Sonda - román, který nikdo nenapsal (1/4)

čt 9. srpna 2007      autor: JemHadar      přečteno: 10700x      komentáře: 0

Margaret Wander BonannoNásledující text, zde rozdělený do čtyř částí, sepsala americká spisovatelka Margaret Wander Bonanno. Nejspíš ji znáte a máte rádi i její knihy. Nicméně pokud čtete pouze českou Star Trek produkci, můžete mít rádi pouze jednu její knihu, která u nás vyšla pod názvem Cizinci z oblohy. Druhý svazek, který na titulu nese jméno Sonda, nenapsala ona, byť to její vydavatel už od roku 1992 světu nalhává. Pohodlně se tedy usaďte a poslyšte vpravdě napínavý příběh o intrikách, lidské zlobě a ignoranci.

Toto je příběh knihy Sonda: Knihy, kterou jsem nenapsala já. Ačkoliv si uvědomuji, že od vydání té knihy uplynulo už přes patnáct let a že už jsem svou verzi událostí za těch patnáct let dávno kousek po kousku zveřejnila, chtěla bych to konečně všechno dohromady vrhnout na papír, abych se tím konečně mohla přestat zabývat.

Úvodem je třeba říct, že má kniha se jmenuje Music of the Spheres (Hudba sfér), nikoliv SONDA. Můžete si ji stáhnout zdarma přes odkaz z mé osobní stránky. (popřípadě ze zálohy na českém serveru)

Neostýchejte se o mou knihu podělit s kýmkoliv uznáte za vhodné. Zejména vás prosím, abyste ji vytiskli a poskytli těm fanouškům Star Treku ve svém okolí, kteří nemají počítač.

VAROVÁNÍ: Tuto knihu nelze šířit za úplatu. Smí se pouze rozdávat. Důrazně vás varuji: nepřijímejte za tuto knihu jakékoliv plnění. Nepokoušejte se ji prodávat, dokonce ani za cenu nákladů na tisk a poštovné. Pokud to uděláte, přitáhnete na sebe pozornost myšlenkové policie Paramountu. Budete asimilováni.

Ehm. Tak, a teď je tedy čas na trochu expozice:

V roce 1979 se Star Treku přihodily dvě zajímavé věci. Za prvé, byl uveden první celovečerní film STAR TREK. A za druhé, společnost Paramount Pictures, která Star Trek vlastní, poskytla nakladatelství Pocket Books, Inc. licenci k vydávání Star Trek románů (které do té doby vydávalo nakladatelství Bantam Books). Mezi lety 1979 a 1987 vydal Pocket přes třicet Star Trek románů a mnohé z nich se dostaly do žebříčku bestsellerů NY Times.

V roce 1987 nastal další milník v dějinách Star Treku: premiéra seriálu STAR TREK: Nová generace. To si zapamatujte, z toho se bude zkoušet. Pokud máte pochopit, co se vlastně přihodilo některým Star Trek románům na přelomu osmdesátých a devadesátých let, musíte nejdřív vědět, co znamená "psaní na smlouvu".

Obvykle platí, že když autor prodá knihu některému nakladateli, zůstává autorovi k dané knize copyright. Jinými slovy, nakladatel dostává od autora svolení knihu vydat, ale samotný text knihy je stále vlastnictvím autora. Do tohoto textu nesmí bez svolení autora kdokoliv zasahovat.

Při smlouvě o dílo ovšem patří text někomu jinému. V případě románů Star Trek patří filmovému studiu, které propůjčuje práva nakladatelům, čímž je autorovi umožněno vypůjčit si do své knihy postavy a prostředí z "vlastnictví" studia - v tomto případě tedy z jistého populárního a nám dobře známého televizního a filmového seriálu. Když je kniha hotová, autor nejen že musí vypůjčené postavy zase vrátit, ale zároveň pozbude vlastnická práva ke knize, protože ta teď nepatří jemu, ale filmové společnosti.

Poznámka: Ráda bych zdůraznila, že současní editoři přišli do Pocketu dávno po debaklu kolem SONDY a byli ke mně velice vstřícní. SONDA je součástí Starých špatných časů, které jsou, jak doufám, už navždycky za námi. Nedávné vydání mé knihy Catalyst of Sorrows a skutečnost, že mám uzavřenu smlouvu na nový román o kapitánu Pikovi, dává tušit, že tento příběh má přece jen dobrý konec.

A teď: jak už jsme si řekli, Star Trek romány vznikají na smlouvu o dílo (viz výše). Což znamená, že každý autor, který má smlouvu na napsání Star Trek knihy, se fakticky stává sluhou dvou pánů. Jeho rukopis musí projít projít nejen přes editora u Pocketu, ale navíc ještě přes Někoho od Paramountu.

Ze začátku býval celý proces velmi neformální. Někdo od Paramountu si každý rukopis přečetl, aby zkontroloval, že v knize nejsou žádné do nebe řvoucí chyby: že Spock má zelenou krev, že Kirkovo druhé jméno je Tiberius a že McCoy je jediný, kdo mluví jako dlaždič. Autor měl dost rozumu na to, aby se nepokusil některého ze Sedmi statečných odkráglovat (nebo, nedejbože, dokonce strčit pod čepec) a aby se držel dostatečně daleko od nejisté půdy typu Mary Sue nebo K/S slashe. (Ne, nebudu ty pojmy vysvětlovat. Většina z vás moc dobře ví co znamenají, a ti, kdo to nevědí, se budou muset zeptat ostatních). Rukopis byl obvykle schválen jen s hrstkou nepatrných úprav.

A tady do děje přicházím já.

Mou první knihu, Dwellers in the Crucible, vydal Pocket v roce 1985. Rukopis byl schválen Pocketem i Paramountem a kniha se celé dva týdny držela na špici žebříčku paperbackových bestsellerů.

V roce 1987 vydal Pocket Books mou druhou Star Trek knihu, Strangers from the Sky (Cizinci z oblohy). I tento rukopis proplul schvalovacím procesem bez poskvrnky - změnili mi v něm, pamatuju si to přesně, rovných sedm slov. Sedm slov. Ze sto dvaceti pěti tisíc. Pozor, tohle je klíčové. Naznačuje to, že hoši v Paramountu si mysleli, že vím, co dělám. Cizinci se drželi v žebříčku paperbacků NY Times celých pět týdnů. Fanoušci si tedy také zjevně mysleli, že vím, co dělám.

V roce 1990 jsem napsala třetí Star Trek román, Hudbu sfér. Příběh knihy úzce souvisel s hudbou, a navíc jsem chtěla tím názvem odkázat na Pythagorovu teorii, že vesmír má svou vlastní hudbu.

Můj editor u Pocketu namítl, že ten název je moc dlouhý. Byl to stejný editor, se kterým jsem pracovala na Cizincích z oblohy. Říkejme mu třeba Hvězda. Samozřejmě to není jeho pravé jméno. Ale protože jeho celoživotním cílem bylo stát se rockovou hvězdou (však víte - prachy za nic a holky zadarmo), tak mu tak budeme říkat. "Dlouhé názvy si nikdo nepamatuje," pravil Hvězda.

Sonda - americký přebalNo, nechci se handrkovat o pár písmen, ale Music of the Spheres má stejný počet slabik jako Strangers from the Sky, a dokonce ještě o jedno písmeno míň. Nikomu nedělalo problém zapamatovat si název Strangers from the Sky. Hvězda mi nicméně oznámil, že román, dříve známý jako Hudba sfér, budiž napříště nazýván Sonda (Probe). Protože proto. I když jsem tehdy ještě nevěděla, co se stalo s knihami jiných autorů (na to si počkejte, to stojí za to), už tohle samo o sobě mě mělo varovat, že se to nevyřeší bez průšvihu.

Sonda byla inzerována na duben 1991. Nakonec vyšla o rok později. Honosila se chlubivým sloganem "Vzrušující pokračování Cesty domů" a mým jménem na obálce. Z mého rukopisu ovšem uvnitř knihy zůstalo jen sedm procent.

Ano, čtete správně: sedm procent. Od sedmi změněných sedmi slov v Cizincích z oblohy jsem to dopracovala k sedmi procentům dochovaného textu v Sondě. Zřejmě už jsem zapomněla, jak psát Star Trek romány. A nebo se mezitím změnila pravidla.

Mezi premiérou Nové generace v roce 1987 a ranými devadesátými lety, kdy jsem pracovala na rukopisu Sondy, se s knihami jiných autorů děly podivuhodné věci:

1. Román Michaela Jana Friedmana byl skoro zrušen, protože měl špatně hvězdné datum.

2. Jiný román, který měl být prostředním dílem trilogie Lost Years, byl odmítnut, takže mezi prvním a třetím dílem "trilogie" zůstala podivná mezera a autorčina kariéra na poli Star Treku skončila dřív, než vůbec stačila začít.

3. Vyšlo najevo, že román A Flag Full of Stars od Brada Fergusona z větší části vůbec není od Brada Fergusona.

4. Faktografická kniha The Star Trek That Never Was od Alana Ashermana byla vytištěna, expedována a noc předtím, než se měla objevit na pultech, byla stažena a odvezena ke skartaci.

Proč se všechny tyhle zlé věci udály, ptáte se? Protože někdo v Paramountu měl v té době dostatečný vliv, aby je mohl nařídit.

Teď je čas představit si aktéry našeho malého dramatu Zničení Sondy. Jména jsem změnila, ale pokud máte za ušima, dokážete si snadno zjistit, kdo je kdo. A ne, opravdu vám neřeknu jejich pravá jména. Dokonce ani když slušně poprosíte.

(Vy, vážení čtenáři, můžete zkusit hádat. Kdo do komentářů k tomuto nebo následujícím třem článkům správně vypíše jména aktérů této frašky, získá zajímavou knižní cenu - jejíž autor je spolehlivě znám!)

Hvězda: v roce 1990 editor Star Treku u Pocket Books
Trelane (ve smyslu "Moc bez tvůrčího účelu"): zaměstnanec Paramountu
Upírka: autorka prvního přepisu

Časový rámec: 1990-1991.

Po úspěchu Cizinců z oblohy v roce 1987 jsem pracovala na netrekových věcech, ale pořád jsem dychtila napsat další Star Trek knihu. Během roku 1989 jsem poslala Hvězdovi několik konceptů, zabývajících se většinou Romulany. Všimla jsem si, že Roddenberry už asi o Romulany moc nestojí, vyjma epizody Přeběhlík (The Defector) se o nich v TNG skoro nemluvilo, takže mi připadali jako vhodný námět k rozvedení. Navíc byl tak trochu povyk kolem jejich "nekanonického" názvu Rihannsu (a říkám upřímně, My Enemy, My Ally od Diane Duane patří k nejlepším knihám své epochy). A tak jsem se rozhodla psát o Romulanech.

Žádný z mých konceptů však nevzbudil Hvězdův zájem. Navrhl mi, abych napsala o tom, co se stalo se Sondou poté, co ve Star Treku IV opustila Zemi - abych popsala její návrat na mateřskou planetu a její stavitele. Ani jednou přitom nepadlo slovo "pokračování". Oba jsme znali Evangelium podle Trelana, které praví: "Jen to, co je na obrazovce, je 'skutečný' Star Trek. Romány nejsou 'skutečné'. Žádný román tedy nemůže být pokračováním filmu, a žádný román nemůže být pokračováním jiného románu. Pokračování psáti nebudeš!"

Tak fajn, povídám já, napíšu o Sondě. Ale nemohla bych do toho příběhu nějak zaobalit romulanskou zápletku, ve které je Kirk s Enterprise vyslán na setkání s romulanskou lodí do Neutrální zóny, aby navázal s Romulany diplomatické styky (tento námět se o pár let později objevil ve Star Trek VI: Neobjevená země, ovšem s Klingony)?

Hvězda řekl Ano. Protože jsem měla na paměti ono zapovězené slovo "pokračování" (nemluvě o tom, co se v nedávné minulosti přihodilo knihám některých dalších autorů), velmi výslovně jsem se Hvězdy zeptala, jestli smím znovu použít dvě z postav, které jsem vytvořila v Dwellers in the Crucible. (Dwellers byli, Hvězdovými vlastními slovy, "náš bestseller za rok 1985). Připadalo mi, že prozíravý editor by měl přirozeně mít zájem využít předchozích úspěchů pro znásobení těch budoucích.

Chvíli jsme se ještě handrkovali nad názvem, a pak Hvězda můj koncept schválil. Byl říjen 1989. Velmi jasně jsme se dohodli na tom, že kromě několika nových romulanských postav se v knize objeví také Cléante al Faisal a T'Shael - Pozemšťanka a Vulkanka, které jsem vytvořila pro Dwellers in the Crucible.

Všechny tyto postavy byly nedílnou součástí zápletky, ale hrály pouze vedlejší role. Klíčový úkol - zachránit loď, diplomatickou misi, všechny planety v nejbližším okolí a vůbec celý vesmír, jak jej známe - zůstal pořád na bedrech Kirka, Spocka a spol.

Koncept byl odeslán do Paramountu ke schválení.

Asi šest týdnů nato jsem dostala kopii jednostránkového dopisu z licenčního oddělení. Cituji bod 2: "Nakládejte prosím s T'Shael a Jandrou jako s vedlejšími postavami příběhu, aby nedocházelo k umenšování významu hlavních postav STAR TREKu."

Sonda - český přebalMou bezprostřední reakcí bylo: "Fíha, to šlo jako po másle!" Nebylo totiž absolutně možné, aby moje bezvýznamné postavičky jakkoliv umenšily nebo dokonce zastínily význam Kirka, Spocka a ostatních. Takže jsem si myslela, já naivka, že všechno bude v pořádku - i když jsem věděla, jak dopadl Brad Ferguson se svou Flag Full of Stars a další autoři. Vždyť jsem to přece měla písemně, ne? Měla jsem v ruce Oficiální potvrzení od Paramountu, ve kterém mi bylo uděleno povolení pokračovat a napsat knihu tak, jak jsem ji koncipovala. Tak co by se asi tak mohlo pokazit?

Všechno bude v pořádku, no ne? Prdlačky.

Pár drobností k tom dopisu: Byl napsaný na stroji. Ne na hlavičkovém papíře, ale na obyčejném dopisním. Nebyl datovaný. Nebyl podepsaný. Ale tehdy jsem se takovými prkotinami nezabývala. Já trouba.

Ten dopis přišel faxem Hvězdovu asistentovi do Pocketu, ten ho okopíroval a poslal mi ho poštou (tehdy jsem ještě neměla fax). Od té doby jsem se dozveděla, že fax se nepovažuje za platný právní dokument. Fotokopie téhož faxu se ovšem za platný právní dokument považuje. Nevím, jestli je to pravda, a v každém případě to nedává vůbec žádný smysl, ale nešť.

Ale navzdory tomu, že stále ještě mám fotokopii toho faxu a že na vršku papíru lze při velmi pečlivém zkoumání stále ješte rozeznat část faxového čísla začínajícího oblastní předvolbou 213, část data v prosinci 1989 a úplně nahoře dokonce i slova "PARAMOUNT LA", žádný dopis neexistuje.

Proč? Protože to Hvězda řekl.

Víc než rok poté, v době, kdy se celý ten nesmysl rozjel naplno, jsem kvůli tomu na Hvězdu vyletěla. "Mám tady ten dopis z licenčního, právě teď ho držím v ruce." Přečetla jsem mu ho. A on na to: "Je datovaný? Je podepsaný? Je na hlavičkovém papíře Paramountu? Tak jaký dopis?"

Ale ze začátku jsem si, já hloupá, ještě myslela, že mám co dělat s dospělými lidmi. A tak jsem se pustila do psaní. A tehdy teprve začala ta pravá legrace.

Ukolébána oním dopisem z Paramountu, dokončila jsem rukopis podle konceptu, schváleného Pocket Books i Paramountem. Mezitím se ovšem kuly velmi zajímavé pikle, o kterých jsem neměla ani ponětí.

Šest měsíců před uzávěrkou pro dokončení Sondy mi ve schránce zčistajasna přistál hotový přebal pro vázané vydání. Obálka od Keitha Birdsonga, mé jméno bez jediného překlepu, na chlopni pěkná krátká anotace podle mého konceptu a na zadní straně se skvěl nápis: "VZRUŠUJÍCÍ POKRAČOVÁNÍ CESTY DOMŮ!"

Samozřejmě jsem byla víc než jen trochu překvapená, že se pro knihu, která je sotva z půlky hotová, už tisknou přebaly, takže jsem se na to Hvězdy zeptala. "Ale ne, nic se neděje," říkal. "Jen se snažíme vyhnout fofru na poslední chvíli."

Hm hm, no prosím, pro mě za mě. Ale jedna věc mě doopravdy vylekala - to sprosté slovo na zadní straně obálky. Však víte, to slovo - ehm! - "pokračování."

Protože Evangelium podle Trelana jasně říkalo, že pouze to, co je na obrazovce, je 'skutečný' Star Trek. Romány o Star Treku - třebaže přinášejí Paramountu značné zisky - nejsou 'skutečné'. Tudíž není možné, aby byly někdy, třeba i za milion let, považovány za pokračování velkého celovečerního filmu.

Zmínila jsem se o tom Hvězdovi. "To je toho," povídal. "A navíc jsou ty obálky už vytištěné. Nechat je opravit by stálo strašně moc peněz. Teď se s tím nedá nic dělat."

Kdesi hluboko v hlavě mi zacinkal poplašný zvonek, ale co, vždyť jsem přece měla v ruce ten dopis z Paramountu, no ne? A navíc jsem nemohla dělat vůbec nic, leda dopsat ten rukopis.

Což jsem taky udělala, těsně před prosincovým termínem. A Hvězda si ho obratem pročetl a poslal mi poštou seznam pár drobností, které chtěl opravit před odesláním do Paramountu.

Opravila jsem vše jak mi řekl, o svátcích jsem mu poslala finální rukopis, a on mi pak zavolal, aby mi řek, že rukopis schválil a poslal ho na schválení do Paramountu.

Takže, veselé Vánoce vespolek a dobrou noc všem. Nový rok měl ovšem nachystáno pár zajímavých překvapení...

Překlad: 1/4 a 2/4 Ladislav Jelínek, 3/4 a 4/4 Radim Rouče

Zdroj: MargaretWanderBonanno.Com
kadet JemHadar
autor: JemHadar
vydáno: čt 9. srpna 2007
přečteno: 10700x
komentáře: 0
Facebook Twitter Google+

Související články:

Star Trek knihy v Česku  -  čt 6. října 2011
Sonda - román, který nikdo nenapsal (4/4)  -  pá 12. září 2008
Jak se rodí obálka na startrekový román  -  po 21. dubna 2008
Sonda - román, který nikdo nenapsal (3/4)  -  ne 9. prosince 2007
Sonda - román, který nikdo nenapsal (2/4)  -  st 15. srpna 2007

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG