Star Trek TNG #13 Oči vidoucích

út 7. srpna 2007      autor: lagga_VortaVor      přečteno: 4085x      komentáře: 0

Pohlédněme na vesmír, který je univerzální jedině díky své vlastnosti... rozmanitosti... touze existovat... vyvíjet se... nechat po sobě památeční stopu. Vesmír chce být vidět. Bytosti se chtějí poznat. Slepí chtějí vidět. Vidoucí touží po jiných očích. A o tom je nová knížka z prostředí Nové generace, která se z tiskárny vydává na pulty našich knihkupců.

Čtenáře zaujme jazyk, hned poté, co se prokouše věnováním. Tentokrát se i to zdá být důkazem propojenosti světa Star Treku. Jako prvního potkáte Geordiho La Forge při jeho ranní slepotě a vnitřním rozhovoru. Autorka dává jasně najevo, že šéfinženýr žije technikou, kterou řídí svojí duševní silou. A je mu opláceno stejnou mincí. Tato malá epizodka je vlastně úvodem k tomu, abyste se vrátili zpět na palubu Enterprise.

Pak objevíte, že na palubě žije také malá slečna ze silného druhu Andorianů, ale budete ji mít za křehkou. Je slepá. Živí ji touha po slušné kvalitě života. A přátelství s doktorkou z Vulkanu. Jejich příběh je vedlejší dějovou linií a jakýmsi katalyzátorem otázky, jak přistupovat k handicapovaným jedincům. Ale i jak zacházet s momentem, kdy se setkají dvě osoby. Taková hra. Čeho se bojíte? Že ze setkání bude přátelská závislost, nebo že budete odmítnuti?

Wesley, to zázračné dítě, kterého by se Picard měl bát, tak ten je nám přiblížen. Crispin ukazuje jeho lidský cit. Chce být také pochválen. Jak se knížka vyvíjí, jsou jeho tušení potvrzována. Nové poznatky svazují posádce ruce.

Riker, díky svému snu a díky své účasti na výsadku, se přestává tvářit jako pán srdcí všech dam. Když nepanuje tomu svému.

Už jste se někdy schovávali před obludami? Třeba v práci, u televize, v posteli, ve skříni. A jenom statečný kapitán z pohádky nebo jeho první důstojník vám mohli jako jediní pomoct. No, tak teď se můžete dočíst, jak to s těmi obludami má zrovna Will Riker. Strach, zoufalství, bolest, obavy nebo naopak naděje a štěstí, které teď už zaručeně nezažijete. Jak v tom všem najít svojí identitu - pomůže náhoda nebo zabití kolegy z posádky...

Když Dat zemře - teď to musíme považovat za budoucnost - budeme jej postrádat jako vtipnou postavičku, osobitý charakter, nejlepšího kamaráda, technickou záhadu nebo oživlou hračku. Můžeme vymyslet oživení, konec konců recyklaci Hvězdná flotila má v malíčku. Ale tady a teď se musíme podívat, co po sobě zanechá. Něco androidně jedinečného. A tak našim myslím odhaluje úplně jiný svět. Protože mohl porozumět. Dopadl lépe než jeho vlastní beletrie, která je považována za nečitelnou hrůznost.

(Osobně si myslím, že kvalitní autorka se nedá zapřít, protože androidovy odstrašující pokusy o román mají slinu zajímavosti. Jednou díky způsobu vyjadřování, podruhé svojí syrovou naturálností lidských vztahů. Nebo je to alegorie na lidské knihovny?)

Crispin dala prostor k jednání i dalším druhům. Mohou za to jejich specifické rozdíly, klíčové v určitých situacích. A tak se z hádavých prasat stávají Tellarité. A Spock už není jediný, kdo se vzbouřil a vyložil si znalosti jinak než tradice.

Buď je to autorkou, nebo překladatelem, ale kdekoliv otevřete knížku, pochopíte, kdo právě hovoří. Každá postava má hned několik charakteristických označení – jméno, osobnost, pracovní náplň, hodnost. Text je zajímavý, svérázný, plný drobných zrnek koření. Občas se pohybuje na hranici mezi spisovnou češtinou, archaismy, odbornou terminologií, ale i řečí obecnou.

Život posádky se odvíjí dál, rodiny zasedají k večeři, zatímco lodí zní poplach a osoby v aktivní službě řeší krizi.

Hlavní postavy, které tak dobře známe, si jsou opravdu blízké. Jednají familiérněji. Několikrát jsem sebou cukla nad tím, jakým způsobem se spolu posádka baví nebo přemýšlí. Na druhou stranu, krize v příběhu takové části jejich osobností odhaluje. A tak si autorka a překladatel padli do noty.

Některé scény mají chuť uměle zkroucené, vytvarované rostliny, která ale, když si ji prohlédnete v celku, je nádherná. Proto vám může jít knížka chvílemi proti srsti, ale nechte ji dovyprávět až do konce.

Ještě tu jsou dvě možnosti jak pochopit autorčin způsob popisu vnitřních dějů osob. Můžete být okouzleni, pohlceni podvědomím všech hrdinů. Nebo se zhrozíte velkolepých slov, opakovaných frází, která jste kdysi už někde četli. Jak se smíříte s tím, že Crispin uvádí nové klíčové postavy do děje tím, že nechá o nich přemýšlet jinou osobu, zatímco kráčí chodbami ?

Po posledním Voyageru (recenze) je tato knížka osvěžením. Rozhodně patří do knihovničky, měli byste si ten příběh zažít na vlastní kůži. Do češtiny ji přeložil Ladislav Jelínek, to aby se dobře chroustala.

Tak nečekejte, práskněte do gondol a obkličte knihkupectví. A nezapomeňte, že nejlepší dilithium získáte jen u zdroje, u těžebních dolů.

Ann C. Crispin
Star Trek: Nová generace č. 13
Oči vidoucích
překlad: Ladislav Jelínek
Laser-books, Plzeň 2007

Knihu u dobrých knihkupců seženete už za několik dnů, portál Trekkies.cz vás bude informovat!

kadet lagga_VortaVor
autor: lagga_VortaVor
vydáno: út 7. srpna 2007
přečteno: 4085x
komentáře: 0
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG