Romány podle klasického Star Treku XIII: Prstence času
Mezi nejcitovanější ctnosti Star Treku, mezi rysy, jimiž se vymyká většině tvorby na poli žánru sci-fi, bývá nejčastěji citován optimismus, s nímž hledí na „obzor budoucnosti“. Tento horizont neukazuje divákům soumrak, nýbrž úsvit lidského rodu a nejen lidského, neboť nesnášenlivost bude podle Star Treku vymýcena v celé šíři jejích možností. Ačkoliv utopie Star Treku byla v průběhu padesáti let jeho existence mnohokrát revidována a doplněna i o pohled temnějším průzorem, bývá považována za jeden z hlavních důvodů, proč se z jednoho dnes již archaického televizního seriálu stal celosvětový kult, který dodnes plodí další a další pokračování. Ať už opravdu byl optimismus seriálu skutečným důvodem jeho popularity, nebo se o ni více zasloužily jiné příčiny, jedná se bezesporu o aspekt často diskutovaný.
Lze jej chápat jakožto projev naivity, která je v rozporu s realitou, ať už dnešní či budoucí, nebo (či zároveň s tím) může dostat přednost názor, že jedině takto optimistická vize budoucnosti má své opodstatnění, neboť jako jediné dvě alternativy k všeobecnému pokroku zbývají jen nežádoucí stagnace či přímo všeobecný úpadek a zkáza. Už jen díky utopickému zabarvení Star Treku, nebo přinejmenším klasického Star Treku z šedesátých let, vyvolává tento seriál mnoho podnětných otázek. Umožňuje vůbec lidská přirozenost neustávající vývoj k lepšímu i v oblasti společenské tak, jako se to děje v oblasti techniky a přírodních věd? Lze lidskou přirozenost změnit, ať už přirozeně evoluční cestou, či následkem úmyslného zásahu? Dovede kdy člověk vymýtit neduhy ducha a charakteru tak, jako se lékařské vědě daří eliminovat choroby těla? A je-li podobný vývoj možný, bezpečný a cena za něj přijatelná, jak sladit jeho tempo s kvapným pokrokem techniky a vědeckého poznání? Jak předejít situaci, kdy úroveň poznání lidstva předstihne jeho úroveň morální? Mnohé epizody nejen nejstaršího seriálu si tyto otázky přímo či nepřímo pokládají a spíše než samy sobě, pokládají je divákům.
Kniha, kterou představí následující článek, se zdaleka nevyznačuje podobnou hloubavostí. Je však dlužno podotknout, že ani seriálový a filmový Star Trek ve své nejlepší podobě příliš hloubavý není. Formuluje intelektuálně podnětné otázky; na podnětné odpovědi však bývá skoupý. I to nicméně představuje obdivuhodnou a vzácně se vyskytující vlastnost, zejména na poměry pouhé televizní zábavy. „Endemickou“ kvalitou vyskytující se v rámci televizního média snad jedině u Star Treku a jím přímo inspirovaných sci-fi seriálů je rovněž jeho schopnost metafory – dovednost využít reálie fantastického fikčního světa k natáčení abstraktních problémů do nových, nečekaných poloh. V těchto polohách se často i velmi komplexní a jinak těžko postižitelné jevy jeví být ironicky daleko zřetelnější a srozumitelnější. Svůj vztah s realitou tedy Star Trek neztrácí ani ve svých metaforických podobách. Nejcitelněji ji však vnímá divák v epizodách, které se doslovně obracejí zpět do minulosti, tedy do současnosti doby vzniku seriálu a blízké budoucnosti. Co také jiného může člověka přimět hlouběji se zabývat otázkou příštího vývoje než takováto „reminiscence budoucnosti“, rozjímání nad přítomností z pohledu vzdáleného věku, který má odteď za dvě stě let teprve nastat?
Od jedné takové epizody Star Treku se volně odráží i román Grega Coxe a na mnohé jiné podobné se v něm odkazuje. Tato kniha více než kterákoliv jiná mně známá z literárního univerza podle Star Treku obrací pohled namísto příslovečného „obzoru“ naopak k oné „minulé budoucnosti“. Mluvím přitom o éře dávno před průkopnickou misí kapitána Archera v seriálu Enterprise, který se rovněž o podobnou „reminiscenci“ více či méně úspěšně pokoušel. Řeč je o naší éře, o dnešku a zítřku. Ke zprostředkování současnosti budoucí optikou stačilo kupodivu málo. Čtenářům se dostalo knižního Star Treku, který jednoduše klade utopii klasického Star Treku po bok naší reálné současnosti s plným vědomím globálních problémů dneška. Otázkou, kterou může být užitečné románu položit, je, zda tím kniha mírní či naopak vyostřuje kontrast mezi do značné míry znepokojivou realitou dnešního světa a do značné míry nevěrohodnou představou startrekové vize zítřka. Bez reálného argumentu, pouze na základě vnitřního pocitu sám za sebe odpovídám, že kniha rozpor pomáhá spíše mírnit a utopii, kterou jsem osobně vždy považoval spíše za nerealistické útočiště pro bláhové snílky, přesvědčivě váže k nynější situaci ve světě.
Přestože tedy vesmírný program stagnuje, pilotované lety k jiným planetám se zdají být už jen snem minulé generace, stále se ozývají dozvuky studené války, kterou mají někteří z nás sklony zasouvat do minulé éry dějin, a boj solidárních lidí se světovou chudobou má daleko k vítězství, vize Star Treku dodnes skýtá útěchu. A nejen tu. S ní i příslib, že stačí pouhá spolupráce, duchapřítomnost a láska k bližnímu nehledící na jakékoliv povrchní rozdíly, a utopie nemusí být utopií, ale realismem. A stačí-li tak málo, pak to i naše generace dnes, v tomto světě, má na dosah ruky. Star Trek totiž nikdy neměl být ukázkou ideální budoucnosti, v níž je třeba nekriticky věřit jako v modlu. Star Trek byl příkladem ideální budoucnosti, která je do jisté míry uskutečnitelná, jestliže se o ní my dnes aktivně přičiníme. Jemu vlastní idealismus se proto nijak nevylučuje s mou skepsí a misantropií. Není totiž lepšího vzoru než právě ideálu a Star Trek tudíž všem fanouškům sci-fi poskytl a dodnes poskytuje ten vůbec nejlepší vzor.
Greg Cox: The Rings of Time (Prstence času)
„Mnoho současníků pohlíželo na výzkum vesmíru jako na drahý luxus, který si svět nadále nemohl dovolit, nebo ještě hůř – jako na zastaralý sen minulé generace. Ani televize už nevysílaly vesmírné sci-fi seriály. Naděje vyšla z módy.“ (The Rings of Time, s. 32)
Jak trefně autor v citované pasáži vystihl nazírání na vesmírný program, které v dnešní době převažuje! Zvláště s jeho povzdechem nad absencí nového seriálu podle Star Treku se ztotožňuji (pozn. text vznikl dávno před oznámením příprav seriálu Discovery). On však nehovořil přímo o současnosti, nýbrž o blízké budoucnosti roku 2020, v níž se odehrává jedna ze dvou paralelních dějových linií jeho románu Prstence času. U Grega Coxe, který u fanoušků Star Treku proslul především trojicí románů o Khanovi – duologií The Eugenics Wars: The Rise and Fall of Khan Noonien Singh (Eugenické války: Vzestup a pád Khana Nooniena Singha) a třetí knihou v sérii To Reign in Hell: The Exile of Khan Noonien Singh (Vládnout peklu: Exil Khana Nooniena Singha), nijak nepřekvapí posunutí děje na časové ose fikčního světa do minulosti, tedy blíže naší reálné současnosti. Čtenářům zajisté velice povědomá krize vesmírného programu v jednadvacátém století zaujímá v knize rovnocenné postavení vedle rovnoběžně se odvíjející dějové linie z daleko vzdálenější budoucnosti, v níž hrdinové z původní Enterprise zachraňují těžařskou kolonii před jistou zkázou.
Píše se rok 2270 a pětiletá mise kapitána Kirka a jeho posádky se pomalu blíží ke svému konci. V rámci jedné z (prozatím) posledních cest legendární hvězdné lodi, je Enterprise vyslána do odlehlé soustavy ke stanici Skagway, zbudované na planetoidu, jež tvoří součást mohutných prstenců plynného obra Klondike VI. Prstence však začínají ztrácet soudržnost. Příčina jejich rozpadu není známa. O její zjištění se pokouší hrdinové z Enterprise, zatímco zároveň s tím musejí bránit křehkou kupoli kolonie před neustále sílícím bombardováním tělesy, uvolněnými z rozpadajících se prstenců. Jestliže ve svém snažení neuspějí, budou nuceni evakuovat tu část kolonistů, pro kterou se ve stěsnaných prostorách vesmírné lodi najde místo, a stovky dalších nechat zemřít. Právě v tomto kritickém momentu přilétá do soustavy záhadná sonda, jejíž původ hrdinové přisuzují bájnému druhu Ochránců (v originále: Preservers), viz např. epizodu Původního seriálu „Rajský syndrom“ (The Paradise Syndrome) (TOS). Sonda se jeví značně opotřebovaná. Své poslední zbytky energie však soustředí na kapitána Kirka a přenese jeho duši o čtvrt tisíciletí do minulosti do těla proslulého pozemského astronauta…
Píše se rok 2020 a lidstvo připravuje pilotovanou výzkumnou misi k planetě Saturn. Velitel výpravy, Shaun Christopher – syn Johna Christophera z epizody „Zítra bude včera“ (Tomorrow is Yesterday) (TOS) – vnímá projekt jako poslední naději, aby se kdy vesmírný program vzpamatoval z letité krize. Už krátce po startu lodi Lewis & Clark se o pozornost hlásí první potíž – černá pasažérka, jejíž přítomnost znamená vážnou hrozbu pro pečlivě plánovanou výpravu. Zbytek tříměsíční cesty k Saturnu však proběhne bez potíží a astronauti brzy začínají s objevováním tajů planety. Ovšem největší ‚taj‘ se manifestuje až po jejich příletu – Saturnovy prstence se začnou spontánně rozpadat. Výzkumníci se ještě ani nestačí pozastavit nad kataklyzmatickými následky, které by takový jev mohl mít na celou sluneční soustavu (nemluvě o životě na Zemi), když se stane ještě něco mnohem podivuhodnějšího. Do dosahu lidaru lodi Lewis & Clark vstoupí kometa, jejíž kurz se zdá být řízený. Nedlouho poté, co kometa odhalí svou pravou tvář – jedná se o sondu mimozemského původu obalenou částečkami ledu –, zaměří svou energii proti Saturnu a záhy i proti muži ve skafandru pokoušejícímu se sondu zkoumat. Duše Shauna Christophera je následkem toho vržena vpřed napříč časem do těla slavného kapitána hvězdné lodi…
Obě dějové linie se střídají ob kapitolu s železnou pravidelností, což vede k relativně vysoké přehlednosti v narativu románu, nehledě na „experimentální“ rozštěpení na dvě „rovnoběžné“ linie vyprávění. Předvídat vývoj děje nepředstavuje velké potíže, ale naštěstí (většinou) ne o více než jen jeden „krok“ dopředu. Potěší zručnost, s níž autor vede své „pero“. Úrovní stylu se román vyrovná ostatním Coxovým románům podle Původního seriálu vydaným v posledních několika letech. Mám tím na mysli knihy Tíže světů (The Weight of the Worlds), Není nad minulost (No Time Like Past) a Zlé skutky vyjdou najevo (Foul Deeds Will Rise). Jako v každém sci-fi románu se i v Prstencích času dějí podivuhodné věci. Nevíru může vyvolávat obzvláště základní dějový zvrat výměny těl. I přes vysokou obtížnost úkolu, jak tuto záludnou pasáž konkrétně zpracovat, se Gregu Coxovi zdařilo vše podat nadmíru realisticky – jakkoliv se to u podobně fantaskního příběhu může jevit paradoxní – a tudíž i věrohodně. Událost autor popsal s překvapivou nenuceností, citem pro detail i pro zachycení subjektivního prožití šoku a názorně tím předvedl, že své spisovatelské renomé nezískal ani náhodou, ani nezaslouženě. Snadno lze domýšlet, že ani zbytek děje není líčen s o nic menším umem než jeho nejnáročnější moment.
Námět Prstenců času poskytl příležitost k užším vazbám Star Treku na naší současnost. V lepším případě to znamená realistický popis úskalí vesmírných cest, jak je umožňuje současná úroveň astronautiky, což zahrnuje celou řadu netušených zajímavostí; v horším případě je třeba se připravit na odkazy k (ne)slavným fenoménům dneška. Mezi jinými se zmínky dočkají MacGyver, Barbarella nebo Lady Gaga. Jak už ale prokázaly výše zmíněné knihy autora, Greg Cox disponuje zdravě vyvinutým smyslem pro humor a jakékoliv podobné humorné momenty jsou podány náležitě decentně a vkusně. Drobná podobnost námětu s knihou Není nad minulost inspiruje k úvaze, zda nejsou Prstence času pouze bledým předobrazem o dva roky novější knihy – testovacím polem pro experimentální premisu, podle které se oblíbená postava ocitá proti své vůli a bez vysvětlení vržena do dávné minulosti a je nucena jak řešit problém narušení časové linie, tak zároveň a především pátrat po způsobu, jak k přesunu v čase došlo, aby vůbec mohlo dojít k nápravě. Ke které z obou knih je však tato úvaha lichotivější? Jsou Prstence času jen zaostalejším předchůdcem pro daleko vyzrálejší a zdařilejší román? Nebo naopak Není nad minulost vychází ze srovnání jako slabé „vykrádání“ jiné autorovy knihy?
Jsou-li mé osobní dojmy jakýmkoliv měřítkem, nedostávají se spolu kvality obou knih do nijak ostrého kontrastu. Sdílejí spolu sféru lehkého nadprůměru. Přesto však z důvodů, které jsem již vylíčil v jiném článku, musím jako lepší z obou románů zvolit Není nad minulost. Ve srovnání s dobrodružným a daleko zábavnějším příběhem, v němž se zkříží cesty Jamese Kirka a Sedmé z Devíti, se mi námět Prstenců času jeví jako výrazně méně poutavý. Na jeho schopnosti vzbuzovat u čtenáře zvědavost a udržovat ho v napětí se navíc negativně podepisuje rozdělení do dvou propojených, leč do značné míry i (na sobě) nezávislých narativních linií. Příběh Enterprise bojující ze všech sil v předem prohrané bitvě za záchranu kolonie poutá dostatek pozornosti od samého začátku. Paralelní vyprávění o návštěvě Saturnu v blízké budoucnosti už tolik zájmu zdaleka nevyvolává, což platí zejména o první polovině knihy. Postupem času se poutavé děje, které přirozeně nemohu prozrazovat a kazit případným čtenářům zážitek, „rozhoří“ i v této linii vyprávění, ale trpělivost čtenáře do té doby projde lehkou „zatěžkávací zkouškou“. Z toho důvodu se nic tragického nestane, když se čtenář nechá odradit obzvláště nepodařeným cover artem a namísto Prstenců času sáhne po jiné, lepší knize z edice románů podle Původního seriálu. Výběr je velký. (6/10)
Podrobnosti o knize
Původní titul: The Rings of Time
Autor románu: Greg Cox
Nakladatelství: Pocket Books
Rok vydání: 2012
Počet stran: 375
Vazba: brožovaná
Vydání: první
Jazyk: angličtina
ISBN: 978-1-4516-5547-6
Další články z této rubriky:
Umění nemožného (recenze knihy) - čt 30. července 2020David Mack – Nejtěžší chvíle (recenze knihy, spoilery) - po 27. ledna 2020
Sní androidé o elektronické duši? - út 14. května 2019
David R. George III – 2311: Hadi v rozvalinách (recenze knihy, spoilery) - po 21. ledna 2019
Avatar, knižní pokračování Deep Space 9 - pá 11. ledna 2019
Knihy pokračují – série Typhonský pakt a Pád - čt 20. září 2018
Jakým tónem zní Volání osudu - st 8. srpna 2018
Romány podle klasického Star Treku XV: Účinek entropie - po 23. července 2018
Star Trek: Volání osudu – Ztracené duše – recenze (spoilery) - po 2. července 2018
Star Trek: Volání osudu – Pouzí smrtelníci – recenze (spoilery) - pá 18. května 2018
Romány podle Nové generace V: Crossover - ne 25. března 2018
Star Trek: Volání osudu – Bohové noci – recenze (spoilery) - čt 1. března 2018
Recenze finální epizody seriálu Star Trek Continues (spoilery) - pá 2. února 2018
Nová generace: Před zneuctěním - út 2. ledna 2018
Romány podle klasického Star Treku XIV: Výběr pohrom - st 13. prosince 2017