Tuto epizodu jsem záměrně vybral, protože navazuje na můj předešlý článek – Retro: V obležení na AR-558. Epizoda se poprvé vysílala 30. 12. 1998 a je v pořadí stošedesátou epizodou seriálu Stanice Deep Space Nine, která byla odvysílána. Zavádí nás do válečného zázemí stanice Deep Space Nine, kdy se na misi zraněný Nog vrací zpátky na stanici. Máme možnost nahlédnout, jak se válka promítá do běžného života mimo válečnou frontu, ale hlavně jak se dokáží lidé srovnat s následky války. V této epizodě konkrétně se zraněním a možností smrti. Je vůbec možné se s tím vyrovnat? Pomůže nějaká terapie, nebo budou šrámy na těle a duši trvalé?

Autory epizody jsou David Mack a John D. Ordover a v originále byla odvysílána pod názvém It's Only a Paper Moon.

Zápletka

Poté co byl Nog zraněn na AR-558, se vrací domů s biosyntetickou náhradou. Bohužel ale stále kulhá, cítí bolest a používá hůl. Nog považuje sezení s Ezri za zbytečná, protože si odmítá přiznat, že bolest je pouze virtuální. Jedinou útěchu nachází v písni Vica Fontaina, kterou slyšel na AR-558, když ležel na ošetřovně: It's Only a Paper Moon. Neustále jej ale dohánějí zlé vzpomínky. Nakonec se uchýlí do simulátoru a tam zjišťuje, že se cítí lépe. Přesvědčí Vica, aby u něho mohl bydlet.

Posádka DS9 se sejde, aby prodiskutovala Nogovu situaci. Ezri si myslí, že by simulátor mohla být dobrá terapie, nicméně je ale nutné vše probrat s Vicem. Vic řekne Nogovi, že má problémy s účetnictvím a Nog se hned nabídne, že mu s ním pomůže. Je přeci Fereng. Nog se stále více upíná na svět v simulátoru a dokonce se pohádá i s Jakem, když tam přijde na rande s Keshou.

Ezri se za ním přijde podívat a začíná mu domlouvat, aby simulátor opustil, načež jí Nog řekne, že jestli ho přinutí k odchodu, rezignuje na svoji funkci ve Flotile. Nog si dále žije svůj život v simulátoru a přestává dokonce občas používat hůl. Nakonec se snaží Noga přesvědčit k odchodu i samotný Vic, a když Nog odmítne, Vic vypne svůj program. I když se Nog snaží, program nespustí ani za pomoci Milese, který nechává Noga samotného ve vypnutém simulátoru. Vic se náhle objeví.

Zde si Nog uvědomuje, že i když viděl umírat spoustu lidí ve válce, nikdy si neuvědomil, že i on může zemřít. A zranění na AR-558 v něm spustilo ochromující strach ze své smrtelnosti, a to bylo to, co Noga tak trápilo. Nog se vrací do normálního života a jako poděkování Vicovi zařídí, že jeho program bude běžet dvacet šest hodin denně, sedm dní v týdnu.

Zajímavosti

Název písně je převzat podle té, kterou zpíval Frank Sinatra.

Tato epizoda je jedinečná tím, že se zaměřuje výhradně na vedlejší postavy.

Poté co byla odvysílána, byl Eisenberg kontaktován řadou veteránů, kteří mu řekli, že jeho výkon byl velmi věrohodný.

Tato epizoda obsahuje scénu těsně před závěrečnou bitvou na AR-558, která ale ve skutečnosti nebyla v epizodě The Siege of AR-558 vidět: Nog se ptá Bashira na jméno skladby, když jej přijde zkontrolovat.

Citát

Nog: „Když začala válka… nebyl jsem šťastný nebo tak něco, ale byl jsem nedočkavý. Chtěl jsem si vše vyzkoušet sám. Chtěl jsem dokázat, že na to mám a považoval jsem se za vojáka. Viděl jsem hodně bitev. Viděl jsem mnoho raněných, viděl jsem mnoho lidí, kteří umírali, ale nikdy jsem nemyslel, že se něco stane se mnou. A pak mi najednou doktor Bashir říká, že mi musí amputovat nohu. Nemohl jsem tomu uvěřit. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Pokud je tu šance, že můžu přijít o nohu, může se mi stát cokoliv, Vicu. Klidně můžu zítra umřít. Nevím, jestli jsem na tohle připraven. Když zůstanu tady, aspoň vím, jak bude budoucnost vypadat."

Zamyšlení

Myslím, že je zde zbytečné cokoliv rozvádět. Nic nás neudělá tak zranitelné, jako když si uvědomíme svoji smrtelnost.