Romány podle klasického Star Treku X: Hadi v ráji

so 6. května 2017      autor: Eodeon      přečteno: 464x      délka: 10 min      komentáře: 1

obálka knihy Serpents in the GardenNad udivujícím počtem knih podle Star Treku jsem nikdy nepřestal žasnout. A množství fan fiction má představivost dokonce ani nedovede pojmout. Jistě, Star Trek je vysoce populární takřka po celém světě a je tu s námi už padesát let, ale i tak. Často mě to nutí tázat se, co vlastně vede fanoušky nadšené pro televizní seriály přenášet svůj zájem i na přidruženou literaturu. Důvodů, proč se četbě věnovat, lze samozřejmě vyjmenovat mnoho a spousty z nich jsem se již pokusil přednést v úvodech k některým z dřívějších literárních kritik. Ale v těch případech jsem hovořil především za sebe, zatímco nyní bych se chtěl krátce zamyslet pro změnu nad tím, co k četbě vede většinu trekkies.

Literatura podle Star Treku nabízí do značné míry bohatší svět ve srovnání s televizí či filmy na dané téma. Přinejmenším tedy v tom ohledu, že literární narativy bývají přirozeně rozsáhlejší, komplexnější a v neposlední řadě důsledněji propojené jeden s druhým, tedy přinejmenším co se současné literární tvorby týče. To však, troufnu si hádat, většina fanoušků neocení. Co na tom, že romány jdou daleko za hranice seriálů a filmů a nabízejí svým čtenářům účast na příbězích zcela nových hrdinů a nových posádek, jakými jsou například výpravy Titanu pod velením Williama Rikera, Picardovy první velitelské zkušenosti na Stargazeru, dobrodružství zcela nových hrdinů z posádky Excaliburu či nesnáze, kterým na hranicích Federace čelí stanice Vanguard, když více než to všechno oceňuje většina fanoušků příběhy svých oblíbených, důvěrně známých hrdinů, situovaných v důvěrně známém prostředí zvoleného televizního seriálu.

Všiml jsem si, a vlastně to není nijak překvapivé, že mnozí ti, kdo soustavnou četbu považují za přirozenou součást života každého kulturně vnímavého člověka, mají sklony automaticky předpokládat, že důvodem, proč se obracíme k literatuře podle Star Treku, je stejně jako u kterékoliv jiné literatury její předpokládaná vysoká kvalita. Nakonec, je přeci jen zcela logické domýšlet, že každý, kdo si vybírá z množiny nějakých uměleckých děl, usiluje mezi nimi vybrat ty zdaleka nejlepší a zprostředkovat si tak ten nejsilnější umělecký zážitek. Ovšem co káže logika předpokládat, nemusí vždy realita demonstrovat, jak se často přesvědčil Spock při pozorování lidského chování. I já si nejednou ke svému překvapení povšiml, že umělecká kvalita ne vždy patří mezi priority čtenářů startrekových knih. A vlastně ani na mé vlastní stupnici priorit, ať už je jakákoliv, nejspíše nefiguruje na prvním místě.

Stačí uvědomit si, jaký druh knih a z jakých přesně důvodů nám přináší největší potěchu. V tom mi velice pomohla příležitost pročíst si nazpět staré literární recenze a komentáře a hledat vzory v tom, jaké parametry díla mám při čtení sklony sledovat obzvláště bedlivě a na které z nich kladu vyšší nároky, zatímco k jiným přistupuji spíše benevolentně. Nakonec, sebereflexe nemůže být nikdy na škodu. S vědomím závěrů, ke kterým jsem dospěl, musím přiznat, že i já se vyznačuji sklony hledat v literatuře podle Star Treku především prostou nápodobu oblíbených televizních seriálů. Přestože v jiných uměleckých kategoriích, například ve filmu nebo v hudbě, vždy raději sáhnu po dílech nejvyšší umělecké kvality, nehledě na nutnost čelit při tom drastickému navýšení náročnosti, u literatury, respektive té startrekové, na uměleckém hledisku až tolik nesejde. Samozřejmě nesmírně oceňuji ty romány podle Star Treku, které by se bez velké nadsázky daly považovat za mistrovská díla (nejen žánrové) literatury, kam lze směle řadit například – jeden příklad za všechny – knihu Odkud přicházejí stíny z trilogie Zkouška ohněm. Ještě větší radost mi však přinese četba daleko „menšího“, méně ambiciózního románu, který zkrátka jen přidává další jeden příběh a další jednu misi k pokračující pětileté misi Enterprise, čemuž přesně odpovídá kniha Doktorovy rozkazy, rovněž román vystavěný okolo postavy Leonarda McCoye. Raději než „vysokou“ literaturu si vychutnám literární formou podaný, nicméně ve své podstatě vlastně „televizní“ příběh.

A podobně k tomu nejspíše přistupuje většina čtenářů. Hledají v románech pokračování svých milovaných seriálů, ale zároveň taková, v nichž nedochází k velkému posunu, taková, která vlastně ani nejsou tolik pokračováním, jako spíše prodloužením. Z osobní čtenářské zkušenosti, která po všech těch letech není už tak skromná, ale cítím nutnost zdůraznit, že skvělé knihy se najdou mezi všemi oblastmi startrekové literatury. K dispozici je vynikající četba podle každého ze seriálů, najdou se i velmi čtivé a přínosné literární adaptace filmů a například série Titan dokazuje kvalitu i knih z edičních řad nezařaditelných pod jednotlivé seriály. Stačí zajímavý námět a šikovný autor a dobrá kniha je na světě.

O jedné z těchto samostatně stojících, leč přesto výborných knih se píše v následujícím článku. Ačkoliv román nese titulek z ediční řady „Star Trek: The Original Series“, odehrává se po skončení seriálu a z jeho hrdinů se v něm krom kapitána mihne jen pár známých tváří. Jedná se tedy spíše o samostatně stojící knihu, takovou, která namísto aby rozvíjela seriálové schéma, zkoumá „ztracené“ období v dějinách světa Star Treku. Přesto je to čtení velice příjemné. O důvodech, díky kterým je kniha tak dobrá, se dočtete níže.

Jeff Mariotte: Serpents in the Garden (Hadi v ráji)

Když jsem naposledy sáhl po románu z pera Jeffa Mariotteho, konkrétně po Zohýbaném světě, byla jediným důvodem mého výběru působivá obálka. Ano, až tak povrchní dovedu ve slabé chvilce být. Po nadmíru pozitivní zkušenosti ze čtení románu již samo jméno autora představuje dostatečný důvod k volbě knihy. Proto jsem nad Hady v ráji nijak dlouho váhat nemusel. Mimoto, i tato kniha se pyšní velmi zdařilým cover artem, který navíc velmi výmluvně napovídá její obsah. Román slouží jako volný sequel epizody Původního seriálu „Malá soukromá válka“ (A Private Little War) a odehrává se v pramálo zmapovaném období mezi událostmi Původního seriálu a prvního filmu, tedy mezi koncem pětileté mise a střetem s entitou jménem V’ger.

Enterprise v té době podstupuje náročnou přestavbu v suchém doku a její bývalý kapitán, nyní admirál, zpytuje své rozhodnutí přijmout povýšení a vyměnit velitelské křeslo za kancelářskou židli. Jeho myslí hlodá otázka, kam patří, kde je jeho pravé místo a zda už není pozdě ho hledat. Příležitost se alespoň na krátkou dobu vrátit do akce nabízejí zprávy rozvědky o neobvykle vysoké aktivitě klingonských lodí v okolí planety Neural. Jelikož cítí zodpovědnost (a v nemalé míře i vinu) za osud obyvatel planety, rozhodne se situaci vyšetřit osobně a vydat se pouze v doprovodu tří dalších důstojníků Flotily zpět na místo, kde se podle svého mínění před lety dopustil potenciálně fatálního rozhodnutí…

Neural byl planetou, na níž mladý poručík James T. Kirk vedl svou první průzkumnou misi. Místní civilizace se na srovnávací tabulce vývoje nacházela v době bronzové. Tím pádem se na ni vztahovala ochrana Základní směrnice o nevměšování do přirozeného vývoje. Shodou náhod byl Kirkův výsadek místními obyvateli objeven a škodě nešlo zabránit, jen ji minimalizovat. Během pobytu mezi Neuralany se Kirk spřátelil s Tyreem, členem kmene nazývaným Horalé. Ti udržovali přátelské vztahy s Vesničany žijícími v nedalekém údolí. Díky mírumilovnosti místních lidí a krásné krajině se Neural jevil téměř jako ráj. Jeho obyvatelé vykazovali velmi vysoký stupeň oduševnělosti na poměry jejich stupně technického vývoje. Při druhé návštěvě ale bylo všechno jinak.

Když se Kirk na Neural vrátil coby kapitán Enterprise, našel přirozený vývoj civilizace nenapravitelně vychýlený z naznačeného kurzu. Nemohl za to výsadek Flotily přistižený během předchozí mise, ale machinace Klingonů, kteří začali vyzbrojovat jednu z kolonií obyvatel primitivními zbraněmi na střelný prach a povzbuzovali ji k agresi. Vesničané se pod vlivem Klingonů vydali do otevřené války s Horaly. Ti by však se svými luky a šípy neměli proti křesadlovkám Vesničanů žádnou šanci. Narušení bylo již nezvratné. Než aby nechal Horaly, lid svého přítele Tyreeho, zmasakrovat, raději se Kirk rozhodl poskytnout stejné zbraně i jim v naději, že rovnováha sil předejde plnému vypuknutí konfliktu. Před odletem Enterprise předal Kirk Horalům sto křesadlovek – sto metaforických hadů do rajské zahrady.

Za dobu své služby na Enterprise se James Kirk dopustil řady sporných rozhodnutí; zejména v ne tak docela vzácných okamžicích, kdy čelil dilematům, kterým ho vystavila Základní směrnice. Jedno takové rozhodnutí Kirk učinil i na Neuralu, kam se proto po letech vrací, doufaje v příležitost případnou chybu v úsudku nějak vykoupit. Přitom se však dopouští dalšího krátkozrakého rozhodnutí, které nejenže hrozí uvést jeho a jeho drobnou družinu ve smrtelné nebezpečí, ale nadto ještě hlouběji vyhrotit už tak dost vážné podmínky na planetě. Snad je tomu tak proto, že Kirk podceňuje vlastní úlohu v událostech a naopak v duchu své hrdinské pověsti přeceňuje vlastní schopnosti. Svého rozhodnutí vydat se na planetu téměř sám, bez vybavení a bez podpory hvězdné lodi na orbitě, bude nucen několikrát zalitovat…

Vyjma vnitřní touhy po nalezení ideálního stavu věcí, kterou lze uplatnit na nevyváženou situaci Neuralu i na Kirkovo nešťastné kariérní rozhodnutí, je hlavním tématem knihy právě otázka vlastních sil. Uvědomuje si Kirk limity svých sil? Jak velkou kontrolu má nad svým životem, nad životy svých podřízených a nad následky svých rozhodnutí pro lidi, se kterými se na svých výpravách setkává? Tematizace hrdinství je navíc jedním z rysů, díky kterým román získává vedle samozřejmého sci-fi rozměru také dimenzi žánru fantasy. Patří mezi ně lokalizace do prostředí připomínajícího pozemský starověk a přesto odlišného od Země a marginální element magie, na který sice občasně přijde řeč, ale nikdy se přímo neprojeví jako funkce vyprávění; dokonce ani do té míry, jako tomu bylo v epizodě seriálu, kde čarodějka vyléčila fatální otravu pouze za pomoci vzácného kořene a rituálního zpěvu a tance.

Naprostá většina děje se odehrává v prostředí planety, jehož kresbě autor příliš prostoru nevyhrazuje, a přesto je velmi snadné si ho na základě poskytovaného popisu živě představit. Situování do přírodního prostředí knihu navíc obohacuje o příjemnou lyriku. Další zajímavou změnou je koncentrace vyprávění téměř výhradně z perspektivy Kirka, přičemž v celém románu se vyskytuje jen minimum známých postav a k tomu zřídka. Mariotte ale Kirkovi velmi dobře rozumí a postavu vystihl přesně. Při čtení dialogů jsem div neslyšel Kirkův hlas, ačkoliv to mohla být jen má vlastní příliš živá představivost. Zásluhu za to ale s přihlédnutím k jeho nepochybnému talentu připisuji autorovi, kterému patří uznání za vyprávění vzbuzující značné napětí a velmi pozvolnou gradaci, která mě donutila probdít noc a posledních deset kapitol přečíst naráz.

Má jediná výtka vlastně z románu jako takového vůbec nevychází. Co mě jako jediné mrzelo, byl fakt, že se události románu v některých detailech vylučují s tím, jak o pokračování vývoje na Neuralu psali jiní autoři, ačkoliv nikdo se tomu dosud nevěnoval tak důkladně jako Mariotte. Když pominu zmínky v jiných licencovaných produktech, napadá mě vlastně jen díl „The Order of Things“ (Řád věcí) z vynikající komiksové minisérie Klingons: Blood Will Tell, která vyšla i česky jako součást omnibusu Star Trek: Původní série pod názvem Klingoni: Krev není voda. Komiks vypráví příběh „Malé soukromé války“ z perspektivy klingonského komandéra Krella. To on byl zodpovědný za vyzbrojování Vesničanů (na jejich poměry) vyspělými zbraněmi a jeho přesné pohnutky nebyly odhaleny ani v epizodě, ani v Blishově povídkové adaptaci. Diváci se je prvně dozvěděli až z komiksu a teprve Mariotte podal ve své knize důkladné vysvětlení. Diskontinuita je samozřejmě ve světě licencovaných románů a komiksů běžná. Já osobně jsem se rozhodl postupovat podle pravidla, kdy z každého rozporu budu za tu „správnou“ verzi považovat tu umělecky vyspělejší. S přihlédnutím k tak podrobnému a umně vyprávěnému zpracování jako v Hadech v ráji je volba jasná. (8/10)


Podrobnosti o knize:

Původní titul: Serpents in the Garden
Autor románu: Jeff Mariotte
Autor obálky: Alan Dingman
Nakladatelství: Pocket Books
Rok vydání: 2014
Počet stran: 349
Vazba: brožovaná
Vydání: první
Jazyk: angličtina
ISBN: 978-1-4767-4965-5

kapitán Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: so 6. května 2017
přečteno: 464x
komentáře: 1

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG