Romány podle klasického Star Treku VI: Není nad minulost

út 21. června 2016      autor: Eodeon      přečteno: 1297x      délka: 7 min      komentáře: 2

No Time Like the Past (obálka knihy)recenzi na svéráznou Cenu Phoenixe jsem mimo jiné vyzdvihl tu zvláštnost, že se celý děj románu stačí odehrát během pouhých několika hodin. Od fanoušků totiž občas zaznívá výtka, podle níž by se autoři neměli nadále zabývat obdobím první pětileté mise Enterprise pod velením kapitána Kirka, neboť to již bylo zcela vyčerpáno. Tolik seriálových, literárních, komiksových a v neposlední řadě i videoherních příběhů jejich autoři zasadili do tohoto relativně krátkého časového úseku fikčního světa (zhruba 2265 až 2270), že není možné, aby se všechny stihly odehrát. Uvažujeme-li o univerzu Star Treku mimo limitující rámec kánonu, bez nelítostné selekce je vytvoření jakékoliv chronologie v této ohromující sumě příběhů nejen nepraktické či nerealistické, ale přímo nemožné. Nemohu přitom ale opomenout, že se zde hovoří o neobyčejném fikčním světě – o takovém, v němž je možné snad opravdu všechno.

Stejně jako mnozí vytrvalí romanopisci bych si tedy ani já raději nelámal hlavu s „časovou vytížeností“ hvězdné lodi Enterprise a její posádky. Jako každý trekkie jsem navíc dávno ztratil iluze o domněle lineární povaze času. Ale dost už neužitečných spekulací o chronologii a celistvosti fikčního světa! Nejdůležitější jsou přeci příběhy jako takové a radost, kterou vyvolávají u čtenářů. Mimoto se musím přiznat, že osobně příběhům z období klasického seriálu dávám přednost před pozdější filmovou érou. Jako kdyby jich naopak nikdy nebylo dost. V minirecenzi na vynikající Tíži světů (The Weight of the Worlds) Grega Coxe jsem se sice i já sám dopustil lehce sarkastické narážky na „nekonečnost“ pětileté mise, ale skutečnost se má tak, že sám toužím, aby nekonečná vskutku byla.

Váhavě souhlasím s lidovou moudrostí, podle níž „všechno dobré jednou skončí“ (kromě Star Treku), ale v tom to právě vězí! Původní seriál nikdy nebyl řádně uzavřen. Nejnovější seriál Enterprise se po předčasném zrušení dočkal alespoň uspěchané náhražky formálního závěru. Původní seriál však byl bez varování uťat a zející rána po onom šokujícím zásahu se ani po pěti dekádách plně nezahojila. Nabízí se ale i pozitivní výklad. Nebýt této věčně otevřené rány, nebyla by ani touha po pokračování tak silná. Možná to, co si fanoušci Původního seriálu uvykli považovat za nejhanebnější nespravedlnost, představuje zároveň s tím i nenahraditelnou inspiraci spisovatelům, díky které máme kvalitních knih s původní posádkou takovou hojnost.

Jméno jednoho z nejčinorodějších přispěvatelů do bohaté sbírky románů o odvážném putování původní Enterprise již v tomto úvodu padlo. Ve svém románu, na který záhy přijde řeč, přišel tento talentovaný autor na elegantní způsob, jak vyprávět časově náročný příběh a nijak přitom nezatížit zaneprázdněný rozvrh Kirkovy posádky. Prozradit o tom více, riskoval bych porušení své zásady přísně se vyvarovat spoilerů. Není ale těžké domyslet, že řešení ukrývá typicky startreková problematika časových linií. Ta však není zdaleka jediným, ba ani největším lákadlem, na které své čtenáře vábí kniha Není nad minulost.

Greg Cox: No Time Like The Past (Není nad minulost)

Když zazní jméno Greg Cox, mohou si čtenáři vybavit dřívější článek shrnující mé dojmy z několika startrekových knih, v němž jsem důrazně pochválil autorův román Tíže světů (The Weight of Worlds). Pouhý jeden rok po vydání Tíže se na pulty knihkupectví dostal další „toskový“ román stejného spisovatele, jehož titul bych si s trochou invence dovolil přeložit jako: Není nad minulost. Původní anglický název je slovní hříčkou pohrávající si s anglickým idiomem, kdy význam kladený v lidovém slovním obratu na přítomnost získává pro změnu minulost. Už na tom je znát nostalgická emoce v pozadí crossoverového románu o cestě časem propojivší dvě vzdálené éry startrekové historie a dva seriály. Stejný závěr lze ovšem snadno odvodit už z obálky, jejíž poněkud odbyté zpracování ale nesnese srovnání s krásou cover artu na obálce Tíže světů. Na Coxův předchozí román se na stránkách této nové knihy dokonce letmo odkazuje. To jistě není nic tak neobvyklého. Daleko překvapivější se mohou jevit narážky na události kultovních románů Syn včerejška a Čas pro včerejšek od autorky Ann C. Crispin, které před mnoha lety vyšly i v českém „překladu“ od nakladatelství Albert. Zjevně se jedná o způsob, kterým se Cox rozhodl poctít odkaz před nedávnem zesnulé kolegyně. Čtenářům ale narážky napovídají rovněž tu skutečnost, že děj románu je určitým způsobem spjat s planetou Sarpeidon z epizody „Všechny naše včerejšky“ (All Our Yesterdays). Čtenáři ale dostanou příležitost opětovně navštívit i řadu dalších destinací ze slavných seriálových misí Enterprise – Cheron z „Posledního bojiště“ (Let That Be Your Last Battlefield) a Gamu Trianguli VI z „Jablka“ (The Apple). Ale to předbíhám. Od teď již raději pěkně popořadě a samozřejmě bez spoilerů…

Hvězdného data 6422.5, tedy v druhé polovině pětileté mise Enterprise, se kapitán Kirk účastní diplomatické mise na strategicky významnou planetu Yusub s úmyslem rozmluvit jejím obyvatelům vztahy, které navázali s Orionským syndikátem. Orionci ovšem na konferenci konající se v písečných dunách Yusubu útočí a plány hatí. Oáza v yusubské poušti leží v ruinách a s ní i naděje na stabilizaci regionu sužovaného orionskými nájezdníky. To by však nebylo to nejhorší. Na planetě se zjevuje atraktivní cizinka, která se kapitánu Kirkovi představí jako Annika Seven (údajně bez příbuzenského vztahu s Garym Seven) a prohlašuje, že přichází z budoucnosti, odkud byla přenesena nešťastnou náhodou a neznámým způsobem. Po prozkoumání její výpovědi na palubě Enterprise a pečlivém utajení všech souvisejících skutečností před zbytkem posádky mimo Kirka a vyšší důstojníky vyvstává na zřetel daleko větší hrozba, než jsou třenice s Orionci. Cestovatelka časem je totiž nositelkou ohromné sumy znalostí daleké budoucnosti, pro které by nepřátelé Federace jistě dovedli najít „vhodné využití“. Pokud Sedmá, jak si „návštěvnice“ přeje oslovovat, padne do rukou orionským pirátům a jejich prostřednictvím například Klingonům, bude to mít na budoucnost nedozírné a nijak příznivé následky. Orionci se ovšem přes svého zvěda na palubě Enterprise o Sedmé dozvídají a ve svém odhodlání unést ji se neštítí ničeho. Enterprise mezitím sleduje záhadnou stopu, kterou Sedmá považuje za jediné vodítko k nalezení cesty zpět do své doby, a ta loď zavádí na klikatou stezku po několika světech, které již hrdinové v minulosti navštívili…

Koncept je tedy nastaven jako nepřímá cesta vedoucí hrdiny (i čtenáře) po předem pevně vytyčené stezce, na které se odehrává řada nevysvětlených a k tomu velmi nepravděpodobných náhod. Vyprávění vzpírající se pokusům o okamžité vysvětlení a dosažení komplexního přehledu v ději může do jisté míry čtenáře frustrovat. Nezbývá mu totiž než s nemalou dávkou nevíry sledovat velmi dobrodružný vývoj děje a doufat v přijatelné vysvětlení všech otazníků v závěru knihy. Osobně mě rozuzlení nijak nenadchlo. Působí až příliš vykonstruovaně a to vrhá stín i na koncept příběhu jako takový, který by se s trochou odvahy dal označit za nevěrohodnou záminku pro crossover. Abych ale citoval památnou větu z finální epizody seriálu Voyager: „Možná není cíl to, na čem záleží; možná je to cesta.“ A i přes nepříliš přesvědčivý závěr jsem nucen připustit, že průběh románu byl poutavý, dobře se četl, a ta sama prvoplánová idea crossoveru VoyageruPůvodním seriálem je svůdná. Zvláště s přihlédnutím k tomu, že Sedmá z Devíti je mou oblíbenou postavou seriálu (vedle Doktora).

Svým charakterem kniha připomíná spíše soubor několika volně souvisejících epizodních dobrodružství, provázaných zastřešujícím rámcovým příběhem, než aby představovala – jak bývá daleko obvyklejší – ucelený a pevně provázaný narativ. To je ovšem vítaná změna oproti knihám jako například Ta, která rozděluje, v nichž je jeden „malý“ příběh naopak vyprávěn pregnantně na nepřiměřeně velké délce, přičemž oba srovnávané romány mají přesně stejný počet stran. Co se rovněž nevidí v každé knize, jsou fascinující návštěvy méně frekventovaných útrob lodi Enterprise, jako například dámských šaten či dna lodního bazénu (!). Tyto návštěvy navíc slibují potěšující kombinaci napětí a pobavení. Čtenáři si mohou vychutnávat autorský styl Grega Coxe plný vpravdě vtipných slovních hříček a narážek a uvažovat, zda Sedmá odolá Kirkově neodolatelnému šarmu a vice versa. (8/10)


Podrobnosti o knize

Původní titul: No Time Like The Past
Autor románu: Greg Cox
Autoři obálky: Alan Dingman
Nakladatelství: Pocket Books
Rok vydání: 2014
Počet stran: 388
Vazba: brožovaná
Vydání: první
Jazyk: angličtina
ISBN: 978-1-4767-4949-5

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: út 21. června 2016
přečteno: 1297x
komentáře: 2

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG