Můj první con – Festival Fantazie 2005 (reportáž z pohledu trekkieho)

ne 31. července 2005      autor: Yorick      přečteno: 2467x      komentáře: 0

Jsem trekkie, vždycky jsem byl trekkie a vždy budu trekkie. A jsem na to pyšný (pro jednostranně myslící – být trekkie neznamená, že nemáte rádi / nedíváte se i na jiné scifi a fantasy filmy a seriály a nemáte rádi tyto směry: o). Hodně dlouho se pohybuji na diskusních fórech a webech o Star Treku, ale nikdy jsem nejel na žádný con. Buď nebyl čas, podmínky a nebo jsem byl znechucen poměry v rámci Star Trek fandomu u nás. Mno a tento rok, z počátku z hecu, padlo rozhodnutí, že už konečně někam pojedu a nejblíže byl Festival Fantazie 2005.

Den první

Jsem trekkie, vždycky jsem byl trekkie a vždy budu trekkie. A jsem na to pyšný (pro jednostranně myslící – být trekkie neznamená, že nemáte rádi / nedíváte se i na jiné scifi a fantasy filmy a seriály a nemáte rádi tyto směry: o). Hodně dlouho se pohybuji na diskusních fórech a webech o Star Treku, ale nikdy jsem nejel na žádný con. Buď nebyl čas, podmínky a nebo jsem byl znechucen poměry v rámci Star Trek fandomu u nás. Mno a tento rok, z počátku z hecu, padlo rozhodnutí, že už konečně někam pojedu a nejblíže byl Festival Fantazie 2005.

Po počátečním čtení webů s reportážemi z předchozích ročníku conu, přímo webu FF s instrukcemi a informacemi (prostě klasický newbie :o), jsem se pustil do nahánění lidu na akci. No přeci tam nepojedu sám :o) Nakonec jsem zlanařil asi sedm lidí, z toho nás pět mělo jet spolu vlakem.

Nastal den D (3.7. 2005), nahodil jsem na záda již tři dny sbalený batoh, do kapsy zastrčil oblíbeného plyšového králíčka a vyrazil na nádraží. Po počátečních lapáliích(zapomenutí láhve pití pět minut po jejím zakoupení u ženy v práci apod.) jsme společně s motorovou myší (je to kluk, ale nekoukal jsem se :o) dorazili na nádraží u nas v Pardubicích. Sraz grupy byl před maličkou internetovou kavárnou. A z pěti jsme tam stáli jen my dva. Darkknight poslal naprosto zbytečnou sms, že je mu zle a případně dorazí na FF až odpoledne, po Warpikovi ani Slavik ani vidu, ani slechu.

Po chvilce dorazil starší pán se svou dcerou a menším kufříkem. Mrkli jsme na sebe a poznali jsme Slavik. Tatínek nám potřásl rukama a s úsměvem zanechal svou dceru v naší péči. To nevěděl co činí. Čas se krátil, Warpik nikde, tak jsme se odhodlali ji obětovat a vyrazili jsme na nástupiště a posléze i do vlaku. Byl to takový ten klasický červený motoráček. Sotva jsme usedli a odhodili bagáž, vlak se rozjel směr Chotěboř. Zhruba za patnáct minut se motorová myš probral z letargie a s naivním pohledem se mě zeptal, jak dlouho a jak dalece pojedeme. Poté, co jsem ho ujistil, že pojedeme 2 hodiny a 11 minut celých 72 kilometrů, motorová myš podivně zrudl v obličeji a až do konce cesty vlakem brblal, že jsme mohli vzít auto a bylo by nám nádherně. Lenoch.

Po chvilce vzájemné komunikace motorová myš – Saavik – já, jsme si všichni synchronně zapojili mp3 přehrávače a vrazili sluchátka do uší. Můj pohled zaujal nádherný sibiřský husky v oddělení naproti. Osmělil jsem se, zeptal se starší paní majitelky, zda si ho můžu pohladit a už jsem zůstal. Paní majitelka byla velice chytrá a příjemná majitelka Hospicu v Chrudimi, učitelka religiózních předmětů´na Univerzitě Pardubice a také psycholožka. Většinu cesty jsem strávil drbáním a krmením huskyho a v diskusi s paní o fanoušcích scifi a fantasy a závislostech, Bohu a drogách, politice v církvi a o skutečné vládě a korupci ve Vatikánu. Když jsme dorazili do Chotěboře, mi paní majitelka pejska, protože za cestu poznala můj zchátralý duševní stav, darovala knihu o psychologii a duševních chorobách.

Nastala bojovka – vystupování z vlaku. Chytl jsem tašku a následujíc motorovou myš jsem vyskočil z vlaku. Po deseti krocích jsem si uvědomil, že nám někdo chybí – Saavik. Kouknu do vlaku a vidím ji u okénka našeho sezení jak nás s myší pozoruje. Začal jsem na ní gestikulovat a hulákat, že už jsme tady a že vystupujeme. Pochopila po chvilce a vydala se ke dveřím z vlaku. Já jí vyšel naproti. A sešli jsme se u dveří. Zavírajícíh se. Zahučel motor a vlak se rozjel, Saavik ve vlaku se nám začala vzdalovat. Utíkali jsme k výpravčímu stanice Chotěboř, který nás obdařil úsměvem a řekl, že zavolá do další stanice, kde na ni počká vlak mířící sem a do deseti minut bude Saavik zpátky. Nuže jsme složili batohy pod nádražní stříškou a čekali. 10 minut, 20 minut….Mno po půl hodince jsme se rozhodli jít v úmorném vedru ubytovat do hotelu Vysočina a pak se vrátit pro Saavik až přijede.

Na hotelu Vysočina nás čekala dvě překvapení. První sms od Saavik, že dojela až do Havlíčkova Bordu a přijede až kolem půl třetí. Ta druhá byl stav pokoje. V záchodu na*ráno, zmuchlané ložní prádlo a deky na postelích, nevynesený plný koš. Je pravda, že jsme tímto stavem pokoje byli docela znechuceni, nicméně jsme zašli na registraci za Pavlem Vaškovským, který slíbil do hodiny vše vyřešit a tak se i stalo. Díky Pavle.

Po občerstvení v restauraci (já limo, myš pivo) jsme dorazili na naší první přednášku. Byla o E-learningu a přednášel Vašek Pravda. Mno a v motorové myši se to nejspíš vinou těch piv a vedra hnulo a začal se ptát. Nutno dodat, že ostuda se nekonala a vše proběhlo do pohody :o) Ve vedlejší místnůstce nakladatelství Wales prodávalo knihy a tak jsem si zakoupil povídku o mém oblíbeném Koniášovi. Dorazila Warpik – zapomněl jse. Během jízdy vlakem zavolala, že ji vlak do Pardubic ujel a přijede později. A shodou okolností sebou dovedla i Saavikovou. Chvilku jsme s Warpikem a myší strávili diskusí s jedním autorem dětské scifi, která (ta diskuse) přerostla v debatu o bezpečnostním zajištění a potřebě jaderných elektráren :o)

Večer jsme započali kinem – dávali Constantina a sál byl plný k prasknutí, lidé seděli docela hustě i v chodbičkách po obou stranách sedadel. Film byl super a následovalo seznámení a posezení s Darkknightem. Klub se nám začínal vytvářet. Ten večer jsme zašli ještě na promítání filmu Julia Vernea – Stroj zkázy a pak už večerka a spánek.

Tyto rozsynchronizované obvody byly součástí odznáčku Chakotay - rozstříštěný v čase.

bez hodnosti Yorick
autor: Yorick
vydáno: ne 31. července 2005
přečteno: 2467x
komentáře: 0
Facebook Twitter Google+

Další články z této rubriky:

Havlíčkovým Brodem do Budoucnosti a ještě dál  -  st 10. června 2020
Jaký byl poslední odznáčkový sraz?  -  út 9. června 2020
Odznáčkový výsadek za krásami Liberce ZRUŠEN  -  út 25. července 2017
Tak plynou dny našich životů…  -  so 7. listopadu 2015
Rodinné setkání  -  út 20. října 2015
Bylo nebylo… na můstku Artemisprise  -  pá 21. března 2014
S Trekkies na horách [VIDEO]  -  so 3. března 2012
Techmánie, ST aktivity, dobré jídlo a Silvestr  -  čt 19. ledna 2012
Jak Trekkies:TNG slavili Silvestr 2010? [VIDEO]  -  po 3. ledna 2011
Převleky, mlžení, bruslení a kopec srandy - Silvestr 2009!  -  čt 7. ledna 2010
Vydařený Silvestr – do třetice všeho plzeňského  -  čt 22. ledna 2009
Reportáž ze srazu v Moravské Třebové  -  po 8. září 2008
Kadet Kemp 2008 "z druhého břehu" - III. část  -  čt 29. května 2008
Kadet Kemp 2008 "z druhého břehu" - II. část  -  pá 23. května 2008
Kadet Kemp 2008 "z druhého břehu" - I. část  -  po 19. května 2008

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG