Tohle je díl na první pohled vypadající jako jeden z těch infiltračních, v nichž skupina emzáků obsadí jednoho nebo více členů posádky. Na palubě pak páchají různé nepravosti ve jménu pohnutek, které mají mít dopad na celý vesmír, případně i na dva paralelní hned vedle toho našeho a na pár zárodečných někde o pár vrstev dál. Kolegové průzkumníci vetřelce po nějaké době odhalí, vyslechnou, zjistí, že je jim nesympatický, a snaží se přijít na způsob, jak ho vypudit, aniž by ublížili hostiteli, či hostitelce, v mnoha případech velmi přitažlivé a neustále ječící. No… tak takhle to v Zaujatých pozorovatelích, 87 dílu Star Trek: Enterprise, který se na obrazovkách poprvé objevil 21. 1. 2005, vůbec není.

Zápletka

Je to jednoduché. Na palubu se dostanou vetřelci. Jsou dva, jsou nehmotní, dlouhověcí a místy působí docela znuděně. Zvědavost jim přesto nechybí, proto obsadí těla dvou členů posádky a sledují život na palubě. Studují kulturu a hlavně je zajímají reakce různých ras na konkrétní situaci. Tou je jistá nemoc na bázi křemíku, tedy pro lidi velmi ošklivá, kterou se během jednoho z výsadků nakazí Hoshi a Trip. Mimozemšťané mají se sledováním cizích ras a zejména jejich marodů bohaté zkušenosti. Nemoc je mimo jiné smrtelná a vetřelci znají několik scénářů řešení problému, v mnoha případech znamenajícího smrt celé posádky, několika konkrétních lidí, jejich většiny, či jen jednoho z nich. Někdo ale zemře vždycky, říkají a vypadá to skoro jako nějaké jejich heslo. Je to věc, která je daná a od níž se odvíjí osud ostatních. Od ní a rozhodnutí kapitána. A mimozemšťané sledují a zkoumají a těší se na výsledek. Berou to jako dobrý způsob, jak zjistit, jestli je ta která rasa hodna, respektive natolik inteligentní, aby první kontakt s Organiany – tedy s nimi – zvládla.

Travis a Malcolm hrají v jídelně šachy. Kolem sedí spousta dalších členů posádky a nikdo netuší, že Travis a Malcolm nejsou sami sebou. Vetřelci jejich očima pozorují a šeptem si povídají. Jen si krátí čas při čekání na to, co má následovat.

Hoshi a Trip se vracejí na loď. Vydali se zkoumat jakousi planetu, kde ale krom klingonského smetiště neobsahujícího nic zajímavého nenašli vůbec nic. Tedy našli, ale zatím o tom nevědí. S raketoplánem přistane Hoshi, protože Tripovi se udělá špatně. Poznámka: prvním příznakem napadení lidského organismu křemíkovým virem je kašel.

Lidská opatrnost na začátku výzkumu vesmíru způsobí, že nemocní zůstávají v karanténě, dokud doktor nezjistí, co jim je. To vlastně celou posádku zachrání, ale problém nevyřeší. Doktor je čím dál bezradnější, protože když zjistí, co si výsadek přinesl, zpočátku neví, jak vzniklý problém řešit. Starší z návštěvníků se domnívá, že se stali svědky jednoho z klasických scénářů a myslí si, že lidé je nemají čím překvapit. Jeho mladší kolega je ale jiného názoru a jejich pozorování pokračuje.

Starší z průzkumníků v těle Reeda se pod záminkou bolesti hlavy vydává za doktorem, aby na ošetřovně zjistil, jak pokračuje léčba. Mladší se pokusí vyslechnout nemocné. Ani jeden nepochodí, je proto na čase vyměnit hostitele.

V doktorovi a T'Pol vetřelci pozorují průběh rozhovoru nemocných, ale jejich záměrem není zasahovat do průběhu hledání léku tím, že by obsadili důležité členy posádky a zapojili se do rozhodovacích procesů, takže se nepozorováni vracejí do původních hostitelů a nechávají události na Enterprise běžet vlastní cestou.

Mezitím kapitán nalezne na mapce planety, kde se výsadek nakazil, meteorický kráter obsahující křemíkové zbytky. V blízkosti kráteru před časem tábořila klingonská posádka. Kapitán se proto rozhodne zjistit, jestli právě Klingoni neobjevili lék. Po nalezení zbytků jejich raketoplánu na orbitě planety mu dochází, že pravděpodobně ne a je pobouřen tím, že by kapitán zabil členy své posádky.

Pacientům je hůř. Hoshi mluví ze spaní cizími jazyky a v jedné slabší chvilce se jí povede odejít z karantény. Aby se to už neopakovalo, jsou oba nemocní uvedeni do bezvědomí. Doktor si myslí, že by to mohlo pomoci. Pozorovatelé si zase potřebují nerušeně promluvit. Situace na lodi je trochu mate, posádka Enterprise mírně nezapadá do známých plánů a soukromí karantény je ideální k rozhovoru. Co už ale moc ideální není, je jejich náhodné odhalení. Doktor si všimne, že jsou Trip a Hoshi vzhůru, i když by být neměli. A někdy v tu chvíli se o přítomnosti vetřelců na palubě dovídá kapitán. Totiž ne. Kapitán a T'Pol jsou obsazeni cizími bytostmi a odhalí se doktorovi. Tomu je proti srsti myšlenka, že cizinci znají způsob, jak nemocným pomoci, ale nechtějí se o něj podělit. Dodržují něco velmi podobného, jako je pro lidi zatím neexistující Základní směrnice. Pozorují a nevměšují se. Navíc dokážou vymazat vzpomínky na sebe z mysli těch, jež by je odhalili. Podobný postup, pokud si pamatuji, použije v budoucnu a v TNG i doktorka Crusherová.

Situace se změní, když doktor najde léčbu, zpočátku stejně smrtelnou jako je samotná nemoc, ale to pro zvídavého Denobulana není vůbec na překážku. Léčbu zatím objevilo jen sedm druhů. Za celých osm set let, během nichž cizinci pozorují různé rasy, se jen sedmi z nich podařilo najít způsob, jak situaci zvrátit. Jenomže se to neobešlo bez detailu: někdo musel zemřít, protože někdo zemře vždycky. Na Enterprise je to Hoshi, následuje Trip. Předtím se ale stane něco, co pozorovatelé nečekají, i když diváci vědí, že je to jen na oko a scénáristi to cpou do většiny dílů – kapitán riskuje svůj život, aby zachránil člena posádky (aneb to je frajer).

Zmatení Organiané obsadí mrtvá těla Hoshi a Tripa a Archerovi se konečně představí, vyzradí mu zkrátka naprosto všechno, oživí své hostitele, zlikvidují virus, Archerovi vymažou paměť a zmizí. Tentokrát je zmatený doktor, který sice neví, co se stalo, ale vlastně ho to moc netrápí, protože nemoc neexistuje a všichni jsou v pohodě a šťastní. Výstražný maják upozorňující na zákeřný virus je na orbitě, Organiané mají po srandě a Enterprise letí dál, dál a ještě dál.

Hlášky

Nemocní sedí v karanténě a krátí si čekání povídáním. Trip se právě dozvídá, že Hoshi vyhodili z Akademie poté, co zlomila ruku nadřízenému, a zjišťuje proč.

Trip: „Hoshi, vy jste organizovala turnaj v pokeru?“
Hoshi: „V předpisech stálo, že hazard porušuje vnitřní předpisy pouze tehdy, když k němu dojde ve službě. Takže jsme hráli o víkendech. Jednou se tam velitel ukázal a chtěl smést žetony ze stolu. No a já… já mám černý pás v aikidu.“

Malé zamyšlení

Co by se z vašeho vlastního pohledu muselo stát, abyste byť jenom přemýšleli o tom, že risknete svůj život pro záchranu někoho jiného? A teď myslím člověka nepříbuzného, neznámého. Neustále se mi vybavují příběhy, které jsem četla a viděla. Vyprávěly o válkách a o obětavosti buď na bojištích, nebo v nemocnicích. Vyprávěly o dobách, kdy jste mohli od neznámého člověka dostat deku, léky, kus chleba a kdy vám tahle maličkost zachránila život. Vychází mi z toho nepříjemné zjištění, že se totiž jako společnost musíme dostat do průšvihu, abychom se k sobě dokázali chovat hezky. Proč to nejde za normálních okolností? Dobře, možná to většinou jde a vy jste opak nezažili. Já ale jo, zažívám ho… sem tam, takže se mi nabízí další otázka. Dokázala bych na základě vlastních špatných zkušeností někomu nezištně pomoci? Teď myslím v situaci, která by mohla ohrozit můj život, ne třeba v případě, kdy si kolegyně v práci zapomene svačinu a já se podělím o svou. Odpověď není jasná. Část mé duše je totiž černější než bezhvězdná noc a mám obavu, že lidem, kteří mi život otravují, bych nepomohla. A mám strach, že bych se tím pádem změnila v něco, co by nechtělo potkat ani vlastní stín. Jenomže je tu stejná šance na to, že bych sama sebe překvapila. A ještě větší je možnost, že to zjišťovat nebudu muset. Pokud se ale někdy vyvineme do nehmotného stádia pozorovatelů mladších kultur, neměli bychom zapomínat na své první krůčky a na temná zákoutí stejně nehmotných duší. Stejně tak na pohnutky, které někoho doženou až k dobrovolnému a zcela nezištnému sebeobětování.

Zajímavosti

Klingoni jsou schopni opustit nemocné členy výsadku, případně výsadek celý, pokud se v něm nachází někdo nemocný.

Pro Organiany to byla první, ne však poslední možnost pozorovat lidstvo. Byla ale klíčová, protože znamenala přehodnocení postoje celé společnosti. Už nešlo o to nezasahovat do vývoje cizích druhů, začalo jít naopak o to zasáhnout do osudu celé Federace a odvrátit válku, která se chystala / bude chystat. Všichni se znovu setkají o více než století později a Organijská mírová dohoda zajistí mír a změní spoustu možných budoucností.

Hoshi v tomhle díle krom angličtiny mluví ještě sedmi dalšími jazyky (německy, rusky, francouzsky, španělsky, japonsky, turecky, arabsky). Sama neví, kolik přesně jazyků ovládá. Její starosti bych chtěla mít.