Dobrý den, milí čtenáři, opět se vám hlásím z bazénu Congress Hotelu Lindner. Není tomu dávno, co jsem ze stejného místa rozvíjela úvahy nad děsivě charismatickým Zachary Quintem alias novým panem Spockem, který mi z temných koutů naháněl hrůzu jako "hrdinný" Sylar z hitsérie Heroes.

Tehdy jsem byla za půlkou první sezóny a nemohla z Hrdinů spustit oči. Nyní po zhlédnutí zkrácené 2. série přidávám pár dojmů… a spoilerů :) A nebojte se – byť jsem počet uplavaných bazénů zvýšila ze 47 na 74, recenzi jsem snad ukrotila.

Před sledováním druhé série jsem si na radu kamaráda dala trochu oddech, tj. delší časový odstup od dokoukání té první. Prý má sezóna slabší rozběh, tak ať si nezkazím chuť. Bylo to jako milý zpožděný vánoční dárek, o kterém víte, že ho stejně nakonec dostanete.

A světe div se, dárek hned po první epizodě vypadal moooc dobře. Ano, děj neuháněl zběsilostí předchozích dílů, ale aspoň jste měli čas si vychutnat plejádu Star Trek hvězd - Nichelle Nichols, Dominica Keatinga a samozřejmě George Takeie (byť ten se s námi záhy rozloučil). V příjemném napětí vás udržovalo hned několik nastíněných linií – systematické likvidování lidí z jedné skupinové fotografie (ano, lidičkové okolo pana Lindermanna, vč. Hirova otce a matky Nathana a Petera), Suresh-Bennetovy snahy potopit Společnost a zajímavé "odstavení" Petera a Sylara z děje. Jen člověk kroutil hlavou nad tím, co má sakra za význam ten Hirův výlet do samurajského Japonska – tedy do chvíle, než zjistil jednu opravdu zásadní věc o svém hrdinovi Kenzeiim.

A v tom nejlepším duchu Hrdinů se vše začalo postupně zamlžovat – kdo je černý a kdo bílý? Je Bennet šílený a Mohinder se stal Company Manem? A musí Peter zase zabránit katastrofě? Jak kruci Nathan přežil tu nukleární explozi? A vrátí se vůbec kdy Hiro do současnosti? A opravdu se naplní obsah posledních 9 obrazů Isaaca Mendeze?

Protože si jako divák uvědomujete, že sezóna je kratší, uvítáte, když se cca od 7. dílu začne leccos vysvětlovat a zapadat do sebe. Už si mnete ruce a těšíte se na vygradované finále. Ale ouvej – tvůrci asi do poslední chvíle doufali v plnou sezónu, takže v posledních dvou dílech zbytečně rozehrávají nepodstatné boční linie, čímž potom tu hlavní musí uspěchat natolik, že se začnou hrozivě kupit nelogičnosti a klišé. Cliffhangery vás tudíž nechají chladnými - a je opravdu škoda nebát se o osudy postav zahraných tak dobře, jak tomu je zde.

Platí – konec korunuje dílo. Z tohoto hlediska je závěrečný dojem z 2. sezóny Heroes rozpačitý. A to jen kvůli neprozíravosti scénáristů. Co jim bránilo koncipovat druhou sezónu do dvou dějových oblouků? Jeden by gradoval v první polovině a druhý v druhé? Kdyby se druhá půlka nezrealizovala, "nic" by se nestalo. Chyběla jim jen odvaha, a to je u seriálu o hrdinech opravdu škoda.