Romány podle klasického Star Treku II.: Excelsior – Ukováno v ohni

pá 21. srpna 2015      autor: Eodeon      přečteno: 3502x      délka: 21 min      komentáře: 5

obálka románu Excelsior: Forged in FireKaždý správný fanoušek Star Treku má bez pochyb značný prostor své soukromé knihovny vyhrazený pro startrekovou literaturu. Ani u mě to není jiné. Lépe řečeno, knihy podle Star Treku zabírají u mě doma hned několik knihoven a pouštět se do jejich třídění a úklidu, kdykoliv je třeba zařadit nové přírůstky, si žádá hodně odvahy, času a trpělivosti. Když jsem se těmi knihami nedávno probíral, samotného mě překvapilo, jak objevitelský rozměr může takový prostý úklid dostat. Ve velkém počtu jsem nacházel knihy, o nichž jsem si po mnoha letech ani nepamatoval, že je mám, a co víc, zapomněl jsem i na některé z těch, které jsem už četl. Po chvíli listování stránkami se z hlubin paměti podařilo vyzvednout náhodné útržky děje, ale jinak už zůstaly jen nepolapitelné dojmy. Vím, že některá kniha se mi moc líbila, ale nedokážu už říct, co se mi na ní vlastně tolik líbilo. Plnější představu jsem získal až pro pročtení svých starých komentářů a poznámek, které jsem si od jistého okamžiku začal během čtení pořizovat. Přitom vzpomínek na každou knihu je velká škoda s přihlédnutím k faktu, o kolik bohatší bývají příběhy zprostředkované literární cestou ve srovnání s těmi filmovými a seriálovými.

Psaní recenzí a kritik startrekové literatury jsem vždy vnímal nejen jako způsob, jak pomoci ostatním s výběrem těch nejlepších knih, nebo jako cestu, jak o případných zajímavých aspektech románů zapříst diskuzi mezi fanoušky, ale za stejně významnou jsem pokládal rovněž úlohu, podle níž mají články čtenářům vynahrazovat malý díl zážitků a poznatků, o které přijdou, pokud si danou knihu z různých důvodů sami nemohou přečíst. Dosud jsem se ani nenadál, že těmi texty budu jednou ony (zapomenuté) zážitky a poznatky vynahrazovat také sám sobě! Nemoci se vrátit ve vzpomínkách díky svému textu o Ohni a růži, těžko bych už dnes dokázal detailně líčit, jak přesně ve mně dokázal autor vzbudit tak silný pocit ambivalence, pocit, který tak skvěle vystihuje Spockovu vlastní rozpolcenost. Recenze na román Pod křídlem dravce se zase ukazuje jako velmi účinný prostředek, jak opět zakusit překvapivě živé dojmy z války proti Romulanům. Román Nevyslovená pravda se mi do paměti vtiskl jako unikát, kterému neznám rovný. Nebýt článku o knize, už bych jeho jedinečnost popsat nedokázal.

Právě v článku o Nevyslovené pravdě jsem kdysi (ano, vnímám to jako dobu celé věky vzdálenou) přislíbil další tři články o knihách souvisejících s Původním seriálem. Po dlouhou dobu zůstávaly tyto články jen ve stádiu hrubých návrhů a neuspořádaných papírů s poznámkami. Vidina mé chátrající paměti mi však dala motivaci tyto nápady na články oprášit a zhodnotit co nejvíce nedávno přečtených knih nejen pro potřeby zaujatých čtenářů, ale trochu sobecky i pro vlastní potřebu. Připravil jsem proto přinejmenším čtrnáct článků včetně tohoto. Některé budou delší, jiné kratší, podle toho, kolik se domnívám, že je třeba na dané téma povědět. Nicméně ten následující mě přiměl k rozsáhlejší úvaze, neboť se věnuje jedné z knih poukazujících na minimálně probádané končiny univerza Star Treku. Román o hvězdné lodi Excelsior a její posádce, obzvláště takto rozsáhlý, mě během četby neustále vybízel k představám, jak by býval vypadal seriál věnovaný této sličné vesmírné lodi. První kapitolu jsem tedy věnoval stručnému zmapování toulek hvězdné lodi Excelsior, jak jsou známy v kánonu a především mimo něj se zvláštním důrazem na knihy, které jsem měl možnost si sám přečíst, a zhodnocení kvalit samotného románu Ukováno v ohni následuje až posléze. Tyto knihy, komiksy a dokonce i fan filmy, o kterých v následujících odstavcích padne zmínka, jsou totiž to jediné, co fanoušci mají namísto Star Treku, které mohl být, ale nebyl…

Michael A. Martin a Andy Mangels: Excelsior: Forged in Fire (Excelsior: Ukováno v ohni)

Excelsior svědkem výbuchu měsíce PraxisKdyž prestižní magazín Empire zveřejnil článek Owena Williamse Expandované univerzum: Star Trek, mezi romány, které sklidily nejvíce chvály, se ocitla i kniha Excelsior s podtitulem Ukováno v ohni (Forged in Fire) českým trekkies dobře známých romanopisců Michaela A. Martina a Andyho Mangelse. Williams si za cíl uložil zorientovat čtenáře v tom nejlepším z dnes již téměř nepřeberného množství startrekových knih nezařaditelných do kategorií podle televizních seriálů. Pro takové existují vlastní, leč občas přehlížené kategorie, jako například řada jménem New Frontier líčící osudy lodi Excalibur podle autora Petera Davida; Picardovo předchozí velení na Stargazeru rozvíjí stejnojmenná série; na Klingony se soustředí edice IKS Gorkon/Klingon Empire a politickou situaci v éře Původního seriálu dále rozkrývá románová řada Vanguard o vesmírné stanici na hranicích prozkoumaného vesmíru. Román Ukováno v ohni Williams spíše volně zařazuje pod kategorii Lost Era, která tvoří předěl mezi érou kapitána Kirka a Novou generací a zkoumá události v obdobích „mezer“ mezi filmy a seriály a zároveň takové, jejichž protagonistům se na plátně kin či obrazovkách televizí dostalo trestuhodně málo prostoru.

Přesně tak lze popsat i kapitána Hikaru Sulua, který se v šestém filmu Neobjevená země poprvé objevil v zasloužené pozici velícího důstojníka jedné z nejkrásnějších a svého času i technicky nejvyspělejších lodí Hvězdné flotily – Excelsioru. Ačkoliv nedlouho poté začala intenzívní a trpělivá kampaň fanoušků žádajících hned celý spin-off seriál o statečném putování Excelsioru po kosmických dálavách a četných dobrodružstvích jeho posádky a ačkoliv ji ze všech nejvíce podporoval i populární představitel Sulua, herec George Takei, k realizaci vysněného seriálu dodnes nedošlo ani s posvěcením držitelů licence, ani v oblasti fan filmů a sotva k tomu kdy dojde. Fanoušci tak byli odkázáni na expandované univerzum – soubor licencovaných produktů podle Star Treku pokračujících v prozkoumávání fikčního světa skrze jiná média.

Literární putování Excelsioru

Cesty Excelsioru a jeho kapitána byly zřídkavě poodhalovány zejména na stránkách knih a komiksů. Z literárních dobrodružství prosluly romány The Captain’s Daughter (Kapitánova dcera) od Petera Davida a The Sundered (Odpojení) rovněž od Michaela A. Martina a Andyho Mangelse. Poněkud upozaďovány bývají méně známé The Fearful Summons (volně přeloženo: Obávaná výzva) Dennyho Martina Flynna a War Dragons (Váleční draci) od L. A. Graf, první román šestidílné crossoverové řady The Captain’s Table. Svěží alternativu zprostředkoval krátký román The Tears of Eridanus (Slzy Eridanu) autorů Steva Mollmanna a Michaela Schustera, doslova. Příběh totiž pochází ze třetí a poslední antologie Shattered Light (Roztříštěné světlo) ve vynikající sérii Myriad Universes, v jejímž rámci různí autoři představují události v paralelních vesmírech, které se s primární časovou linií Star Treku v určitém bodě historie rozešly a vydaly se novými, často radikálně odlišnými cestami.

kapitán Sulu na obálce komiksuSlzy Eridanu přinášejí vizi světa, v němž se vulkánská civilizace nikdy nepovznesla nad svou barbarskou přirozenost, neboť filozof Surak se nikdy nenarodil a tedy ani jeho učení nikdy nevzniklo. Úlohy napravit k sebezničení směřující společnost se zhostil básník S’Task, dobře známý čtenářům románu The Romulan Way (Romulanský způsob) Petera Morwooda a Diane Duane jako iniciátor schismatu mezi Vulkánci a odpadlíky, kteří budou o několik staletí později známi jako Romulané. S’Task neuspěl a civilizace Vulkánců málem podlehla vlastní válkychtivosti. Milénia nato se v blízkém vesmíru přesto zformovala mírová aliance mnoha světů. Mezi zakládající členy Mezihvězdné unie patří mimo jiné i planeta Země. Jedná se však zejména o zásluhu Andorianů, kteří s lidmi a mnoha dalšími druhy provedli první kontakt. V Mezihvězdné gardě, sestávající především z Andorianů, však slouží i několik příslušníků jiných druhů, kteří na Andoru podstoupili výcvik, aby se mohli stát členy Gardy. Jedním z nich je i komandér Hikaru Sulu velící lodi IUES Kumari. Nejvyspělejší loď Unie (patřící ke třídě Excelsior) je ale brzy po dokončení špionážní mise na teritoriu Klingonů nucena podniknout cestu k zapadlé pouštní planetě s označením 40 Eridani A II a konfrontovat její divošské obyvatele.

Knižní odyseu (původního) Excelsioru uzavírá román Davida R. George III. One Constant Star (Jedna věčná hvězda) ze série Lost Era a symbolickou štafetu předává kapitánce Demoře Sulu z lodi Enterprise NCC 1701-B. Zmínky o hvězdné lodi jménem Excelsior se však objevují i v příbězích, které Jednu věčnou hvězdu časově následují. Lze se proto domnívat, že stejně jako „hvězdné putování“ kapitána Kirka a jeho posádky neskončilo ztrátou první lodi, ani s kapitánem Suluem a lodí třídy Excelsior pod jeho velením se čtenáři nesetkali naposledy.

Dobrodružství nejen ze stránek komiksů a obrazovky televize

Z komiksových příhod kapitána Sulua vyniká šestidílná minisérie The Tabukan Syndrome (Tabukanský syndrom), součást druhé série komiksů podle Původního seriálu od DC Comics (nr. 35–40). V souborném přetisku byla minisérie o vyhroceném konfliktu poblíž romulanské neutrální zóny pojmenována Tests of Courage (Zkoušky odvahy) a propagována coby jedna z prvních misí Excelsioru s jeho novým kapitánem v čele. Komiksové vydavatelství IDW, současný držitel licence, věnovalo Suluovi také první sešit ve volné čtyřdílné minisérii Captain’s Log (Kapitánův deník) zaměřené na proslulé, leč často opomíjené kapitány Hvězdné Flotily (v dalších dílech se objevují Christopher Pike, Edward Jellico a John Harriman). Čtenáře mohlo potěšit i významné cameo Sulua velícího poslední přežívající lodi Flotily v post-apokalyptické alternativní linii ze stránek komiksů The Last Generation (Poslední generace – jediný komiksový příspěvek do výše zmíněné série Myriad Universes), v níž po neúspěchu diplomacie na Khitomeru podlehla Spojená federace planet v následné válce vpádu vojsk Klingonské říše. Nejvzácnějšími perlami pro sběratele jsou ale nejspíše audioromány vycházející na kazetách i CD, jaké existují hned tři – původní příběhy audiorománů Cacophony (Kakofonie) od Petera Davida (pod pseudonymem J.J. Molloy), Envoy (Posel) od L. A. Graf (Julia Ecklar a Karen Rose Cercone) a Transformations (Transformace) Davea Sterna vypráví mimo jiné i hlas George Takeie.

Sulu se svou dcerou Alanou (Christina Marie Moses)Po letech si ale kapitán Sulu prosadil své skromné místo i v primárních médiích Star Treku, totiž audiovizuálních, a to hned ve dvou případech. Poprvé tomu bylo v oficiální epizodě „Vzpomínka“ (Flashback) ze třetí sezóny Voyageru. „Ztracená“ cesta Excelsioru Azurovou mlhovinou, odehrávající se paralelně se soudním procesem Kirka a McCoye v Neobjevené zemi, se o téměř století později poodhaluje v rámci Tuvokovy léčby z napadení virem coby interaktivní vzpomínka. Epizoda byla adaptována i jako román. Napsala jej Diane Carey. Podruhé, v případě epizody „World Enough and Time“ (Na světě mít času dost) z fanfilmové produkce New Voyages (později známé rovněž jako Phase II), se jedná spíše o „flashforward“. Hlavní příběh z dob pětileté mise Enterprise je rámován nostalgickým vzpomínáním kapitána Sulua s mnohaletým odstupem od oněch napínavých událostí z Romulanské neutrální zóny. Jen pro úplnost dodávám okrajovou zmínku také o epizodě druhé sezóny fan seriálu Hidden Frontier jménem „Excelsior včerejška“ (Yesterday’s Excelsior), jejíž přímá inspirace v jedné z nejlepších epizod Nové generace nemůže uniknout žádnému fanouškovi. Ve všech třech případech se ovšem Excelsioru a jeho posádce dostává jen minima pozornosti ve prospěch jiných, z hlediska vyprávění významnějších hrdinů a jejich příběhů.

Co ukuli Martin s Mangelsem v ohnivé výhni

Plné péče se jí konečně dostává v románu Ukováno v ohni. Autoři si v něm uložili cíl odvyprávět příběh o tom, jak se Sulu stal kapitánem Excelsioru, a zároveň popsat události vedoucí k epizodě „Krvavá přísaha“ (Blood Oath) druhé sezóny Deep Space 9 (také známá pod názvem „Krvavý slib“). Již v té se divák/čtenář dozvěděl, že Curzon Dax kdysi spolu s legendárními klingonskými veliteli Korem, Kolothem a Kangem přísahal pomstít vraždu jejich prvorozených synů. Ty má na svědomí zločinec přezdívaný Albín (druhem pravděpodobně Klingon, ovšem s nezdravě bledou pokožkou), kterého Kang po desetiletích hledání vypátral na planetě Secarus IV (tuto kapitolu transmediálního příběhu přibližuje komiksový sešit z druhé série Alien Spotlight, který Keith R.A. DeCandido věnoval svým oblíbencům – Klingonům). Zároveň bylo třeba objasnit, jak je možné, že se podoba Klingonů změnila. V „Krvavé přísaze“ se totiž klingonští kapitáni mohou pyšnit typickými čelními hřebeny, které ovšem postrádali v klasických epizodách „Věc soucitu“ (Errand of Mercy), „Trable s tribbly“ (The Trouble with Tribbles) a „Den míru“ (The Day of the Dove). Již ve čtvrté epizodě seriálu Enterprise, konkrétně v epizodách „Onemocnění“ (Affliction) a „Postižení“ (Divergence), došlo k věrohodnému vysvětlení, jak původně Klingoni „kontaminovali“ DNA velké části své populace geny lidských augmentů a „polidštili“ tak i svůj zevnějšek. Až Ukováno v ohni přichází s příběhem, jak došlo k nápravě. Ve spojitosti s tím se román okrajově zabývá i rozdílem mezi vzezřením Trillů v Nové generaci a v Deep Space 9.

Excelsior v bitvě s klingonským dravcemRomán ale není jen pouhým doplněním článku chybějícího v řetězci kontinuity. Příměs lidské DNA v genech části klingonské populace způsobila nedozírné následky na celou klingonskou společnost a právě rozkrýváním těchto následků se román zabývá. Kdyby čtenář žádal výrazně stručnější a údernější „sociologickou sondu“ do klingonské společnosti, měl by raději sáhnout po antologii Seven Deadly Sins (Sedm smrtelných hříchů). Každá z povídek ve sbírce je věnovaná jinému druhu startrekového universa a jinému hříchu. Klingoni samozřejmě nemohou chybět. Povídku „Nešťastníci“ (The Unhappy Ones) tematizující „hněv“ napsal již jednou zmíněný odborník přes Klingony Keith R.A. DeCandido. Název odkazuje k těm Klingonům, kteří byli postiženi virem augmentů a následkem toho je stihla i „rasová“ diskriminace. Klingonské slovo QuchHa, které se pro Klingony s hladkými čely vžilo, by v překladu zhruba mělo odpovídat „nešťastníkům“ z titulu. Opakem QuchHa je pak HemQuch – hrdý Klingon s typickými čelními hřebeny. Na tyto výrazy mnohokrát narazí i čtenář Ukováno v ohni, kde se dočká daleko hlubšího vhledu do problematiky společenských proměn Říše. Další možnou alternativu nalezne čtenář v románu Honor in the Night (Čest v noci) z „myriádové“ sbírky Shattered Light (Roztříštěné světlo), na níž už řeč přišla. I tato alternativní realita poskytuje přehlednou ukázku schizmatu, který klingonská společnost prodělala následkem lehkovážných pokusů s eugenikou.

To by to ovšem nebyli Martin s Mangelsem, aby výčet souvislostí končil zde. Tvůrci zužitkovali také řadu dalších, tentokrát zřídkavěji se vyskytujících prvků startrekového kánonu. Z epizody „Sláva Omegy“ (The Omega Glory) (TOS) si vypůjčili smrtící virus, který v románu jako biologickou zbraň využívá Albín. Navázali rovněž na skvělý Animovaný seriál, který byl teprve před několika lety včleněn do kánonu; konkrétně na epizodu Davida Gerrolda „Další trable s tribbly“ (More Tribbles, More Troubles) o bioinženýrství ve službách klingonských vědců, usilujících vlastním výtvorem genetického inženýrství zmírnit „morovou ránu“, kterou na jejich říši v Původním seriálu seslal šéfinženýr Scott – tribbly. Nedostatkem souvislostí, které jako tmel pojí rozličné mutace Star Treku, tedy román rozhodně netrpí.

Ovšem co obvykle pokládám za jednoznačný klad, ve mně při čtení Ukováno v ohni budilo i nemalé rozpaky. Příběh se při pohledu skrze tuto optiku nutně jevil jako nikoliv hlavní zřetel románu, ale spíše jen jako umělá záminka právě pro doplnění do té doby scházejících pojítek napříč fikčním světem podobně, jako pod tíhou mých snah tyto a další souvislosti obsáhle zmapovat ustupuje román jako takový ze zřetele tohoto textu. Jakkoliv si cením startrekových románů za jejich nepostradatelnou roli nejen v rozšiřování kontinuity, ale i s ohledem na opravy děr v jejím potrhaném plášti, nedomnívám se, že by tomuto cíli měl být podřízen celý příběh knihy a všechny jeho aspekty. V tak široké síti souvislostí, jakou autoři rozprostřeli v tomto případě, navíc hrozí zvýšené riziko chyb. Stačí se jen vrátit k již zmíněné epizodě „Vzpomínka“, která přibližuje Tuvokovy zážitky z doby jeho služby na Excelsioru v době událostí filmu Neobjevená země. Sulu se během pokusu o průnik na klingonské území střetává s Kangem v Azurové mlhovině. Během jejich rozhovoru ovšem není ani stopy po jakékoliv spřízněnosti mezi oběma muži. Klingonský velitel se navíc podivuje nad Suluovým povýšením na kapitána, což přímo odporuje příběhu Ukováno v ohni odehrávajícímu se přibližně o tři roky dříve.

Zasvěcení (do děje) ovšem bez obřadů a holí bolesti

Excelsior a jeho vnadné křivkyNyní již tedy blíže o obsahu knihy. Její hlavní linie děje začíná v roce 2289 (tedy v období mezi pátým filmem Nejzazší hranice a šestou Neobjevenou zemí), kdy Hikaru Sulu slouží jako první důstojník kapitána Stylese na Excelsioru. Dozvídá se, že mírová jednání mezi Klingony a Federací na Korvatu plánuje zhatit neznámá třetí strana, a tak zařídí, aby byl právě Excelsior lodí, která bude eskortovat diplomatickou delegaci Federace na klingonskou kolonii. Přese všechna zvýšená bezpečnostní opatření však průběh jednání v jejich začátcích utíná exploze. Při výbuchu je vážně raněn jak vyslanec Federace Sarek, tak klingonský ambasador Kamarag. Vedle mnoha jiných při ní umírá i kapitán Styles a Sulu je nucen se dočasně ujmout velení za těchto „výbušných“ okolností. Za křehké spolupráce s klingonskými kapitány Korem, Kolothem a Kangem a asistence mladičkého trillského diplomata Curzona Daxe začíná pátrání po identitě útočníků.

Ta se však o něco dříve než hrdinům vyjevuje čtenářům románu v retrospektivách a prospektivách, z nichž sestává téměř polovina knihy. Odbočky, kterými je hlavní linie děje velmi často prokládána, pokrývají velmi rozsáhlý interval na časové ose fikčního světa. Dle témat mezi nimi lze identifikovat i samostatné linie, ač navazující daleko volněji. Jedna z nich zaznamenává vývoj genetických mutací a jejich dopad na život v Říši. Začíná již v prologu knihy v roce 2173 pozemského kalendáře, kdy se klingonský vědec, doktor Antaak, pokouší odčinit následky svých pokusů a znovuzískat svou ztracenou čest, ale jeho (doslova) fatální neúspěch jen přilije metaforický olej do ohně. Prostřednictvím zmutovaných genů se tělesné anomálie a s nimi i nevyhnutelná potupa šíří z generace na generaci a nevyhýbá se ani klingonské aristokracii – nejvlivnějším rodům Říše.

Roku 2218 se v domě jednoho z těchto privilegovaných rodinných klanů rodí nemocné dítě trpící albinismem a jeho život od té chvíle sleduje další volně navazující linie vyprávění. Qagh, jak je albín záhy pojmenován klingonským výrazem pro „omyl“, jen zázrakem přežije první dny svého života a vyroste jako vyvrženec mezi orionskými piráty. V kontrastu k nevzhlednému zevnějšku (na klingonské poměry) se Qagh ukáže být obdařený vysokým intelektem (nejen na klingonské poměry), který mu brzy dopomůže k převzetí kontroly nad orionským pirátským kartelem a naplánování pomsty za své zavržení vůči celému klingonskému rodu. Nově nabytou moc pak využívá k plenění vědeckých základen, v nichž pátrá po poznatcích, které by mu byly užitečné při pokusech o prodloužení života jeho defektního těla i při pokusech o výrobu smrtících biologických zbraní.

Na Ganjitsu, jedné z takovýchto vědeckých stanic Federace nacházejících se poblíž hranice s říší Klingonů, vyrůstá s rodiči Hikaru Sulu. Roku 2248 na ní Qagh útočí se svou skupinou klingonských žoldáků. Přestože se ho daří zastavit, malého Sulua incident velmi poznamenává. Nemůže ale tušit, jak moc má Albín do jeho života teprve zasáhnout ve vzdálenější budoucnosti. Třetí linie mimo hlavní proud vyprávění by se dala označit za příběh rámcový. Odehrává se naopak v budoucnosti roku 2295, tedy dva roky po úspěšném podepsání Khitomerské smlouvy v Neobjevené zemi a šest let po událostech, které svedly dohromady osudy Sulua, Curzona Daxe a tří legendárních klingonských válečníků nedlouho po bombovém útoku na diplomatický summit. Krátce poté, co poslední z Klingonů pohřbil prvorozeného syna, přichází Suluovi naléhavá zpráva z Enterprise-B. Jeho dcera Demora ochořela stejnou nemocí, která vzala životy potomkům Klingonů. Tentokrát je však jméno viníka zřejmé. Qagh totiž slíbil pomstít se na dětech protivníků, kteří ho před lety pokořili.

Když se o šest let dříve klingonští velitelé dozvídají totožnost svého nepřítele, neprodleně se vydávají stíhat jeho vyspělou pirátskou loď hlouběji na klingonské území. Následovat je kapitánu Suluovi zabraňují přímé rozkazy z Velení Flotily. Po uvážení se Sulu rozhoduje dát před vytouženou kariérou přednost tomu, co považuje za správné (a Klingoni za čestné), a v rozporu s rozkazy vyráží s Excelsiorem na lov jednoho z nebezpečnějších zločinců v galaxii…

Klíčové argumenty

kdo první najde chybu?Už na tomto stručném uvedení do děje se dá vypozorovat, že román má více rovin souvislostí. Vedle souvislostí s oficiálními/kanonickými zdroji jsou tu patrné rovněž souvislosti s nekanonickými licencovanými texty jiných autorů. Padla mimo jiné zmínka o planetě Ganjitsu, kam Suluovo dětství prvně situovala autorka Vonda McIntyre ve svém vlivném a velmi kvalitním románu The Entropy Effect (Účinek entropie) z roku 1981. I pozdější spisovatelčiny romány, totiž novelizace filmové trilogie Khanův hněv, Pátrání po Spockovi a Cesta domů, Martin s Mangelsem zohledňují. V těchto knihách se čtenáři dozvěděli, že Sulu měl přislíbeno jmenování kapitánem Excelsioru dávno před bitvou Enterprise s Reliantem v mlhovině Mutara. Jeho kariéru pochopitelně poznamenala účast na krádeži Enterprise a záchranné výpravě na planetu Genesis. Tak to také v souladu s literárními adaptacemi filmů popsali i autoři Ukováno v ohni. Proto přichází Sulu na Excelsior jen jako druhý důstojník a jeho adaptaci na nové prostředí komplikuje špatný vztah s kapitánem. Lawrence H. Styles totiž nezapomněl na ponížení, které mu Sulu se zbytkem posádky Enterprise způsobil, když mu „přímo pod nosem“ ukradl hvězdnou loď z orbitální stanice. Události Účinku entropie upomene také zmínka o kapitánce Hunterové, která byla Suluovi velkým vzorem už od dětství a pod kterou měl později příležitost sloužit na hlídkové lodi Earfen.

Prohlásit, že Ukováno v ohni je román silně „zatížený kontinuitou“, by byl eufemismus. A přesto, že se původní dějové linie knihy poněkud utápějí v příbojových vlnách nekonečných souvislostí, lze odtud abstrahovat i velké množství vlastního vkladu autorů. Důležitost událostí pro historii fikčního světa a zejména tedy pro historii klingonské civilizace jsem již podtrhl. Neméně cenné jsou ale i nové rozměry, o které autoři obohatili charaktery známých postav. Nemám přitom na mysli pouze ústřední postavy kapitána Sulua, symbionta Daxe a tří slovutných klingonských kapitánů. Ještě více zájmu ve mně vyvolávala postava Albína, o němž toho epizoda „Krvavá přísaha“ prozradila jen velmi málo. Martin s Mangelsem tím získali velkou svobodu při budování pozadí pro tuto postavu a dobře jí využili. Nejlepší příběhy, postavené na archetypu souboje mezi hrdinou a zloduchem, se totiž vyznačují právě zajímavými antagonisty. Padouch musí být svým vlastním způsobem stejně atraktivní jako sám hrdina, aby konflikt mezi nimi nabyl žádané působivosti.

Nebýt Qaghovy zločiny tak strašlivé, čtenář by mohl být v pokušení s ním dokonce sympatizovat. V „Krvavé přísaze“ nebyla jeho postava o moc více než jen účelovým protivníkem; dvojrozměrným objektem, vůči kterému mají tři klingonští veteráni ventilovat svůj hněv. V Ukováno v ohni se konečně stává plnohodnotnou postavou. Čtenář se podrobně dozvídá pohnutky vedoucí k jeho zločinnému chování a díky tomu plně chápe jeho zášť, osamělost a ničím neomezenou nenávist vůči vlastním lidem. Je-li dost empatický, může se na tyto pocity dokonce i naladit a sdílet je a dříve tak jasný rozdíl mezi dobrem a zlem se na okamžik ocitá v oparu znejistění. Stačí si však připomenout, že nejen Qagh, ale téměř každý Klingon musí svést nejednu bitvu s následky svého původu a terorismus není právě čestným východiskem. Nicméně především díky Qaghovi a dalším klingonským postavám se kniha vymyká častému úkazu v podobě příliš černobílého pojetí konfliktů. Naopak vyniká barvitostí, kterou se více či méně projevují všechny mně známé romány přidělující významný prostor Klingonům, jelikož jejich společnost skýtá nesrovnatelně větší potenciál, než jakým disponují relativně nudní, zidealizovaní lidé budoucnosti.

„Slyšte rozsudek!“

Jiskry srší na všechny strany, jak pomyslná kovová koule prudce naráží na povrch soudcova stolu a signalizuje, že je načase vyřknout verdikt. Jak dobře ví každý čtenář prvních dvou knižních dobrodružství hvězdné lodi Titan a dvojdílných „letopisů“ z dob Romulanské války, styl psaní Martina A. Martina a Andyho Mangelse neprojevuje velkou vstřícnost vůči čtenáři. Během četby jejich typicky rozsáhlých románů však lze komplikovanému slohu po čase uvyknout, a tak si dovolím nad tímto neduhem přimhouřit oko. Hrubý prohřešek proti kontinuitě s epizodou „Vzpomínka“ autorům rovnou odpouštím. Od žádné vzpomínky se nedá čekat, že bude spolehlivá s ohledem na každý detail. Přestože se tedy Vulkánci „pyšní“ svou dokonalou eidetickou pamětí, Tuvokovu mysl ovlivnil virus maskující se jako paměťové engramy. Možná ve stejném duchu uvažovali i autoři, když se rozhodli detailům z této epizody protiřečit. Opomenuli-li tedy tuto drobnost, nenacházím žádné významné chyby v zakreslených souvislostech. Chybou však může být už jen jejich množství. Jak jsem se již dvakrát v článku zmínil, extenzivní práce s kontinuitou snižuje autonomii románu téměř až na pouhou „vatu“, mající za účel jen vyplnění mezer mezi jinými příběhy. Ačkoliv jsem si tedy vědom vlastního vkladu autorů a dokonce ho oceňuji, během čtení samotného neustále ze zřetele uniká ve prospěch odkazů na jiná díla. Nemohu proto knihu doporučit tomu čtenáři, který nade vše ostatní v literatuře vyzdvihuje originalitu a autonomii. Potěšen jí bude naopak fanoušek, který sní o celistvější podobě univerza Star Treku a věrnost kontinuitě patří mezi jeho hlavní kritéria. I ten však bude muset překonat nepříjemně rozvláčné tempo vyprávění. Excelsior: Ukováno v ohni je možná z větší části jen vata, ale zato tak dobrá, jak jen vata může být s ohledem na velmi omezující zadání. (7/10)

Excelsior opouští orbitální dok


Podrobnosti o knize

Původní titul: Star Trek: Excelsior - Forged in Fire
Autoři románu: Michael A. Martin a Andy Mangels
Autor obálky: Tom Hallman
Nakladatelství: Pocket Books
Datum vydání: 27. prosinec 2007
Počet stran: 496
Vazba: brožovaná
Vydání: první
Jazyk: angličtina
ISBN 10: 1-4165-4716-9
ISBN 13: 978-1-4165-4716-7

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: pá 21. srpna 2015
přečteno: 3502x
komentáře: 5
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG