Discovery v komentářích: S01E06 „Léthé“ (spoilery!)

ne 29. října 2017      autor: Eodeon      přečteno: 314x      délka: 6 min      komentáře: 3

deltaNa základě názvu bylo nasnadě čekat epizodu, která se projeví jako transformativní pro některého z hrdinů. Popis nakonec vystihuje posun hned dvou postav. Jedna zažila významnou proměnu sama o sobě, druhá přinejmenším z hlediska divákova vnímání. Koneckonců, jedním z rysů, kterými se Discovery nejvýznamněji liší od minulých Star Trek seriálů, je její způsob práce s postavami a ten se zase přirozeně přizpůsobuje serializovanému způsobu prezentace.

/// Postavy nejenže nejsou pevně charakterizovány na samém začátku vyprávění a následně uzamčeny v tomto stavu po zbytek seriálu, nýbrž dynamicky se vyvíjejí; zároveň s tím ale dochází k postupnému uvolňování informací, pečlivě volených tak, aby diváky nutily neustále své postoje k postavám přehodnocovat, a postavy jsou to tedy dynamické díky vlastnímu vývoji a nadto ještě díky divácké perspektivě. S ohledem na to by bylo absurdní tvořit si nyní definitivní úsudky jak o postavách, tak o celém seriálu, jelikož zde sama prezentace připouští pouze provizorní soudy.

/// Už prolog „Léthé“ stručně shrnuje strukturu vývoje postav, jejich vztahů i dělení zbytku epizody do dvou paralelních narativních linií. Dvě dvojice, mentoři Lorca a Burnhamová a jejich svěřenci Ash Tyler a Sylvia Tilly, si vzájemnou pomocí pilují dovednosti. Začnu jako tradičně kapitánem Lorcou, o němž minulá epizoda mnohé prozradila, aniž by to divákům pomohlo v předvídání jeho dalších činů. Tento výrok z minulého komentáře se nyní ukázal být prorockým. Kapitánovo chování je krásnou demonstrací výše zmíněné teze o potřebě zdrženlivosti při souzení. Jelikož jsou prozatím známá fakta o postavě značně neúplná, není ani podle čeho zhodnotit, zda kapitánovo chování – jeho de facto likvidace nadřízené (a zde připomínám, že už při rozhovoru s admirálem Terralem naznačil, že tuší léčku) – odpovídá jeho více než pochybné povaze, nebo zda je takříkajíc „mimo charakter“.

/// Kdo je vlastně Gabriel Lorca? Podle všeho to neví ani jeho nadřízená, jeho přítelkyně, jeho milenka a jeho psychoterapeutka v jedné osobě. Neví to ani divák. Opravdu je Lorca „jen“ tak silně traumatizovaný, nebo je za tím vším ještě něco víc? Mluvil jen o falšování psychotestů, když se ve slabé chvilce doznal, že „lhal úplně o všem“? Skutečně si pamatuje „tu noc, kdy spolu jeli pozorovat Perseidy“, nebo ji tehdy admirál Cornwellová prožila s úplně jiným Gabrielem Lorcou? A co se to vlastně doopravdy, nejen oficiálně, stalo s lodí Buran a její posádkou, že se od té doby kapitán změnil a nutí ho to usínat s phaserem nastaveným na zabití a budit se s děsem v těch zraněných očích? Tolik otázek a žádná z nich se přitom nejeví tak důležitá jako: Jak se coby fanoušek Star Treku vyrovnat s postavou kapitána zlomeného a natolik morálně pokleslého? Na druhou stranu, mám rád padouchy, kteří se vykoupili, takže do Lorcy ještě trochu těch nadějí vkládám.

/// A nejen do něj. Nový šéf bezpečnosti na lodi Discovery by také mohl procházet jistým vývojem. Mohl by se měnit zároveň s prožitými zkušenostmi po boku nových kolegů. Divák by si téměř mohl myslet, že Ash Tyler se v posádce zabydlí, podlehne kouzlu idealistického lidstva a jeho spojenců a přeběhne doopravdy. Je třeba si ale připomenout, že Tyler nejenže „bojuje jako Klingon“, ale že pravděpodobně jedním je, že je to náboženský fanatik odhodlaný pomstít vraždu T'Kumvy a že jeho nejnenáviděnější nemesis nemůže být nikdo jiný než Michael Burnham. Těžko věřit, že by se jeho názor na ni příliš změnil od jejich prvního podání ruky až do toho „druhého prvního“. Pro něj znamená „být člověkem“ něco docela jiného než útěchu, připomínku nevlastní matky a s tím i zapomenuté lidskosti, kterou z jeho slov vyrozuměla ona. A když ji předtím motivoval myšlenkou o tom, co by si na prahu smrti přál udělat jinak on sám, kdyby se mohl vrátit do jediné osudové chvíle, mohl si jen připomínat nenávist, kterou cítil, když mu před očima zabila jeho mesiáše.

Tyler s Lorcou v bojové simulaci Tyler za kormidlem raketoplánu Amanda, Michael a Sarek na Vulkánu Tyler a Michel se seznamují

/// Povahu transformace, kterou si prošla Michael, jsem vlastně právě o pár řádků výše již naznačil. Lidskost, jež v ní Sarek tolik potlačoval, dokázala plně přijmout až tehdy, když „lidskou“ vadu konečně spatřila ona v něm. Pro nic víc než pocit hanby ji její otčím nechal žít v přesvědčení, že selhala při snaze dostát jeho mimořádně přísným očekáváním. Připomeňme si přitom, že hanba je vlastně ve všech epizodách určujícím rysem Sarekova charakteru. Je to jeho stud, co jej nejzřetelněji definuje. Hanbí se za syna a za svěřenkyni i za slabosti svého těla a své mysli. Jsem nadšený z rozvinutí a hlubšího objasnění konfliktu mezi zde zmíněným Spockem a jeho otcem (použití slova „experiment“ mě nutí tázat se, zda tvůrci náhodou nečetli Konečný odraz Johna M. Forda) a jsem nadšený i ze smysluplného a perfektně zapadajícího retconu, který povznáší a ctí ceněné vzory podobně jako předtím čtvrtá sezóna seriálu Enterprise, ne-li více. Díky tomu konečně nabývá smyslu koncepce nového seriálu jakožto prequelu.

/// I bez souvislostí s klasickým Star Trekem by ovšem linie vyprávění soustředěná na Michael působila silné emoce. Dramatický potenciál vztahu Michael k jejímu nevlastnímu otci se podařilo vytěžit a díky hereččině talentu tlumočit emocionální náboj. Velmi na mě zapůsobil její přednes vět, v nichž se vyznává ze svého domnělého selhání: „I do not have required abilities. I'm not good enough.“, a mnohých dalších. Vlastně i samo téma rodičovského selhání je zde natočeno do zajímavého úhlu. Tolikrát už jsem ve Star Treku viděl tematizovánu neschopnost dítěte vyrovnat se očekáváním svého rodiče a zároveň i odlišné kultury (např. TOS: „Journey to Babel“, TNG: „Suddenly Human“ či VOY: „Lineage“ a další), jeho ponížení, nenaplněnou touhu po uznání a duševní zjizvení, ale nikdy způsobem, jehož konečné vyznění by bylo tak povzbuzující, nadějeplné a osvobozující. Výstup konfliktu mezi Sarekem a Michael, či snad dokonce přeneseně i mezi hrdinčinou logikou a jejím citem, platí za vzácný úkaz rozuzlení, kdy myšlenka a emoce jsou jedno a katarze přináší tolik potřebné očištění. Nejspíš kvůli tomuto účinku zapůsobila „Léthé“ prozatím nejvěrnějším dojmem tradičního Star Treku.

/// Dalším důvodem pro pocit blízkosti k dřívějším startrekovým seriálům může být sama myšlenka odhalená coby důvod, proč vzal Sarek Michael pod svá křídla – snaha dokázat, že lidský potenciál se vyrovná tomu vulkánskému. Snadno domyslet, že Sarek se před svými druhy snažil nejen obhájit volbu družky, ale hlavně definitivně vyvrátit postoje vulkánských šovinistů přesvědčených o nadřazenosti vlastního druhu (nejen) nad lidmi. Díky tomu se mimo jiné i nemístné jednání Vulkánců z první sezóny seriálu Enterprise (které Lorca ne náhodou připomněl v jednom z dialogů) ocitá ve smysluplném kontextu (pomineme-li jiný retcon, a sice manipulace Romulanů naznačené ve čtvrté sezóně seriálu).

/// Ve světle skutečností načrtnutých v „Léthé“ se i vztahy mezi zakládajícími členy Federace utvářely dlouho, nesnadno a postupně a i osvícený druh, za jaký se považují Vulkánci, musel napřed projít obtížnou lekcí z tolerance a inkluze. Integrace lidí z jedné kultury do druhé je navíc tématem, které se úzce dotýká reálné aktuální situace v mnoha místech světa. Nevybíravá reflexe takovýchto témat rovněž byla od prvopočátků předsevzetím tvůrců Star Treku, stejně jako nyní tvůrců Star Treku: Discovery.


posádka Discovery


Původně publikováno 28. 10. 2017 jako komentář na ČSFD. Zde v mírně upravené podobě.

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: ne 29. října 2017
přečteno: 314x
komentáře: 3

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG