Moje seriálová vášeň přes tituly jako Santa Barbara, Krok za krokem, Columbo, Dempsey a Makepeaceová nebo třeba Krajní meze vygradovala právě u Star Trek seriálů. Stále a pořád to mám stejné, sleduji spoustu nově natočených příběhů s nespočtem námětů, sci-fi, krimi, komedie… ale můj „vzorec“ pro posuzování atraktivity zůstal stále stejný – sympatičtí herci a jejich vzájemné vztahy. Ano, to je to, co mě láká s další novou epizodou, s dalším novým příběhem… mezilidské vztahy, rozhovory, emocionální jiskření, humor… vlastní zápletka vůbec nemusí být světoborná, mně osobně stačí, když se svými hrdiny prožiji zase něco nového, když se s nimi dostanu do situace, kterou jsme ještě neřešili…

Zní to možná trochu skromně, ale já to tak mám. Když to stočím konkrétně ke Star Treku, z posádek na mě nejvíce zapůsobila Nová generace, Voyager a Enterprise. Vždy se jedná o bandu lidí, na které bych čuměla, i kdyby byl vlastní námět epizody jakkoliv slabý. Co tím chci říci? Dokážu si i v na první pohled normální průměrné epizodě najít to nejlepší. Je to docela prima a vůbec to neznamená, že rozdíly nerozpoznávám a skutečně povedenou epizodu si nevychutnám ještě o něco víc.

Moje první retro tudíž mohlo padnout na jakoukoliv epizodu z výše jmenovaných seriálů, ale zcela účelově jsem sáhla po té, ke které jsem před lety zpracovávala kompletní synopsi a z níž mohu tím pádem citovat i celé rozhovory. Pro někoho řadová epizoda z první sezóny Voyageru, pro mě celkem klíčové rozuzlení, které zadělalo na další velmi pěkné epizody.

Epizoda s originálním názvem State of Flux se poprvé objevila na televizních obrazovkách 10. dubna roku 1995, je v pořadí 11. epizodou seriálu a rovněž 11. epizodou první sezóny.

Zápletka

Výsadek z Voyageru provádí průzkum planety, která by mohla být zdrojem potravin. Mezitím ale lodní senzory objeví na orbitě skrytou kazonskou loď a Janewayová proto nařídí návrat Chakotayova týmu. Ohlásí se všichni, až na praporčíka Sesku, takže se ji komandér vydá hledat do nedalekých jeskyní, kde byla naposledy spatřena. Po chvíli ji skutečně najde a oba se jen tak tak ubrání útoku Kazonů. O tři dny později zachytí Voyager nouzový signál z kazonské válečné lodi. Ukáže se, že je to ta samá loď, která je napadla. Ze zničené lodě se zachrání jen jeden Kazon. Její poškození způsobilo špatné použití technologie Federace, což je pro posádku Voyageru záhadou. Proti přímému rozkazu se Seska transportuje na palubu kazonské lodi, aby přinesla přístroj Federace, díky kterému by mohla být záhada objasněna. Při akci je však vážně zraněna. Vyšetřování nabídne dvě varianty, proč se Seska takto zachovala – buď se vrátila na kazonskou loď, aby zničila důkazy, které by ji mohly usvědčit, anebo naopak, aby obhájila svou nevinu. Bohužel, v její neprospěch hrála tou dobou i skutečnost, že její krevní testy ukázaly, že jí chybí faktory, které mají v krvi Bajorané. Holodoktor si posléze ověří, že jediným možným vysvětlením je, že Seska byla geneticky změněna a je ve skutečnosti Cardassian. Chakotay tomu ze začátku nechce věřit, ale tuto možnost nakonec připustí a společně přichystají na Sesku léčku. Ta se do ní chytí a tím se prozradí. Mezitím je Janewayová v kontaktu s další kazonskou lodí, které velí Culluh, první Maje Kazon Nistrimu. Tomu se pochopitelně nelíbí, že posádka Voyageru provádí na poškozené kazonské lodi průzkum. Při návštěvě ošetřovny, ve které Holodoktor úspěšně léčí jediného přeživšího Kazona, dojde k incidentu, když Culluhův pomocník na jeho přímý rozkaz zraněného Kazona otráví smrtelným jedem. Janewayové je pak jasné, že s Kazony to skutečně po dobrém nepůjde. Poslední ránou se pak stává nečekaný transport praporčíka Sesky právě na Culluhovu loď. Seska se tak vyhne postihu, který by ji za zradu čekal.

Zajímavosti

• původní název epizody byl „Seska“
• první zmínka o legendárním kořenu leoly: V celém kvadrantu delta není lepší zdroj vitamínů a minerálů než v tomto malém kořínku!
• první epizoda s postavou Culluha, který se vrátí v dalších pěti epizodách, které se točí kolem Kazonů

Citáty

Seska: „Ta polévka za zákaz používání replikátorů stála, uznejte to.“
Chakotay: „O to teď nejde.“
Seska: „Já vím, o co jde. Neusmíříme se? Kdo jiný umí udělat tak dobře vaši polévku?“
Chakotay: „Nikdo. Ale shodli jsme se, že by to nefungovalo.“
Seska: „Podívejte se kolem sebe Chakotayi, není tu moc potencionálních partnerů.“

Torresová: „Mohlo by se nám to podařit udělat do zítřka.“
Janewayová: „Chci, aby to bylo ještě dnes.“
Torresová: „Ne kapitáne. Když říkám zítra, tak myslím zítra. Já nepřeháním. Dřív to rozhodně nestihnu!“

Janewayová: „Seska strávila poslední dva roky tím, že byla nepřítelem Federace.“
Chakotay: „To já taky.“

Chakotay k Tuvokovi: „Vy jste pracoval pro ni, Seska pracovala pro ně. Je tady někdo, kdo pracuje pro mě?“

Janewayová: „Většinou není příliš složité se mnou bez problémů vyjít, ale nelíbí se mi zastrašování a ani výhružky. A nelíbíte se mi vy, Culluhu. Můžete se pokusit nám v tom zabránit. Ale slibuji vám, jestli to uděláte, tak vám odpovím těmi našemi výjimečnými technologiemi. Janewayová konec.“

Seska: „Udělala jsem to pro vás, pro celou naši posádku. Jsme tady úplně sami napospas ne zrovna přívětivým nepřátelům. A jen kvůli nesmyslnému rozhodnutí kapitána Federace, které zničilo naši jedinou šanci dostat se domů. Zákony Federace… šlechetnost Federace… soucit Federace. Uvědomujete si, že kdyby to byla cardassijská loď, byli bychom doma? Musíme začít získávat spojence, abychom přežili, musíme mít silné přátele a Kazoni byli ochotni nás chránit, výměnou za nějakou technologii.“

Tuvok: „Jako všichni lidé se necháváte řídit city a instinkty, no a ty vás někdy oklamou. Ale příliš naivní jste nebyl. Považuji vaši obezřetnost za dostatečnou.“
Chakotay: „Všiml jste si někdy na Sesce něčeho podezřelého?“
Tuvok: „Ne. Nebyl jste sám, koho dokázala oklamat, i když to přiznávám nerad.“
Chakotay: „No, to mě tak trochu uklidnilo. Díky.“
Tuvok: „Je to zajímavé.“
Chakotay: „Co?“
Tuvok: „Že moje selhání Vás dokáže uklidnit, to bych nikdy nečekal.“
Chakotay: „Neštěstí má rádo společnost.“

Zamyšlení

Udělat to, co je správné. To je snad nejzákladnější premisa každého našeho rozhodnutí. Udělat to, čeho nebudu litovat, to, co bych udělala znovu, když bych měla tu možnost. Z pohledu Janewayové bylo správné zničit Ochráncovu stanici a zůstat s lodí v kvadrantu delta. Otázkou však zůstává, kolik lidí z její posádky a posádky makistické lodi to vidělo stejně. Byla by ve skutečnosti Seska jediná, které by to natolik vadilo, že by si hledala zadní vrátka? Je reálné uvažovat pesimisticky, nebo se nám Star Trek snaží v globálu ukázat, že na život máme nahlížet za každých okolností optimisticky? Každý vycházíme ze zkušeností, z chyb, které se stanou přímo nám nebo se z nich nepřímo poučíme. Když víme, že je něco nebezpečné a kam až to může dojít, zavčas se tomu vyhneme. Z mého pohledu bylo Sesčino počínání přinejmenším pochopitelné. Samozřejmě, rozhodla se pro takový krok velmi brzy, lepší partie v podobě řekněme hodnotnější rasy, která by stála za zprvu tajnou spolupráci, k dispozici nebyla. Rovněž záměrem tvůrců bylo stvořit padoucha, ke kterému bude mít posádka jiný postoj než k nějakému zcela neznámému. Spojit zradu z dřívějška a pojistit si tak to, že k Sesce nebude chovat žádný divák přehnané sympatie, se scénáristům povedlo. Já vidím malé nedotažení převážně v tom, že vztah s Chakotayem a něco z jejich minulosti mohlo být rozvíjeno krapet více. Případně mohla tato epizoda přijít tak až za dalších pět let, za ty by se dalo leccos stihnout. Celkově se mi epizoda samozřejmě líbila a pokud bych měla vybírat to nej z první sezóny Voyageru, určitě bych ji tam zařadila.