Romány podle klasického Star Treku XI: Ze stínu dějin

út 13. června 2017      autor: Eodeon      přečteno: 474x      délka: 12 min      komentáře: 0

obálka Ze stínu dějinPokud jejím čtením nejsem vysloveně nadšen nebo naopak znechucen, připadá mi úkol napsat recenzi na knihu podle Star Treku často přímo děsivý. Jak jen znovu a znovu zajistit, aby byl každý nový text svěží, znatelně odlišný od všech předešlých a na míru adaptovaný specifikům recenzované knihy, když se kniha sama ničím specifickým nevyznačuje? Neodpustím si tu zjevnou nadsázku a z plna hrdla řeknu (napíšu), že: téměř všechny ty knihy jsou víceméně zaměnitelné! Autoři nemají příležitost k prokázání svých schopností budovat vlastní fikční světy, jelikož vstupují do již existujícího světa zaplněného nesčetnými poli staveb, struktur stojících jedna vedle druhé v křivolakých uličkách i jedna na druhé v neprůhledných vrstvách. Posoudit lze leda způsob, jakým si autor poradil s nelehkým úkolem „vetřít se“ do již připraveného světa, jak se vyrovnal s jeho nedostatky, zda se uctivě držel jeho daných pravidel a jak vysokou hodnotu má jeho vlastní, skromné přispění. Pečlivý dohled editorů nakladatelství Pocket Books však předchází všem (čtenářsky i recenzentsky) zajímavým excesům na tomto poli.

Ani po stránce vypravěčské se nesetkávám s velkou rozmanitostí, což připisuji na vrub předloze v seriálech a filmech. Jsou-li totiž vzory (relativně) uniformní co se narativu týče, jistou míru uniformity lze čekat i u odvozených děl, byť realizovaných v rámci zcela jiného média. Knihy se přeci často pokoušejí být věrné seriálové poetice a za účel mají nahrazovat divákům scházející filmová a seriálová pokračování. Není proto divu, že věrné předlohám knihy nezůstávají jen podobností svých obsahů se seriály, ale že se v literatuře hledají i ekvivalenty například narativní či stylistické. Pravda, alespoň způsobem řeči se projevují individuality autorů. Například romány Grega Coxe by za ty od Davida R. George III. díky jedinečnému zacházení s jazykem, které každý z nich projevuje, jistě žádný čtenář nikdy nezaměnil. Řeč je specifická pro každého autora, zatímco specifické pro každou jednotlivou knihu jsou přinejmenším podrobnosti jejího tématu. Interpretace knihy se proto často stává útočištěm recenzenta, nestojí-li žádný jiný její aspekt za zvýšenou pozornost. Některé knihy jsou však po stránce obsahové příliš chudé. Jediný cíl, který jejich tvůrci sledují, je vyprávět děj od jeho začátku až do konce, nic než prostý sled událostí, a potřebu jeho oduševnělosti ze svého zřetele vypouštějí. V obavě před nadinterpretací (obzvláště ostudná to věc!) je tak lepší nepouštět se do příliš rozmáchlých úvah nad implicitními významy, které se „mezi řádky“ textu mohly, ale nemusely nahodile připlést.

I své hrdiny dostávají autoři zpravidla již hotové a běda každému, kdo by se od zažitého vnímání postav jejich fanoušky nějak nešikovně odchýlil. Ani zde nejsou podmínky příliš vstřícné originalitě a vlastnímu vkladu. Jak to vůbec někteří spisovatelé dělají, že i podle Star Treku (a obecně v rámci takzvaných „sdílených univerz“) píší přes to přese všechno tak skvělé knihy? A kde jsou ty „divošské“ časy, kdy vznikaly tak odvážně „choulostivé“ knihy, jakou byla například Cena Phoenixe? Literární svět Star Treku jako kdyby se recenzentům úmyslně stavěl na odpor. Jak jen nepsat „uniformní“ články o „uniformních“ knihách? Jak srozumitelně vyjádřit jejich jedinečnost, pokud ta má jen velmi subtilní až neznatelnou povahu?

Vyhlídka na psaní o knihách Daytona Warda mě skličuje obzvláště. Na rozdíl od výše jmenovaných příkladů, se jeho „suchý“ styl snad vůbec ničím rozpoznatelným nevyznačuje. Až jsem v pokušení se tázat, zda je vůbec na místě hovořit o autorské tvorbě. Tento poněkud příkrý postoj jsem zaujal po přečtení jeho románu Ta, která rozděluje (That Which Divides), kde mi vyjma zřetelného „rukopisu“ scházel rovněž silnější námět a v posledku proto i hlubší téma. Četbu jsem si užil i tak. Už jen díky své zaujatosti ve prospěch příběhů z doby pětileté mise Enterprise pod Kirkovým velením. Má očekávání tedy nejsou nijak přehnaná, spíše naopak, ovšem kniha je přesto zdaleka neuspokojila. Je však jisté, že se s romány Daytona Warda budu setkávat i nadále. Především tedy s těmi, které patří do mnou napjatě vyhlížené osmidílné série knih Star Trek: Vanguard o stanici Federace v období Původního seriálu. Očekávám od této řady knih spojení toho nejlepšího z mých dvou zdaleka nejoblíbenějších seriálů, tedy klasického Star Treku a Deep Space 9. Na Vanguard volně navazuje v současnosti vydávaná řada Star Trek: Seekers, od níž pro změnu čekám návrat k tradici výzkumu vesmíru. O objevování neznámého budou vyprávět epizodicky koncipované knihy. Mezitím mám však k dispozici řadu románů spadajících obecně pod edici knih podle Původního seriálu a i mezi ně přispěl Ward svým nemalým podílem. Následující text představuje jeden z těchto příspěvků.

Dayton Ward: From History’s Shadow (Ze stínu dějin)

A ještě jednou o Daytonu Wardovi, který se ve svých románech věnuje období Původního seriálu zjevně velmi intenzivně. Činorodý spisovatel však tentokrát přichází s velmi neotřelým pojetím literatury inspirované Star Trekem. Příběh jeho nové knihy Ze stínu dějin se dá rozdělit podle období, v němž se odehrávají jeho kapitoly. V části z nich, té, která by se dala se zapojením představivosti považovat za příběh rámcový, se čtenář ocitá v roce 2268 na důvěrně známé palubě lodi Enterprise a ve společnosti oblíbených hrdinů Kirka, Spocka a McCoye. Většina děje se ovšem odehrává na Zemi mezi léty 1947 a 1996, převážně tedy za časů studené války, prudkého vývoje vesmírných letů a boomu městských legend o návštěvách mimozemšťanů a pozorování neidentifikovaných létajících objektů. Kniha se ovšem ze všeho nejvíce soustředí právě na posledně jmenované létající talíře; na to, jak se s jejich pozorováním a střety s mimozemšťany (údajně) vyrovnávaly tajné vojenské organizace Spojených států a v neposlední řadě se čtenář dočká i několika teorií o tom, kdo mohli být proslulí muži v černém.

Jak napovídá členění děje do dvou údobí historie fikčního světa, zápletka stojí na cestování časem a to přímo na mnohonásobném časovém průniku, abych použil terminologii kapitána Braxtona z epizody Voyageru „Relativita“ (Relativity). Čtenář aby se raději připravil na silnou migrénu, a to nemluvím metaforicky, nýbrž doslovně a z vlastní bolestné čtenářské zkušenosti. Děj je to natolik vrstevnatý, spletitý a zauzlovaný, že vyznat se v něm by měl problém nejspíše i Daniels z jednatřicátého století. Ač se mi to jeví jako úkol předem odsouzený k nezdaru, pokusím se zápletku pro lepší představu čtenářům alespoň částečně nastínit a samozřejmě bez prozrazení významných dějových zvratů. Ovšem kde začít? To je otázka, na níž není v případě časových paradoxů nejsnazší odpověď. Když už padla zmínka o poručíku Danielsovi, snad bude nejlepší začít právě u seriálu Enterprise, respektive u časové studené války. Jak diváci seriálu jistě dobře vědí, konflikt skončil krátce poté, co přešel ze „studeného“ stavu v podstatně žhavější, otevřený boj. Ve dvojepizodě „Bouřková fronta“ (Storm Front) změnili nebezpeční Na’kuhlové průběh pozemské druhé světové války tím, že vypomohli nacistickému Německu svou vyspělou technologií z budoucnosti. Kapitán Archer je se svými lidmi však přemohl a ukončil tak časovou studenou válku. Časová linie tím byla automaticky opravena a k časové válce jako kdyby v ní tudíž nikdy nebylo došlo. Válka skončila, aniž by vlastně kdy začala. To ovšem není tak úplně celá pravda, jak poodkrývají stránky knihy Ze stínu dějin.

Certoss Ajahlan je mírumilovná planeta udržující přátelské vztahy se Spojenou federací planet. V jiné realitě, v situaci časové studené války, však Certossové figurují jako agresivní frakce nepřátelská vůči Federaci a jejím spojencům. Krátce před nápravou časové linie vysílají tito alternativní Certossové skrze časový portál několik sabotérů do minulosti planety Země, aby protistranu zničili ještě v dobách jejích prvních krůčků na cestě ke hvězdám a tím zničili i její budoucnost. V okamžiku časového přesunu však situaci války nahrazuje zásahem kapitána Archera obnovená časová linie a skupina Certossů se sice ocitá podle plánu na Zemi v první polovině 20. století, avšak v jiné realitě, v původní časové linii, podle níž nikdy nenastala válka, kterou Certossové přicházejí vyhrát. Aniž by si byla vědoma, že válka, kterou přichází vybojovat, nikdy neexistovala, a planeta, kterou přichází chránit preventivním úderem, nikdy nebude válečnou frakcí, bere na sebe šestice certossských agentů lidskou podobu a vydává se za splněním úkolu. V čase, kdy proti sobě pozemské mocnosti míří arzenály zbraní hromadného ničení, přeci nemůže být nijak obtížné infiltrovat rozhodující pozice, zatahat za nitky a způsobit nukleární armagedon.

Antagonisté románu jsou tedy známi; zbývá ještě odhalit kladné hrdiny, kterých není právě málo. S vojenským vyšetřovatelem údajných pozorování U.F.O., kapitánem Jamesem Wainwrightem, se měli fanoušci příležitost seznámit ve skvělé epizodě Deep Space 9 „Zelení mužíčci“ (Little Green Men). V této startrekové verzi oblíbeného mýtu o havárii mimozemské lodi roku 1947 u města Roswell v Novém Mexiku padá vina za celý incident na trojici Ferengů. Quark, Rom a Nog stanuli čirým nedopatřením tváří v tvář paranoidním lidem poloviny dvacátého století a podnítili onu pověstnou hrůzu ze schylující se mimozemské invaze. Následkem jejich „návštěvy“ bylo založeno hned několik armádních organizací, z nichž většina operovala pod rouškou utajení, majících za úkol se vší vážností vyšetřovat všechna hlášení o pozorování neidentifikovaných létajících objektů, či nově se rodící hantýrkou řečeno: létajících talířů. K jedné z těchto složek, projektu Blue Book, je přidělen i kapitán Wainwright. Role „Scullyové“ k Wainwrightovu „Mulderovi“ se ujímá šarmantní kolegyně Allison Marshallová, která jistě ne náhodou krásně odpovídá stereotypní typizaci ženských rolí z pulpových amerických sci-fi filmů padesátých let. Mimozemšťané se ovšem občas odvažují namísto průletů vysoko na nebi sestoupit mezi lidi a podstoupit „setkání třetího druhu“, a tak si krom rozhovorů s očitými svědky budou moci vládní agenti ušpinit ruce i v reálné akci.

Ale nejen certossští sabotéři si to s klidem vykračují v přestrojení mezi pozemšťany. Díky více než jen anekdotickému vyprávění T’Pol fanoušci vědí, že Zemi coby svůj domov přijal rovněž jeden Vulkánec. O Mestralových cestách není známo nic od skončení epizody „Carbon Creek“ (Carbon Creek), jedné ze zdaleka nejlepších v nepatrně slabší druhé sezóně seriálu Enterprise. Až Stín historie přidává novou kapitolu do života sympatické postavy. Shodou náhod se totiž i Mestral střetá s cizincem z planety Certoss Ajahlan, což ho vede ke spojenectví s Wainwrightem a Marshallovou ve společném boji proti Certossům. Nezávisle na nich jsou k vyšetřování certossské hrozby přiděleni i další agenti – „nepozemští pozemšťané“ vyslaní z daleké budoucnosti tajemnou frakcí jménem Aegis. Všem čtenářům je jistě důvěrně znám Dozorce 194 alias Gary Seven z epizody Původního seriálu „Místo přidělení: Země“ (Assigment: Earth). I on přirozeně sehrává významnou úlohu v úsilí zabránit Certossům v umělém vyhrocení studené války a zničení lidstva a opomenout nelze ani přispění mé oblíbené Isis. Větší pozornosti se však těší práce několika dalších intergalaktických agentů 007, respektive agentů Aegis, očíslovaných 6, 42, 201 a 347. Postavy jsou to bohužel stejně jednotvárné jako ta čísla a jejich úlohy v příběhu snadno zaměnitelné. Totéž však nelze říci o Robertě Lincolnové, energické a temperamentní sekretářce Garyho Seven. Z pohledu její postavy uplynul od událostí epizody „Místo přidělení: Země“ jeden rok, během něhož dívka načerpala díky školení od svého mentora a náladového superpočítače Beta 5 vědomosti dalece přesahující nejen její současníky z roku 1969, ale do jisté míry i důstojníky Enterprise.

Roberta Lincolnová totiž sama cestuje do 23. století na palubu Enterprise, aby pomohla vyřešit časovou krizi, která nedopatřením zasáhla i do vzdálené budoucnosti. Není totiž jedinou cestovatelkou v čase, která se na palubě legendární lodi ocitla. Krátce před jejím příchodem přistihli důstojníci Hvězdné flotily v útrobách své lodi jednu z certossských agentek pronásledovanou Vulkáncem v úboru pozemšťana poloviny 20. století. Otázky, jak se dva nezvaní vetřelci na lodi ocitli a co si s nimi počít, musejí na čas počkat, jelikož nastává další krize. K Enterprise se blíží vojenské plavidlo Tandaranů, které si fanoušci mohou pamatovat jako silně militarizovaný druh z epizody Enterprise „Zadrženi“ (Detained) se sklony k paranoie a perzekvování minorit jiných druhů žijících v jejich společnosti. Tandarané, kteří v alternativní realitě časové studené války rovněž patřili mezi bojující frakce, se dozvěděli, že na palubě Enterprise se nachází Certoss původem z jiné reality. Tandar Prime, jejich domovský svět, byl během časové studené války zničen právě Certossy. Unikátní technologie jim umožnila zachovat si záznamy o událostech této alternativní linie i v té opravené a Certossy proto považují za potenciálně fatální hrozbu. Není proto divu, že je tandaranský velitel odhodlán udělat cokoliv, aby zajal certossskou agentku z alternativní budoucnosti a získal přístup k jejím znalostem, i kdyby si to vyžádalo zničení Enterprise

Čím déle se pokouším formulovat úvod do komplikovaného děje románu, tím jasnější se jeví jeho hlavní kámen úrazu. Ze stínu dějin je překombinovaný amalgám elementů z myriády různých pramenů, které Ward přemostil pouze velmi chatrnou osnovou. Všechny výše jmenované epizody fungují coby primární zdroje materiálu pro příběh. Svůj význam ale mají i souvislosti epizody „Zítra bude včera“ (Tomorrow is Yesterday) (TOS), dále narážka na dvojepizodu „Konec budoucnosti“ (Future’s End) odkazuje k seriálu Voyager a bez pochyb se zde vyskytuje i nemalé množství dalších souvislostí, které jsem ani nebyl s to postřehnout. Vedlejším účinkem Wardovy eklektické metody je značná roztříštěnost vyprávění. Příliš mnoho postav se stává hrdiny příliš mnoha paralelně vyprávěných dějů, které mají navzájem tak tenké vazby, že je lze jen s obtížemi vnímat jako jeden celistvý příběh. Vlastně se ani nejedná tak úplně o román podle Původního seriálu, jako spíše o zcela samostatně stojící knihu s vlastními hrdiny. Na oblíbené seriálové protagonisty zde totiž čtenář narazí jen zřídkakdy.

Chválím Wardovu odvahu k experimentování a ještě spíše kuráž editora Pocket Books, ale obávám se, že tento konkrétní pokus skončil uměleckým neúspěchem. Nepochybuji o tom, že si autor musel dát spoustu práce s nastudováním historických okolností a hlavně subkultury konspirací – mixu faktů a pověr týkajících se vládních vyšetřování U.F.O. Situování významné části děje do období 50. let, které mě osobně velmi zajímá, bylo vlastně jedním z hlavních důvodů, proč jsem se dokázal přinutit román dočíst, nehledě na jeho minimální vstřícnost vůči čtenáři. Jak jsem totiž naznačil i v komentáři k autorově předchozí knize Ta, která rozděluje, důkladnost, s níž Dayton Ward poskytuje výpis všech, jakkoliv irelevantních detailů, může být až otravná. S ohledem na jeho kolísavé kvality tedy shledávám román spíše průměrným (5/10), nicméně oceňuji novátorský přístup a volnému pokračování jménem Elusive Salvation dám pravděpodobně šanci také.


Podrobnosti o knize:

Původní titul: From History's Shadow
Autor románu: Dayton Ward
Nakladatelství: Pocket Books
Rok vydání: 2013
Počet stran: 388
Vazba: brožovaná
Vydání: první
Jazyk: angličtina
ISBN: 978-1-4767-1900-9

kapitán Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: út 13. června 2017
přečteno: 474x
komentáře: 0

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG