Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Ztraceno v časoprostoru, druhý díl

ne 9. dubna 2006      autor: Lyta      přečteno: 3239x      komentáře: 1

J/P Týden se s týdnem sešel a já jsem si pro vás připravila další část příběhu "Ztraceno v Časoprostoru". Pro ty z vás, kteří vidí tento fanfic poprvé - první část k nalezení zde. Ocením jakékoli ohlasy, které mi jako autorce budete chtít sdělit, buď na klubové adrese Lyta@trekkies.cz, nebo v komentářích pod článkem.

Ztraceno v časoprostoru

Pár: Kathryn Janeway/Tom Paris
Přístupnost: mládeži od 12 let přístupné.
Autor: Lyta
Poznámka autora: Děkuji Bonsaj za povzbuzování během psaní této části. A všem, kteří si minulý týden přečetli 1. díl.

Kapitola I. - Bezstarostná léta, díl 2.

Rok 2356,Kalifornie

Vznášedlo bylo zaparkované nedaleko a vypadalo poměrně nově. S poslední myšlenkou co-to–proboha-dělá se Kathryn připoutala. Vznesli se do vzduchu a zrychlení ji zatlačilo do sedačky. Potom se svět kolem ní otočil dokola jako na horské dráze. Podívala se na smějícího se Toma a zakroutila hlavou. „Mohl bys nás laskavě zkusit nezabít?!“
Tom jen zakýval hlavou a vznášedlo se vydalo vzhůru. Kontrolky na palubní desce se varovně rozblikaly, ale to už se řítili střemhlav dolů. Kathryn už se viděla rozplácnutá o skálu, když se jen pár metrů nad povrchem opět otočili směrem nahoru.
„Sakra, Tome, jeď s tím krámem normálně!“ zakřičela na něj, jakmile se trochu probrala z šoku. Tom s povzdechem srovnal vznášedlo vůči zemi do polohy, ke které bylo určeno.
„Ty vůbec nerozumíš srandě,“ oznámil jí rezignovaně a zbytek cesty už proběhl klidně.
Našli vhodné místo na piknik a několik následujících hodin strávili probíráním všeho možného i nemožného. Tom zmínil pár svých oblíbených skupin, jejichž jména Kathryn nic neříkala, a ona zase několik astronomických fenoménů, o nichž měl Tom dosti mlhavé ponětí. Byla to Kathryn, kdo si první všiml, že se kolem rozprostřela tma.
„Měli bychom jet,“ navrhla a začala balit věci zpět do košíku. Tom přikývl a pomohl jí. Vzal sbalený košík do ruky a vyrazil k vznášedlu, zatímco Kathryn skládala deku.
„O – ou,“ prohlásil poté, co letmo pohlédl na palubní desku.
„Co o – ou?“ zeptala se a rychle se vydala směrem k němu.
„O – ou vybitá baterie,“ odpověděl Tom, načež byl nepříliš jemně odstrčen od pilotní sedačky.
„To si děláš srandu,“ vrhla se Kathryn k palubní desce. Srandu si nedělal, baterie na ní opravdu posměšně blikala. Schovala obličej v dlaních. Tohle snad ani nemohla být pravda. Ze všech paralelních vesmírů se zrovna ona musela nacházet v tom jediném, kde Tom Paris byl schopen letět na výlet aniž by si zkontroloval stav baterie ve vznášedlu a zapnul dobíjení.
„To je v pořádku, ráno vyjde slunce a vše se dobije,“ snažil se Tom ukázat, že to není tak hrozné, jak to vypadá.
„Ráno,“ praštila do desky. „Já mám být v devět ráno v práci, sakra.“
„Slunce vychází v šest,“ máchl rukou směrem k východu.
„V šest…“ vyskočila ze vznášedla a začala přecházet okolo. „Umíš si představit, co se stane, když přijdu nepřipravená, sotva umytá a nevyspalá na schůzi s admirálem Parisem?!“
„Představ si, že umím. Umíš si představit, co to bude za průšvih, že jsem bez dovolení vzal mámino vznášedlo, vyrazil s ním bůhví kam a byl pryč celou noc? Budu mít zaracha do konce prázdnin, takže na mě laskavě neřvi!“
„Já že na tebe řvu?! To ty křičíš na mě!“ byla rudá vzteky. Jak se sakra mohla nechat zaplést do takového nápadu jako jet na piknik s někým, kdo si ani není schopný zkontrolovat stav baterie. Chytil ji za paži a pokusil se zastavit její nervózní přecházení.
„Takové věci se stávají, Kathy…“
„Kathryn,“ odsekla a začala se vymaňovat z jeho sevření. Chytil ji i za druhou ruku.
„Sakra, Kathryn, uklidni se!“ Podívala se na něj pohledem, jehož význam si nedokázal zařadit, ale cosi ho přinutilo se sklonit a přitisknout svá ústa na její. Prudce ho od sebe odstrčila.
„Tome,“ okřikla ho a šokovaně se na něj dívala. Tom sklopil zrak k zemi.
„Asi abych zase vyndal tu deku. Rozděláš oheň?“ zamířil zpět ke vznášedlu a ani nečekal na její neznatelné přikývnutí.

Ležela na dece a dívala se do ohně. Už se smířila s tím, že příští ráno asi nebude to nejúspěšnější v jejím dosavadním profesním životě. Tom seděl na konci deky u jejích nohou a občas se na ni podíval, většinu času však jen takzvaně ‚čuměl do blba‘. Snažila se nemyslet na to, co se stalo předtím, protože nevěděla, co si o tom myslet. Samozřejmě, Tom Paris musel prohnat každou sukni. Už se s tím jednou setkala, když na Akademii měla tu čest s Willem Rikerem. Měl stejný rádoby nevinný výraz v modrých očích.
„Kathryn…tak mě tak napadlo…mohla bys mi říct co to vlastně bylo za pako tuhle v tý kavárně?“
„Myslíš Cheba Packera?“
„No asi toho.“
S povzdechem se přetočila na záda. „Jeden kluk, kterého jsem potkala na Institutu. Každá holka tam toužila po tom, aby si jí všiml. Z nepochopitelných důvodů si vybral mě.“
„Proč z nepochopitelných?“
„Nebyla jsem zrovna ta nejhezčí dívka na škole, Tome. Nemožné vlasy, postava spíš jako kluk a na sluníčku mi vyskáčou pihy. Nejsem ani nejchytřejší, ani nejlepší v žádném sportu. Ani jsem nikdy nebyla. Tak to pro mě zůstává záhadou.“
„Takže byl nejpopulárnější kluk na škole. Ale nezdál se mi moc milý,“ řekl Tom a lehl si na deku vedle ní.
„Cheb vždycky uměl manipulovat s lidmi. Byla to jeho nejlepší vlastnost. Vždycky dokázal otočit věci tak, abych měla pocit, že je všechno moje vina. Trvalo mi přes rok se s ním nadobro rozejít. Problémy začaly ve chvíli, kdy jsem začala projevovat nějaký svůj názor. Myslím, že to urazilo to jeho velké ego,“ uzavřela.
"Třeba si tím něco kompenzoval," ušklíbl se Tom. Kathryn v duchu protočila oči. Samozřejmě, nemohla čekat dospělý názor od někoho, jehož největším životním problémem a tragédií bylo akné, bez ohledu na to, jak vyspěle se tvářil a jak trvale se ho zbavil. Téměř vyjekla leknutím, když ji náhle vzal do náruče a přivinul k sobě.
"Co to děláš?!"
"Je mi zima."
"Ale..."
"No tak, praporčíku, copak vás učili na Akademii?" zeptal se, ale byla to rétorická otázka. Kathryn se rozhodla zavřít oči a urputně předstírat, že spí.

Rok 2356, San Francisco, Kalifornie

Bylo 9:05, když Kathryn vešla do pracovny admirála Parise. Přesně těch 5 minut, které ztratila více než nutnou sonickou sprchou. Po několika hodinách strávených spaním na lecjakém kameni a bojem s všetečnýma rukama Toma Parise, které si nedaly pokoj ani v noci, ji akorát bolela hlava. Vznášedlo mělo dostatečně nabitou baterii až kolem půl osmé, takže do bytu se dostala s půlhodinou času na přípravu. K jejímu překvapení byla pracovna prázdná a admirál Paris přišel několik minut po ní.
"Omlouvám se za zpoždění, praporčíku, měli jsme doma rodinné problémy."
Kathryn si v duchu oddechla a zauvažovala, na jak dlouho má asi Tom domácí vězení.

Rok 2356, Marseille, Francie

Léto uplynulo a během něj se Kathryn několikrát "náhodně" setkala s Tomem. Naposledy těsně před skončením prázdnin, kdy na ni čekal kousek od její oblíbené kavárny. Řekl, že se druhý den stěhuje na Akademii Flotily v Marseille, načež ji, dalo by se říci vášnivě, políbil a s uličnickým výrazem ve tváři utekl dříve, než stihla jakkoli zareagovat.
Každá akce si žádá určitou reakci a snad právě proto teď stála na chodbě ubytovací budovy Akademie v Marseille. Rozhodovala se, zda zaťukat na dveře, či ne. To, co se chystala udělat, by ve své vědecké mysli označila za dosti pubertální a nerozvážné, ale momentálně jí to bylo jedno. Jestliže měla za dva dny odletět na misi ke kardasijským hranicím, mohlo být jedno, jakou hloupost se chystá udělat. Zvedla ruku, aby zaklepala, ale zpoza dveří se ozval dívčí smích. Panebože, jak mohla být tak pitomá? Chystala se odejít, když se dveře otevřely a ona stanula tváří v tvář právě Tomu Parisovi.
"Kathryn!" vyhrkl překvapeně. "Co tady děláš?"
"Také tě ráda vidím," odpověděla se značnou dávkou sarkasmu.
"Ježiš...promiň...já jen...je to překvapení. Ale samozřejmě jsem rád, že jsi tady. Zrovna se s Odile a Brunem chystáme na večeři," mávl rukou směrem do pokoje. "Hejbněte sebou lidi, máme návštěvu."
Za Tomem se objevil přátelský kulatý obličej, jehož majitelem byl nejspíše zmiňovaný Bruno.
"To je v pořádku, Tome, nebudu vás rušit, spíš jestli budeš mít později čas, jsem v hotelu tady poblíž," snažila se vykroutit se setkání s Tomovými kamarády.
"Já nevím, jak to bude později, Kathryn, musím zítra odevzdat úkol z kvantové mechaniky."
"Pojďte s námi, nám to nevadí," pravilo zrzavé stvoření se silným francouzským přízvukem, které se prosmeklo mezi Tomem a jeho nemluvným kamarádem. Dívka jí okamžitě nabízela ruku k podání: "Ahoj, jmenuju se Odile."
"Těší mě," odpověděla, ale ruku jí nepodala. Místo toho sáhla do kabelky pro PADD, něco do něj naťukala a poté ho podala Tomovi. "Kdybys potřeboval pomoct s tou kvantovou mechanikou."
Otočila se a odešla, za sebou slyšela rozčilené štěbetání kadetky Odile.

Bylo skoro deset večer, když se ozvalo zaklepání na dveře Kathrynina hotelového pokoje. Tomova přítomnost na jejich druhé straně ji nepřekvapila, stejně jako to, když okolo ní prošel dovnitř. Zavřela dveře a opřela se o ně. "Už jsem myslela, že nepřijdeš."
"Uvažoval jsem o tom, ovšem to bych ti nemohl vynadat za tvé nevhodné chování," odpověděl a posadil se na postel. "A navíc potřebuju pomoct s tou kvantovou mechanikou. Už se tím mořím celý večer a Bruno není o moc chytřejší než já, dokonce bych řekl, že naopak, což vysvětluje, proč se dal k ostraze."
"Aha, takže jsi tady, abych ti napsala domácí úkol. Ty opravdu víš, jak potěšit dívku," povzdechla si a vytrhla mu z ruky PADD. "Máš chybu ve výpočtu na třetím řádku."
"To, jak jsi ses dnes chovala k Odile, nebylo zrovna milé."
"Možná to bude tím, že jsem si sem nepřijela povídat s tvými kamarády a už vůbec ne s tvojí malou přítelkyní Odile," odpověděla, aniž by zvedla oči.
"Není to moje přítelkyně."
"Ale mohla by být," podala mu PADD s výpočty.
"Dík, myslím, žes mi ušetřila celou noc nad knihami."
"Jestli je to všechno, tak už můžeš jít," pokynula mu rukou směrem ke dveřím.
"Neříkej mi, že si přijela, abys mi spočítala domácí úkol."
"Ne, ale už se mi nechce ti to vysvětlovat."
"Co vysvětlovat? Neodejdu, dokud mi to neřekneš."
"Víš, Tome, někdy bych tě nejraději zabila," sedla si vedle něj na postel. "Přemýšlela jsem. Zítra odlétám na misi a nikdo neví, co se může stát. Myslela jsem, že... Strávili jsme spolu pár pěkných chvil, Tome, tak jsem myslela, že bychom se měli rozloučit."
"Pro případ, že se nevrátíš."
"Pro každý případ."
"A jak sis takové rozloučení představovala?" odpovědí mu byl významný pohled na postel, na které seděli. "Praporčíku Janewayová, vy mě neustále překvapujete," usmál se na ní. "Takže, když už jsme tady, proč nepokračovat podle původního plánu."
"Tome, víš, že jsi stále absolutně neuvěřitelný...puberťák. Člověk jen naznačí možnost sexu a ty bys prodal i vlastní matku."
"To nemá nic společného s pubertou, drahá Kathryn. Ovšem řekl bych, že takováto nabídka je lehce neromantická, takže pokud dovolíš, pozval bych tě do své oblíbené restaurace, lehce tě opil, potom bychom se sem vrátili, ty bys naoko protestovala..." začal uvažovat Tom.
"To je jako bys o tom hodně uvažoval," usmála se a lehce potřásla hlavou.
"Ale ano, uvažoval. Od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl."
"Nebylo ti náhodou třináct?"
"A?"
"A nic. Takže budeme dělat, že jsme byli v té restauraci a jsme lehce opilí?"

kontraadmirál Lyta
autor: Lyta
vydáno: ne 9. dubna 2006
přečteno: 3239x
komentáře: 1
Facebook Twitter Google+

Související články:

Jsou trekkies v Číně?  -  st 9. února 2011
Ztraceno v časoprostoru, třetí díl  -  ne 16. dubna 2006
Ztraceno v časoprostoru  -  ne 2. dubna 2006

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG