mi na požádání poslal Hvězda. Zeptal jsem se, kolik z vašeho původního díla se dá použít, a odpověď zněla „prakticky nic“ (s Hvězdovým požehnáním jsem do knihy propašoval několik vašich scén s Rileym). Po četných debatách jsem odeslal přehled změn, které podle mě bylo nutno provést, aby kniha dávala smysl (například jsem ani v jedné z verzí nenacházel v Tiamově chování logiku, a ani Hvězda mi ho nedokázal vysvětlit) a druhá polovina byla napínavější. Kdosi – prý Roddenberryho právník – to schválil, a já se začal probírat pracovními verzemi, které mi Hvězda poslal na disketě. Příjemně mě překvapilo, že se to nakonec tak vylouplo, zvláště s ohledem na podmínky, za nichž jsem pracoval, a proto jsem tak „odvážně“ dovolil, aby použili mé jméno.

Další možné nedorozumění (anebo změna pravidel) se zřejmě týká „vedlejších postav“. Obávám se, že souhlasím s Paramountem, že ve vaší verzi nejsou hybateli příběhu trekové postavy. Na druhou stranu pochybuji, že by si toho mnoho čtenářů všimlo, neboť trekové postavy bylo hodně vidět a spodobnila jste je tak živě, že budily dobrý dojem. Až když text analyzujete a rozebíráte, uvědomíte si, že děj až na výjimky posouvají pouze „vedlejší“ postavy.

Dále: Dozvěděl jsem se, že Paramountu nevadilo, co v přepsané verzi dělal „Penalt“, nepřenesli ale přes srdce vašeho „sira Roda“.

A tak dále. Pokud si chcete porovnat poznámky anebo „mi to vysvětlit“, určitě mi napište nebo zatelefonujte.

S pozdravem

Gene DeWeese.

Genovi zaplatili, aby rukopis přepsal, ale tantiémy nedostal. Udělal mi laskavost, a toho si budu nadosmrti vážit.

Mezitím mě na Shore Leave conu několik fanoušků požádalo, jestli by se nemohli nějakým způsobem dostat k původnímu textu. Zároveň se mi jeden známý z New Yorku nabídl, že celou věc přepíše do počítače, protože já měla knihu jen napsanou na stroji. Tenhle kamarád vytiskl několik kopií a dal mi i disketu, co kdybych si někdy náhodou počítač taky pořídila.

Z těchhle výtisků jsem začala pořizovat fotokopie. Kamarád stránky zalámal tak, že připomínaly pracovní verze z nakladatelství, a tak měl každý výtisk asi 100 oboustranně potištěných listů. Jeden jsem v listopadu 1991 vzala na Wishcon do massachusettského Springfieldu a chtěla ho dát fanouškovi, který si o něj řekl na Shore Leave.

No, nakonec si musel na svůj výtisk počkat. Všechny příjmy z Wishconu totiž šly na dobročinné účely, a když jsme tam v sobotu večer s kamarádem seděli na charitativní aukci, on mi povídá: „Je fakt škoda, že s sebou nemáš nějakou Hudbu sfér navíc. V aukci by za ni zaplatili balík.“

Nějak mě přemluvil, abych vyšla na pódium a nabídla v aukci „rukopis, který se mocní báli vydat.“ Za 200 dolarů ho koupila žena, s níž jsme od té doby kamarádky.

Tehdy vznikla tradice. Kdykoliv jsem jela na con, dala jsem do charitativní aukce jeden rukopis. Na první stránku jsem přidala prohlášení, že vlastník má právo výtisk dále kopírovat, ale ne prodávat, jelikož k němu nemohu poskytnout autorská práva, a kdyby na něm někdo vydělával, mohl by se dostat do potíží s Paramountem.

Nevím, kolik se do oběhu nakonec dostalo kopií těch kopií. Sama jsem rozdala bezmála 100 kusů. Také jsem dovolila jedné skupině z Connecticutu, aby výtisky prodávala a peníze dávala na dobročinnost. Nejvyšší příhoz padl na conu v Calgary ve státě Alberta, kde si knihu za 400 kanadských dolarů koupil páreček Andorianů. Peníze šly na tamější ženský domov.

Dnes je Hudba sfér k dispozici online. Netuším, jak si v popularitě vede v porovnání se Sondou. Vydělávala ale na popáleninová centra a mládežnická zařízení po celých USA a Kanadě, a díky ní jsem si našla přátele na pěti kontinentech.

***

Sonda vyšla v dubnu 1992, přesně rok po původním termínu. Někdy v únoru dostal můj agent sjetinu konečné verze, kterou mi měl „jako zdvořilost“ – jak pravil připojený vzkaz – předat.

Porovnala jsem si text s původním rukopisem. Kdyby se všechna slova, která jsem napsala a která přežila do konečné verze, naskládala za sebe, dala by dohromady 7 % rukopisu. Bez úhony přežila jediná scéna, a sice prétorův pohřeb.

Jednu věc chci říct jasně: Sonda je výborný star-trekový román. Je to zkrátka není můj roman. Zajímavá byla ale reakce fanoušků. Dodneška mi lidé píšou nebo za mnou chodí na conech a říkají: „Víte, ono to neznělo jako od vás. Četl jsem Dwellers a Cizince, a tohle prostě nejste vy.“ Pochopitelně jim říkám, jak se dostat k Hudbě sfér.

Pokud jde o ten „index“, na který jsem se dostala, tak to je komplikovanější. Každopádně už s Hvězdou nebudu nikdy pracovat. Nedlouho po vydání Sondy z Pocket Books odešel. Doufám, že ho ta zkušenost poučila, jakou má čest cenu (what price honor), nejspíš se to ale už nedozvím.

Nakonec nastoupil na Hvězdovo místo jeho asistent, vím ale, že byl ze mě nesvůj. Dokonce tak nesvůj, že považoval za nutné napsat o mně nezasloužené a nepřesné věci do bulletinu amerických spisovatelů science fiction, což by se dalo označit za odvetné poslání (errand of vengeance). Ani on se ale na křesle redaktora Star Treku příliš neohřál.

Já se zatím věnovala jiným projektům. Musela jsem dopsat trilogii Others, pod pseudonymem Rick North jsem přispěla do série pro mladé čtenáře Young Astronauts a podílela se na takové drobnosti jménem Saturn's Child.

Se zájmem jsem zaznamenala, že se redaktorem Star Treku stal John Ordover. Napadlo mě: Konečně nová tvář, někdo, kdo se na Sondě nijak nepodílel. Většinou ale jednorázově zadával knihy zavedeným autorům sci-fi, kteří občas „nechápali“ vesmír Star Treku, anebo akčňárny pro pubescenty. Připadalo mi, že do takového prostředí nepatřím.

Krom toho jsem se s Johnem Ordoverem v New Yorku mnohokrát setkala, například na pohřbu Marka Lenarda, a nabyla jsem intenzivního dojmu, že mu nesedím. Pro oba bude lepší, když se budu držet stranou.

A měla jsem tehdy dost práce. Prodala jsem první knihu v trilogii Preternatural, podílela jsem se na několika thrillerech a měla rozdělaných pár dalších projektů – z nichž nakonec nic nebylo, ale to jsem tehdy nemohla tušit. Následujících deset let se mi tedy Star Trek vyskytoval v srdci, nikoliv na daňovém přiznání.

Tedy kromě tantiém za Sondu. Jakmile si Pocket Books vynahradilo těch 10.000 dolarů, něco jsem na rukopisu Gena DeWeeseho vydělala. Zvláštní, co? V ideálním světě by mohl existovat román Sonda od Gene Deweeseho a román Hudba sfér od Margaret Wander Bonanno – alternativní příběhy o tom, kdo stvořil Sondu, proč přiletěla na Zemi a co se s ní dělo později.

No nic. Mě mezitím těšilo, že můj nepublikovatelný rukopis vydělává tisíce dolarů na charitu. Zvali mě na mnohem větší množství conů než dřív, protože fanouškové chtěli znát, „jak to se Sondou doopravdy bylo“. Po východním pobřeží se šířily zvěsti, pokračovaly přes Středozápad a na sever do Kanady, a organizátoři conů mi platili cestu z Asheville v Severní Karolíně do Calgary v Albertě a Portage v Indianě, kde jsme se s Genem DeWeesem poprvé viděli a uspořádali společnou besedu o Sondě.

Na onom conu v Portage jsem se taky seznámila s mužem, kterého miluji.

Pozvali by mě fanouškové do Portage, kdyby se nedoslechli fámy o Sondě? Kdo ví? Já jsem jim za to ale strašně moc vděčná.

***

Každému po zásluze. Na podzim roku 2001 mi tentýž fanoušek, který mě o deset let dříve požádal o výtisk Hudby sfér, poslal e-mail, ve kterém psal o diskusním fóru na PsiPhi.org a zval mě tam. Byla to pro mě úplná novinka, a tak jsem nějakou dobu jen četla a postupně všemu přicházela na kloub. Pak jsem začala psát i do literární sekce na TrekBBS.

Do obou fór pravidelně přispíval Marco Palmieri, který se před několika lety stal druhým editorem Star Treku u Pocket Books. Někdo založil vlákno o Sondě a já v něm zkráceně převyprávěla příběh, který právě dočítáte.

Najednou se mezi přispěvateli zvedla obrovitá vlna emocí: „Chceme, aby Bonanno napsala další trekový román! Co je pravdy na tom, že je na indexu?“

Marco napsal, že o tom nic neví. Cosi se o Sondě doslechl, odehrálo se to ale dlouho před tím, že u Pocket Books nastoupil, a tak o žádném „indexu“ nevěděl. Jeden příspěvek zakončil větou: „Jestli se chce MWB se mnou spojit ohledně dalšího psaní pro Pocket Books, rád si s ní promluvím.“

Napsali jsme si s Markem několik e-mailů. Vzešla z nich nabídka napsat Catalyst of Sorrows, šestou knihu série Ztracená éra (Lost Era). A právě pracuji na novém románu o Christopheru Pikovi. (Román jménem Burning Dreams vyšel roku 2006 – pozn. překl.) Nabízí se citát irského dramatika Briana Friela: „Občas se domů nejrychleji dostaneš tou nejdelší cestou.“

Hvězdova kariéra redaktora Star Treku skončila naříkáním. Trelane přišel o místo v Paramountu den poté, co Gene Roddenberry zemřel. Kniha, kterou napsal Gene DeWeese, mi vynesla balík drobáků a jedno zajímavé přátelství. Kniha, kterou jsem napsala, vydělala tisíce na charitu a dovedla mě k muži, který mi změnil život. Ze zlovůle jednoho a krátkozrakosti druhého vzešel příběh plný naděje a splněných snů. Vždyť to zní skoro jako námět star-trekového románu…

Bývalo by bylo pěkné, kdybych v mezidobí mohla napsat pár dalších trekových románů. Ale i kdyby k debaklu se Sondou nedošlo, v devadesátých letech se tyto romány vydaly směrem, který bych možná sama nedokázala úspěšně následovat. Každý redaktor vtiskává „svým“ knihám jedinečnou pečeť, a příchod Marka Palmieriho mi umožnil znovu psát Star Trek.

Do té doby se mi naskytla příležitost spolupracovat s Nichelle Nichols na jejím prvním románu, odstartovat dvě vlastní sci-fi trilogie, vydělat si spoustu peněz při psaní za jiné a najít si životního partnera. To není zlé. To vůbec není zlé.

A to je prozatím všechno, co napsala…

Překlad: 1/4 a 2/4 Ladislav Jelínek, 3/4 a 4/4 Radim Rouče

Zdroj: MargaretWanderBonanno.Com
kadet JemHadar
autor: JemHadar
vydáno: pá 12. září 2008
přečteno: 4618x
komentáře: 3
Facebook Twitter Google+

Související články:

Star Trek knihy v Česku  -  čt 6. října 2011
Jak se rodí obálka na startrekový román  -  po 21. dubna 2008
Sonda - román, který nikdo nenapsal (3/4)  -  ne 9. prosince 2007
Sonda - román, který nikdo nenapsal (2/4)  -  st 15. srpna 2007
Sonda - román, který nikdo nenapsal (1/4)  -  čt 9. srpna 2007

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG