Romány podle Nové generace II: Diplomatická nepravděpodobnost

ne 26. března 2017      autor: Eodeon      přečteno: 790x      délka: 15 min      komentáře: 2

obálka Diplomatic ImplausibilityNamísto obvyklého odhalování „zapomenutých“ výprav původní Enterprise na stránkách románů jsem se v minulém článku přenesl do časů Nové generace. V následujícím článku se do této éry vracím a při té příležitosti si dovolím krátké, nostalgické ohlédnutí. Stejně jako většina českých trekkies, kteří objevili Star Trek v polovině devadesátých let, jsem si po dlouhou dobu tento fenomén spojoval především se seriálem Nová generace. Po dlouhou dobu byl také mým nejoblíbenějším startrekovým seriálem. Nejen tedy proto, že v oné době dominoval obrazovkám českých televizních stanic, ale ještě spíše proto, že právě na příkladu Nové generace jsem Star Trek poznal, oblíbil si jeho zajímavé postavy, žasl nad fantastickým futurismem, který pro mé divácky nezkušené já neměl obdoby, a lámal si hlavu nad intelektuálně podnětnými zápletkami, které podporovaly mou už tak přehnanou zvídavost a touhu po poznání. Stručně shrnuto – Novou generaci jsem poprvé sledoval ve formativních letech svého dětství a dospívání, a tak vliv seriálu na to, kým jsem se stal, nemohu podceňovat. I když jsem si postupem času ještě více oblíbil seriál Deep Space 9 a Původní seriál, i když mi v dospělosti a po opakovaných zhlédnutích zápletky Nové generace nepřipadají zdaleka tak intelektuálně stimulující a i když tehdy tak svěží obraz daleké budoucnosti s odstupem několika desetiletí působí už spíše omšele, Nová generace u mě bude mít už napořád zvláštní význam.

Podobnou úlohu Nová generace sehrála i při mém pronikání do literárního univerza Star Treku. I k četbě startrekové literatury jsem se totiž dostal už v dětství, když mi při návštěvě knihkupectví padl zrak na knižní obálku s věrnou podobiznou kapitána Picarda. Hned nato jsem si všiml také tváří Worfa a Deanny Troi a hlavně červeného, typickým fontem ztvárněného nápisu „Star Trek: Nová generace“. Už dlouho jsem sice nic podobného nepocítil, ale za těch časů ve mně nález čehokoliv souvisejícího se Star Trekem vyvolával okamžité vzedmutí nadšení – kor pak představa nového dobrodružství Enterprise, nepoznaného z televizní obrazovky. Tou knihou byli Strážci míru od Genea DeWeese. S odstupem vnímám román jako spíše průměrný, ale tehdy jsem ho četl s velkým zanícením a jakmile jej dočetl, vydal jsem se shánět další romány z číslované edice podle Nové generace. Postupem let jsem zjišťoval, že literární obdoba Star Treku je daleko bohatší, než jsem si vůbec dovedl představit ve chvíli nečekaného nálezu svého prvního startrekového románu. Dnes už si navíc uvědomuji, že romány neplní jen úlohu jakýchsi dodatků k seriálům a filmům, jak se mi to kdysi jevilo. Jsou více než „výplní mezer“ mezi epizodami. Literatura dává Star Treku novou, vlastní dimenzi a rozvíjí ho novými, vlastními směry; především tedy skrze navazující série typu „relaunch“, v nichž příběhy pokračují i po skončení seriálů a filmů. Stručně shrnuto – Star Treku vděčím za to, že jsem si i já našel cestu k soustavné četbě a jsem rád, že i dnes, po tolika letech, mohu díky literatuře nadále objevovat tento skvělý fantastický svět.

Keith R.A. DeCandido: Diplomatic Implausibility (Diplomatická nepravděpodobnost)

Předchozí mnou přečtená kniha, Pohřbený věk (The Buried Age) Christophera L. Bennetta, opustila ve svém závěru Worfa a ostatní hrdiny z Enterprise v době krátce před jejich inaugurační výpravou ke stanici Farpoint; tedy na samém počátku dlouhého putování, během něhož Worf procestuje rekordních dvě stě sedmdesát sedm epizod a čtyři celovečerní filmy. Následující kniha, do které jsem se začetl, zastihla Worfa naopak na konci jeho seriálové pouti, v době krátce po finální dvojepizodě Deep Space 9 „Co po sobě zanecháš“ (What You Leave Behind). V této epizodě jmenoval nový kancléř Martok Worfa vyslancem Federace v Klingonské říši. Román Keithe R.A. DeCandida Diplomatická nepravděpodobnost líčí Worfovu první misi s pověřením velvyslance a poodhaluje toto minimálně probádané období v jeho životě.

I když je román pod číslovkou šedesát jedna zařazen do série románů podle Nové generace, loď Enterprise-E a posádka kapitána Picarda v něm „hrají“ pouze malé cameo. Poté, co se Worf na Zemi loučí s rodinou, s adoptivními rodiči Sergejem a Helenou Roženkovými a „adoptovaným“ bratrem Jeremym Asterem, vrací se na hvězdnou loď Enterprise. Tentokrát však „jen“ jako pasažér, kterého má Enterprise za úkol eskortovat na hranice s říší Klingonů. Tam se velvyslanec nalodí na říšský křižník I.K.S. Gorkon, zbrusu novou loď v Klingonských obranných silách. Gorkon má za úkol provést Worfa klingonským územím k planetě jménem taD a asistovat mu při jeho poslání. A jaké že jsou vlastně podrobnosti Worfovy mise?

Slovem taD pojmenovali zmrzlou planetu Klingoni, když ji před dvěma sty lety poprvé dobyli. Její obyvatele, al’Hmatti – obrovité tvory vzezřením připomínající robustní polární vlky (viz též povedená malba na obálce od Sonii Hillios), od té chvíle nazývali jeghpu’wI, výrazem pro všechny podrobené národy, které mají postavení vyšší než otrok, ale nižší než občan Říše. Před čtyřmi lety vzhledem k ději románu, když Klingoni zahájili svou invazi do Cardassijské unie, využili al’Hmattiové dočasného oslabení vojenských sil svých dobyvatelů k vojenské revoluci a osvobození svého světa. Ve stejné době požádali Spojenou federaci planet o navázání diplomatických kontaktů a uznání jejich suverenity. Odpovědi se však nedočkali. Vytížena válkou s Dominionem, Federace neměla zdroje, které by na řešení problémů taDu mohla vyčlenit.

Nyní, po skončení války, se ale všechno změnilo. TaD byl Klingony po výhře nad Dominionem opět dobyt. Jejich vládu nad světem ale ohrožují stupňující se útoky ze strany al’Hmattijských partyzánů a nutí Vysokou radu, aby se problémem konečně začala aktivně zabývat. Ve stejné době reaguje na situaci i Federace a vysílá Worfa v odpovědi na čtyři roky starou žádost obyvatel taDu. Jeho instrukce Worfovi nařizují najít diplomatické řešení situace přijatelné pro Federaci, Klingony i al’Hmatti. Úkol se jeví nesplnitelný. Klingoni nemohou dopustit, aby v čase zotavování z válečných ztrát vykazovala jejich Říše sebemenší známky slabosti, a poskytnout jeghpu’wI svobodu tak nepřichází v úvahu. Al’Hmattiové se na druhé straně nespokojí s ničím menším než s odchodem Klingonů z jejich planety. Situaci dále komplikují rovněž pochybnosti, které Worf chová o vlastních kompetencích v úloze diplomata.

Worf však není jediným pochybovačem. Klag, kapitán Gorkonu, se ani nenamáhá se skrýváním svého nízkého mínění o synovi Mogha. Domnívá se totiž – a ne zcela bez opodstatnění –, že si Worf získal své výsady prostřednictvím protekce jakožto člen rodu Martokova. S Klagem se fanoušci seznámili v epizodě Nové generace „Věc cti“ (A Matter of Honor), kde sloužil jako druhý důstojník na dravci Pagh a Willu Rikerovi během jeho výměnného pobytu pomohl lépe porozumět klingonským způsobům. V Diplomatické nepravděpodobnosti vychází najevo, že i přes své válečnické dovednosti, které ho již dávno předurčily k velení vlastní lodi, setrval Klag ve službě pod pošetilým kapitánem Karganem až do války proti Dominionu. Tehdy byl Pagh sestřelen jem’hadarskou lodí a jeho havárii na planetě Marcan V přežil pouze Klag. Přestože přišel o ruku, zcela sám pozabíjel v lítém boji celou jednotku Jem’Hadarů, kteří na planetě uvízli rovněž. Od té chvíle se mezi Klingony hovořilo (a v ódách zpívalo) o Klagovi jako o „hrdinovi z Marcanu“ a velení vlastní lodi měl zajištěné.

Krátce po skončení války byla Klagovi přidělena nová loď třídy Qang (v překladu „kancléř“), první zástupce nové generace válečných lodí Obranných sil. Velení Gorkonu znamenalo pro hrdinu z Marcanu velkou poctu. Privilegium zvolit si vlastní důstojníky mu však bylo upřeno a Klag je tím pádem nucen velet zprvu velmi nesourodé skupině Klingonů, z nichž ne všichni jsou mu zcela „po chuti“. Nejvíce rozhořčen je však jmenováním Drexe jeho prvním důstojníkem. Nejde jen o to, že mladého Klingona považuje za mizerného válečníka. Drex se mu příčí především z téhož důvodu jako Worf. Je totiž synem kancléře Martoka, jak známo z "přelomové" dvojepizody Deep Space 9 „Cesta válečníka“ (The Way of the Warrior) a poct tedy nedosáhl zásluhami z boje, nýbrž jen díky svému původu.

Vedle Klaga a Drexe se však na stránkách knihy vrací řada dalších seriálových Klingonů. Mezi nimi i Toq, mladík, kterého Worf zachránil z tajné romulanské vězeňské kolonie na Carraya IV v druhé části dvojepizody Nové generace „Dědictví otců“ (Birthright). Ponížení a potupení zajatci z Khitomeru nepředali svým potomkům znalost klingonských způsobů a tradic, což svým příchodem změnil právě Worf. S největším zanícením přijal dědictví svého národa právě Toq. Odešel s Worfem a dalšími z kolonie a připojil se ke Klingonským obranným silám. Nehledě na svůj věk si úctu svých kolegů získal krátce po přidělení na Gorkon, když vyzval svého neschopného nadřízeného k boji, zabil ho a ujal se jeho postu taktického důstojníka lodi. Předstihl tak mnoho služebně starších válečníků. Mimo jiné i Rodeka.

Nevzrušivý „Klingon bez minulosti“, který na Gorkonu plní funkci zbraňového důstojníka, „vděčí“ za nedostatek osobitosti ztrátě paměti. Rodekova pravá totožnost ho řadí do rodu Moghova jako Worfova bratra Kurna. Když byl před čtyřmi lety rod Moghův podruhé stižen zneuctěním a Vysoká rada vyloučila Kurna ze svých řad, požádal ukřivděný Kurn bratra, aby mu vrátil čest tím, že ho během rituálu Mauk-to’Vor zabije, viz epizodu „Synové Moghovi“ (Sons sof Mogh) (DS9). Přestože k tomu málem došlo, nakonec se Worf na naléhání kapitána Siska rozhodl bratra o život nepřipravit a místo toho „jen“ vymazal jeho vzpomínky a vytvořil pro něj falešnou identitu. Kurn jako by zemřel a přesto žil dál. Každé setkání s Rodekem na palubě Gorkonu však Worfovi připomíná zážitky ze společného boje v klingonské občanské válce ve snaze o očištění rodinného jména a spolu s nimi vyvstává i bolest ze ztráty bratra.

U kormidla Gorkonu má své místo Leskit, vysloužilý válečník mrzuté povahy, který během války s Cardassií pilotoval už dravce I.K.S. Rotarran, jak vidno z epizody Deep Space 9 „Vojáci Říše“ (Soldiers of the Empire). Ze seriálových postav se čtenář na palubě Gorkonu setká už jen s Kurak, specialistkou na warp pole, která v epizodě Nové generace „Podezření“ (Suspicions) přijala pozvání Beverly Crusherové účastnit se na Enterprise testování metafázového štítu ferengského výzkumníka Reygy. Nedoceněná vědkyně vstoupila do klingonské armády neochotně v době nedostatku schopných bojovníků během dominionské války. I po skončení bojů, když se ujímá úlohy šéfinženýra na lodi Gorkon, Kurak stále cítí, že službou v Obranných silách mrhá svým potenciálem a od zbytku posádky si kvůli svým frustracím udržuje velký odstup.

Podobné pocity sužují i mysl lodní šéflékařky B’Oraq, která studovala medicínu ve Federaci u doktorky Crusherové a nehledě na předsudky svých nadřízených by ráda bídné klingonské zdravotnictví inovovala o nové postupy. Kapitán Klag však syntetickou náhradu za svou ztracenou končetinu tvrdošíjně odmítá a doktorčiny snahy ztěžuje. B’Oraq patří mezi původem literární postavy podobně jako Vall, mladý Klingon mimořádně zdatný v technickém směru, který toužil sloužit Klingonské říši v armádě, přestože se pro to nehodí svou přirozeně mírnou povahou i subtilní postavou. I přes jeho nadání, které dokonce pomůže zachránit loď před jistou zkázou v bitvě, mu nadřízení ale i podřízení z posádky Gorkonu odmítají projevovat respekt. Své místo mezi Klingony i v událostech románu musí Vall teprve hledat…

Právě postavy jsou největší předností Diplomatické nepravděpodobnosti, příčinou její obzvláště vysoké čtivosti a zábavnosti a nejlepším důvodem, proč by se s touto knihou neměl žádný fanoušek minout. Ve snu bych se toho nenadál, ale k posádce Gorkonu jsem velmi rychle přilnul podobně jako k hrdinům televizních Star Treků. Postavy románu mi neustále připomínaly pravdivost výroku, že mimozemšťané byli ve Star Treku odjakživa mnohem lidštější než lidé samotní. Ve srovnání s lidmi jde o postavy více životné a obtížené skutečnými problémy a starostmi, nejen pseudo-problémy, jaké v seriálech řešívají lidští důstojníci Hvězdné flotily. Klingoni jsou jiní. Ať už v časech války či míru, ať už válečník, doktor, inženýr či velvyslanec, každý Klingon bojuje ve své vlastní soukromé „válce“ a prahne po čestném vítězství, cti a slávě.

Už výše vzpomenutá epizoda „Vojáci Říše“ – a mimo ni například i o něco pozdější epizoda „Synové a dcery“ (Sons and Daughters) ze stejného seriálu – dokázala, že pokud by měl vzniknout startrekový seriál soustředěný nikoliv okolo lidstva (rozmanité spřátelené druhy ve vedlejších úlohách nepočítaje), nýbrž mimozemského druhu, pak nejlepší volbu představují Klingoni. Nová generace a následující seriály rozvinuly jejich civilizaci ve velmi komplexní, zajímavou a životaschopnou kulturu skýtající bohatství možností dalšího rozvíjení. Jako doklad tohoto ohromného potenciálu slouží postavy Diplomatické nepravděpodobnosti. Svou rozmanitostí co do charakterů i osobní historie každé z nich se figury románu vzpírají stereotypu postihujícího většinu mimozemských ras Star Treku. S ohledem na to se nelze podivovat, že kniha položila základ vlastní knižní sérii vyhrazené právě Klingonům.

Ediční řada I.K.S. Gorkon, překřťená při příležitosti vydání čtvrtého a (prozatím?) posledního románu série na Klingon Empire, supluje nikdy nerealizovaný seriál soustředěný na Klingony, o němž jsem tak naivně snil o pár řádků výše. Všechny knihy napsal Keith. R.A. DeCandido a jejich stránky věnoval právě lodi Gorkon a její posádce, tedy hrdinům, s nimiž se čtenáři prvně seznámili v Diplomatické nepravděpodobnosti, a řadě nově přibyvších aktérů. Právě Diplomatickou nepravděpodobností mě DeCandido konečně přesvědčil o svých kvalitách spisovatele. Do té doby jsem mohl soudit pouze na základě četby několika jeho povídek, novel, komiksů a hlavně dvou kratších románů z prostředí alternativních vesmírů. Nicméně, jak pochmurný obraz románu Vykuchaný svět (A Gutted World) z myriádové sbírky Ozvěny a refrakce (Echoes and Refractions), tak pokus o zpracování osudů hrdinů seriálu Voyager v zrcadlovém vesmíru Had se zrcadlovými šupinami (The Mirror-Scaled Serpent) ze sbírky Obsidiánové aliance (Obsidian Alliances) pro mě byly oba velkým zklamáním.

Nyní se však kloním k teorii, podle níž selhání dvou naposledy zmíněných románů zapříčinila jejich slabá, velmi omezující a do značné míry nešikovně koncipovaná zadání. Z látky obou námětů by ani nejtalentovanější autor nesvedl utkat přesvědčivější příběhy. V kontrastu s tím v Diplomatické nepravděpodobnosti, svém vůbec prvním románu podle Star Treku, DeCandido naplno těží ze všech tvůrčích svobod, které se mu otevřely. Nejenže si román v edici soustředěné na hrdiny Nové generace obydlil (s čestnou výjimkou Worfa) docela jinými hrdiny, ale využil jej přímo jako „inkubátor“ k vypěstování vlastní a do značné míry autonomní románové řady a tím si pro sebe uzmul ještě více tvůrčí svobody. Věřím tomu, že autor tento román psal přinejmenším již s vědomím jeho případného sequelu a snad i dalších pokračování.

Intence pokračovat v dobrodružstvích Gorkonu a jeho posádky je dobře znát především na závěru Diplomatické nepravděpodobnosti. Přestože potenciál pro vývoj klingonských postav takřka nemá omezení, jelikož ty nejsou na rozdíl od hlavních hrdinů televizních seriálů již rozvinuté a jejich osudy se neubírají v předem naznačených směrech, jejich individuální „příběhy“ v závěru knihy v mnoha případech postrádají završení, i kdyby jen prozatímní. Mnohé své problémy postavy na stránkách románu nevyřeší; jejich vývoj se nedočká formálního závěru, nýbrž pokračuje za hranice knihy. To samozřejmě platí i o Worfovi, o němž se diváci pozdějšího filmu Star Trek: Nemesis dozvěděli, že řady diplomatického sboru Federace po čase opustil, aby se mohl znovu přidat k posádce kapitána Picarda.

Diplomatická nepravděpodobnost dokazuje, že postava Worfa svůj potenciál v průběhu seriálů Nová generace a Deep Space 9 nejenže nevyčerpávala, nýbrž naopak postupně rozšiřovala. S každou další epizodou, v níž dostal větší příležitost se předvést, se Worf projevoval jako komplexnější osobnost a životaschopnější figura. Od okrajové úlohy animálního neotesance ze začátků Nové generace se Worf pomalu propracoval k jedné ze zdaleka nejzajímavějších postav celého Star Treku. Ocitl se v mnoha rozmanitých situacích a mnoha rolích a soudě podle románu mu překvapivě padne i poslání mírotvůrce. Alespoň zde si tedy se svým úkolem poradil skvěle.

Závěrečné rozuzlení hlavní zápletky je pak jedním z mála objektů mé kritiky. Řešení zdánlivě neřešitelného diplomatického problému se našlo až příliš snadno a nijak neoslnilo svou důvtipností, přestože konflikt elegantně zažehnalo. Nejde však o závažnou výtku a ani ty následující takové nebudou. Neodrážejí se ani tak od faktických nedostatků knihy, jako spíše od mých hypotéz o možných dalších směrech vývoje různých dějových elementů. Například bych uvítal, kdyby kultura al’Hmattiů byla v průběhu děje vylíčena detailněji, ale zároveň chápu, že by každé prodloužení uškodilo tempu a tudíž i čtivosti. Také se domnívám, že by knize prospěla hlubší psychologizace Worfovy postavy. Sice by to ubralo na čtivosti a odlehčenosti, kterých si na románu tak považuji, ale zároveň by to mohlo přispět poutavosti, přinejmenším tedy v rovině vnitřního konfliktu hrdiny. Rozpolcenost mezi povinností k Federaci a loajalitou k Říši slibovala větší prostor pro konflikt, ať už vnitřní či „vnější“; ten však nebyl prozkoumán.

Jako poslední a opět spíše zanedbatelný nedostatek vidím poněkud těžkopádný začátek. Ale co také jiného čekat od Klingonů než těžkopádnost? Na několika počátečních kapitolách je ještě silně znát typická náladovost jejich druhu. Totéž se dá říci i o jejich oblibě v chvástání a vyprávění nadnesených verzí svých heroických skutků. Čtenář je nucen „vyslechnout si“ na úvod nejedno stručné vyprávění, které má pochopitelně za účel poskytnout potřebné backstory pro nově uvedené postavy. Po seznámení s postavami a dalších nezbytných formalitách se již vyprávění odvíjí daleko svižnějším tempem a spolu se skvěle napsanými postavami se zasluhuje o velmi vysokou čtivost. Zábavnější román podle Star Treku jsem v rukou už dlouho nedržel. (8/10)


Za poskytnutí knihy k četbě a k posouzení patří velký dík Fandovi – Děkuji!


Podrobnosti o knize

Původní titul: Diplomatic Implausibility
Autor románu: Keith R.A. DeCandido
Autorka obálky: Sonia Hillios
Nakladatelství: Pocket Books
Rok vydání: 2001
Počet stran: 272
Vazba: brožovaná
Vydání: první
Jazyk: angličtina
ISBN: 0-671-78554-0

kapitán Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: ne 26. března 2017
přečteno: 790x
komentáře: 2

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG