Další recenze nového Star Treku, tentokrát pozitivní

út 21. dubna 2009      autor: JemHadar      přečteno: 2861x      komentáře: 12

profil Leonarda McCoye Server Dark Horizons uveřejnil veskrze pozitivní recenzi na nový Star Trek, která je v mnoha ohledech mnohem smířlivější než ta sobotní, obě se však shodují, že námět není dokonalý, objevují se v něm logické trhliny a některé z hereckých výkonů ještě mají co vylepšovat. Od Star Treku si však hodně slibuje do budoucna a obšírně chválí filmařské umění celého štábu. Přinášíme vám její český překlad.

Čím dál tím populárnější režisér J. J. Abrams úspěšně oživil dlouho upadající fenomén a předkládá nám méně intelektuální, zato však adrenalinovější pojetí putování lodi Enterprise. Při tom opětovně zavádí důležité prvky, které jsme ve Star Treku roky postrádali – aktuálnost, napětí a čerstvý úžas nad mytologií, která je za desítky let probraná odshora dolů.

Příběh je neslaný nemastný, herecké výkony rozpačité a humor příliš primitivní, než abychom tento film mohli vydávat za vzor „reboootu“ ve stylu „Batman začíná“ a „Casino Royale“. Nicméně jak u zmíněných filmů, tak u Star Treku je třeba smeknout před filmaři, jimž se podařilo přesně vyvážit uctivý přístup se snahou o obnovu. Zarytým fanouškům se nový tón, který opouští hlubší badatelská témata a přechází na strhující jízdu pro všechny smysly, možná nebude líbit, z filmu však čiší pocit Roddenberryho vesmíru, byť okleštěného o některé morální jemnůstky a politické alegorie.

Nový Star Trek, vyzbrojený rozpočtem, který třikrát až čtyřikrát překračuje průměr u předchozích trekových filmů, na to obrovské množství peněz vypadá. Nová výprava je fascinující – srovnání nového vzhledu můstku s high-tech obchodem Applu jsou na místě, ovšem strojovna se bohužel podobá moderní plynárně – samozřejmě s trochou nekonvenčních úprav. Lodě jsou typicky trekové, navíc jsou mnohem detailnější než dřív, a návštěvy mezi rudými skalisky Vulkanu, na ledovém měsíci Delta Vega, v San Francisku budoucnosti a umouněných interiérech gigantického romulanského těžebního plavidla jsou realizovány překrásně.

San Francisco

Abrams se od časů dobře natočené, ale mdlé „M:I-3“ hodně zlepšil a u Star Treku jasně ukazuje, že je výborným režisérem. Film si povětšinou drží svižné tempo, za které by se nestyděli ani Michael Bay či Paul Greengrass. Na rozdíl od nich mají však kameramani u Star Treku normální schopnost soustředění, a tak se setkáme jen s minimem vynervovaných detailních záběrů, střih je rychlý, ale nikdy není matoucí. Některé sekvence, zejména dlouhá scéna, kdy se trojice důstojníků snaží přistát na atmosférické těžební plošině, sabotovat ji a utéct jsou skutečně napínavě natočené.

Vesmírným bitvám chybí něco z dřívější vznešenosti a napínavosti, kompenzují to ale mohutností, rozsahem a rychlostí – jestliže se ve starém Treku bitvy hodně inspirovaly ponorkami, tady hodně připomínají letecké souboje. Jednou z největších deviz Star Treku odjakživa byl překrásný vzhled lodí, a tak se dočkáme impozantních záběrů na různá plavidla ze všech možných úhlů. Z hlediska vizuálních efektů je film bezvadný a vesmírné souboje patří mezi nejpřesvědčivější, jaké se kdy objevily na filmovém pásu.

Zvuk je během celého filmu opravdu mimořádný a ve dvou případech skvěle pracuje s tichem, aby tak ztvárnil absenci zvuku ve vzduchoprázdnu vesmíru. Hudbě „Ztraceného“ skladatele Michaela Giacchina bohužel chybí epičnost vangelisovské hudby, použité v upoutávkách, jinak je to ale velice působivá (a opakující se) hudba, která se hodí jak k vyznění filmu, tak ke Star Treku jako celku. V závěru filmu příjemně zazní klasické hudební téma Jerryho Goldsmithe (sic!), s čímž kontrastuje začátek filmu, do nějž je trochu nepříjemně zasazena písnička od Beastie Boys a product placement společnosti Nokia.

Kelvin bojuje s Naradou

Ta trocha problémů spočívá, nikoliv nečekaně, ve scénáři. Takovéto projekty jsou i pro nejlepší scénáristy naprosto děsivé, protože musejí vybudovat základy fenoménu, tematicky i logisticky respektovat starší seriály a filmy a postavit se neodmyslitelnému problému, že mají vyprávět nejenom příběh o tom, jak to všechno začalo, ale příběh, o němž se toho moc neví. Je třeba uznat, že scénáristé Alex Kurtzmann a Roberto Orci stvořili svůj prozatím nejlepší scénář a je vidět, že mají Star Trek velice rádi, díky čemuž všechno působí autenticky a zároveň to zapadá do formy moderního blockbusteru, u kterého ani nedýcháte.

Přesto se jim nepodařilo překonat problémy, které jsou vlastní všem příběhům o tom, jak všechno začalo; ani přetrvávající problémy spojené všeobecně se stavbou trekových filmů; ani jim vlastní slabost, kdy si vybírají prvky z klíčových vědeckofantastických filmů a míchají je do obecného, do značné míry útržkovitého thrilleru, v němž se hojně vyskytují příhodné náhody a neuvěřitelné situace. Podobně jako první filmy jiných superhrdinských sérií si i tento musí projít nepříjemně dlouhou expozicí, vtipy, které jsou buď přihlouplé, anebo vyžadují znalost předchozích dílů, a banálním soupeřem s nezajímavým plánem.

Eric Bana v roli hlavního padoucha, nevyzpytatelného romulanského horníka jménem Nero, je dalším pomstychtivým mimozemským zlosynem, jenž je pouhou neumělou napodobeninou Khana v podání Ricarda Montalbana. Ten se objevil v jediném z předchozích filmů, který se stal opravdovou klasikou – „Star Trek II: Khanův hněv“. Mnoho trekových pokračování se ho s nevelkým úspěchem pokoušelo napodobit, a Nero v tom není výjimkou, přestože mnoho jiných prvků se dočkalo zásadního vylepšení. Bana s rolí dělá, co se jenom dá, ale nejviditelnější chybou filmu je, že se Nero na plátně objevuje málo a chybí mu jakýkoliv vývoj.

Nero křičí

V druhé polovině filmu tempo místy zpomaluje, protože se děj příliš zaměřuje na cestování časem a technobláboly, scénáristé naštěstí odolali pokušení na konci všechno vrátit do původního stavu a rozhodně tento film postavili jako začátek ‚alternativních dějin‘ tohoto vesmíru. Nováčky tedy nebude děsit, kolik se toho už stalo dřív, film přesto novými způsoby ukazuje různé trekovské mimozemské druhy a události (ve stylu seriálu „Doctor Who“ nebo Nolanových Batmanů), což by zase mělo potěšit fanoušky. Žádný z filmů nedosáhl dramatických výšin nejlepších epizod původního seriálu, Nové generace či Deep Space Nine, nově se ovšem klade důraz na strhující napětí, což by tomuto filmu i jeho pokračováním mělo zajistit, že budou patřit mezi nejzábavnější díly.

Mladí herci čelí ve svých rolích nezáviděníhodné výzvě – nejenom že ztvárňují postavy, které milují miliony lidí, ale také jsou nerozlučitelně spjaty s konkrétními herci, kteří je hráli desítky let. Z posádky dopadl nejlépe Chris Pine, čemuž pomáhá štědrý příděl času, kdy se objevuje na plátně. Pine sice nepřehrává jako William Shatner, nemá ani tak specifický mluvený projev, propůjčuje ale postavě drzost, trochu arogance a hranou odvahu, a divák si ho přesto oblíbí. Muži budou tohoto sebejistého, ale v konečném důsledku dobrosrdečného rebela, který většinu času tráví tím, že si pyšně vykračuje, nebo se pere, a skoro celý film stráví se zakrváceným a potlučeným obličejem, moc dobře chápat.

Zachary Quinto, představitel jedné z hlavních rolí v seriálu „Hrdinové“, hraje Spocka slušně, ale nedaří se mu zachytit svérázný humor či blahosklonnost, které u této postavy dovedl Leonard Nimoy k dokonalosti. Skvěle ovšem vyjadřuje logický vulkanský zevnějšek a jeho vztah s Pinem je pěkně divoký, což s ohledem na další společná dobrodružství působí slibně. Na tuto dvojici a začátek jejich přátelství se soustředí většina filmu, a tak mnohým ostatním hercům nezbylo nic jiného, než napodobovat své předchůdce, anebo hrát tak, jak jim osobně vyhovuje.

McCoy

Karl Urban je ze zmíněných imitátorů nejblíže tomu, aby vynikl. Tento novozélandský herec výborně pracuje s McCoyovi vlastním strachem z techniky, profesionalitou, osobitostí a paličatostí. Simon Pegg v roli Scottyho a Anton Yelchin v roli Čechova většinu filmu hrají komické figurky, které mluví se silným přízvukem, což si především Pegg očividně užívá. Zoe Saldana v roli Uhury a John Cho v roli Sulua hrají sami sebe, Saldaně se navzdory omezenému času, kdy vystupuje, podařilo z Uhury vytvořit silnou a dynamickou osobnost.

Výkony herců ve vedlejších rolích jsou skvělé, Bruce Greenwood propůjčil původnímu kapitánovi Enterprise Pikovi opravdovou čest a vážnost. Australský chlapák Chris Hemsworth se s krátkou rolí Kirkova otce z úvodních scén filmu popral dobře, avšak Spockův otec Sarek v podání Bena Crosse je mnohem větší bručoun, než býval za Marka Lenarda, který pouhým postojem a řečí těla dokázal dát najevo zlost a zklamání.

Značně zestárlý Leonard Nimoy je nedostižný jako obvykle, a při scénách, kdy mluví o svém letitém přátelství s Kirkem, budou mít trekkies na krajíčku. Epizodní role celebrit (Winona Ryder a Tyler Perry) filmu nijak neškodí, ale příliš ho neobohacují, a žádný další herci či postavy z předcházejících filmů či seriálů se neobjevují. Masky se podařily různě – Scottyho mimozemský asistent je například vynikající, na druhou stranu Uhuřina orionská spolubydlící působí vyloženě amatérsky.

Kirk przní Orionku

Star Trek se snadno zařadí mezi nejlepší filmy letošního léta, ale bude zajímavé zjistit, kde ho najdeme za pár let. Pozice „Khanova hněvu“ jako nejlepšího star-trekového filmu zůstává neotřesitelná, „Neobjevená země“ měla silnější příběh a „První kontakt“ zase protivníka. Avšak tak jako prvního „Spider-Mana“ nebo „X-Meny“ nakonec zastínila jejich pokračování, i tento film klade základy s tak obrovským potenciálem, že spojí-li se Abramsova režie, současné obsazení a mytologie se silnějším námětem, mohlo by se jednat o úspěch kalibru „Spider-Mana 2“ nebo „Temného rytíře“.

Většina zde zmíněných problémů jsou drobnosti a je třeba zdůraznit, že Abrams a jeho štáb úspěšně oživili a posunuli nejenom Star Trek, ale celý žánr ‚space opera‘. Zažili jsme příšerně afektované prequely „Star Wars“ a několik nevýrazných trekových filmů, ale s tímto filmem se k vesmírné epice vrací zábavné dobrodružství, čehož jsme byli svědky naposledy v 80. letech minulého století. Na konci filmu je posádka na svých místech, herci se sžili s postavami a kdysi známý vesmír je dokořán otevřený a nový – nepůjde to jinak a budete toužit po dalším Treku – což je pocit, který jsme my fanoušci povětšinou už dávno nezažili.

Garth Franklin

Zdroj: Darkhorizons.com
kadet JemHadar
autor: JemHadar
vydáno: út 21. dubna 2009
přečteno: 2861x
komentáře: 12
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG