Pragoffest 2014 – sobota

ne 9. února 2014      autor: Jana Dvořáčková      přečteno: 2506x      délka: 14 min      komentáře: 21

PGF 2014… aneb záchrana knih, Star Trek mše a sex s mimozemšťany. Je to deset let, co jsem poprvé vyrazila na nějaký con. Tehdy to byla jednodenní účast na Festivalu fantazie. Osm hodin jsem seděla v kině, sledovala pár dílů Star Trek: Enterprise a byla z toho fakt jako hodně hotová. FF předcházelo setkání s A. J. Robinsonem – Garakem ze Star Trek: Deep Space Nine. Pak následovaly zhruba dvě desítky různých, i eroticky laděných conů a nepravidelných setkání, během nichž jsem zažila, viděla a slyšela věci mnohdy neopakovatelné a většinou naprosto neuvěřitelné. Proč mě to mezi fanoušky fantastiky překvapuje?

Těch deset let uteklo strašně rychle a já si s hrůzou uvědomila, že mezi návštěvníky letošního Pragoffestu bylo nějak až moc dětí. Většina ale zapadla do sekcí CraftConu a GameConu, což tedy docela chápu. Nebude to trvat dlouho a tyhle touhy budou mít i mí synovci (zatím skoro druhák a skoro prvňák). Ani oni tady před deseti lety ještě nebyli (kde sakra byli)? V té době jsem třeba neměla ani domov, práci a také jsem bývala méně drzá. Ale celkově, i přes ta zlepšení, mám z toho vývoje prostě depku a moje chmury se pravděpodobně projeví ve formě veršů.

Rituály před odjezdem

Každé objevitelské výpravě předcházejí přípravy. Moje cesty na různé akce se vyznačují tím, že si před nimi uspořádám svoje záležitosti, řeknu blízkým, že je mám ráda a doma si pořádně uklidím, protože kdybych se třeba už neměla vrátit, přeci za sebou nenechám binec. Tenhle divný postup jsem dodržela, abych po návratu s úlevou zjistila, že rodina mě má také ráda, doma mám uklizeno, vrátila jsem se, a tedy zatím ani nikdo nerozprodá moje knížky.

Možná i padesát odstínů Pragoffestu

Jo… no dobře, byť jsem tuhle konkrétní knihu nečetla, tohle se vtírá. Přišel s tím kamarád, jehož jsem doteď znala pouze elektronicky, při pohledu na obálku „Smrti v zimě.“ Kniha ze série Star Treku pojednávající o vztahu kapitána Picarda a Beverly Crusherové… vyjde asi v létě a obálka není moc barevná, spíš je taková jako by šedivá. O odstínech téhle barvy, tedy krom toho, že v zimě si jich moc neužijeme, mě donutila přemýšlet i luxusní reportáž Ivana Adamoviče, která v podstatě těch padesát různých odstínů Pragoffestu dokonale nastínila.

Důvody návštěvy

PGF 14/1Protože je objevování nových forem života i cílem posádek hvězdných lodí, bylo jasné, že jedním z důvodů návštěvy Prahy bude i první kontakt s doposud elektronickými známostmi. Před chvílí jsem shodou okolností na Fantasy Planet četla report od Venduly „Vlčačky“ Brunhoferové, a kdybych věděla, že naše první navštívená přednáška ve Star Trek linii – totiž „Ostrovní systémy ve ST“ – bude společná, alespoň bych ji pozdravila. Škoda, to mám za to, že nikam nejezdím a lidi znám jenom podle ikonek na chatech.

Poslední třetina téhle přednášky se nesla spíš v duchu diskuse návštěvníků o tom, kde se dá v domácnosti ušetřit. Problém je, že v určitém okamžiku můžete šetřit, jak chcete, ale když (dobře, letos to asi neplatí) ceny od ČEZu neustále rostou, za chvíli budete uvažovat i o tom, že nemá smysl kupovat ani chleba. Jsem fandou investic do systémů, které se vám sice za vašeho života nevrátí, ale dost možná ulehčí život dalším generacím. Jenomže mi je také jasné, že teď mi pro dobrý pocit ze života na téhle modré hroudě musí stačit recyklace odpadu. Víc nezvládám a přiznávám to.

PGF 2014/2Další věcí, která mě donutila jet, tedy krom neodbytného hlasu, jenž mi říkal, že bych mohla po pěti letech taky konečně zvednout zadek a vyrazit, byla pro některé na první pohled brutálně kontroverzní „Star Trek mše“. Krátce po oznámení úmyslu ji na conu uspořádat, se na serveru Trekkies rozpoutala debata. Uráží to víru? Jak to ti pořadatelé myslí? Co si myslí? Proč si myslí, že to nikoho neurazí? Co si máme myslet my? Můžeme si vůbec něco myslet, aby to někoho neurazilo?

Části zúčastněných bylo jasné, že organizátorům půjde o recesi, kterou ale nehodlají nikoho urazit, o odlehčení, které k zábavě na conech patří. Věřící část fanoušků zaujala opatrný postoj ve vztahu k obsahu traileru a i ostatním vysvětlili, za jak nešťastné považují použití „Svaté trojice“, a asi ani Q jako nejvyšší bytost jim nebyla zrovna po chuti. S pochopitelných důvodů se nedivím, protože jakožto nevěřící hloubku oněch pohnutek prostě nerozkliknu. Zároveň vzdáleně chápu, že některá přirovnání se mohou leckoho dotknout.

Mé jediné setkání s vírou se nese v duchu nezávazného pokecu se stoupenci Krišny poté, co je náhodně potkám ve městě a vyluxuji jim košíček dobrot, jenž u sebe pravidelně nosí. Jsou v pohodě, dokonce nepravidelně z jejich obchodu objednávám aroma olejíky, sušenky, mýdla a koření a jejich životní styl na vlastní farmě, kde všechny tyhle věci vyrábějí, jim sem tam i závidím.

Dobrá zpráva pro fanoušky-čtenáře

PGF 2014/3Právě knihy byly dalším z důvodů, proč jsem na Pragoffest jela. Knížky ze světa Star Treku u nás vycházejí zhruba dvacet let. Byla jsem tehdy ještě lákadlem pro pedofily (rozumějte, děvčátko), když jsem si koupila první. V poslední době to na knižním trhu obecně vypadá dost bídně a knihy ze světa Star Treku, které odebírají specifičtí tvorové, by to mohly zabalit už dávno, nebýt dobrých lidí s odvážnými nápady. Jedním z nich je Albert Balatka, doposud mimo jiné odpovědný třeba za knihy ze série Enterprise.

Vždycky mě děsila představa, že na trh přijde první díl vícesvazkové série a tu se nepodaří vydat celou. Určitě už se to mockrát stalo a pro mě čerstvým příkladem, sice ne ST a pořád ne bez možnosti přečíst si i poslední díl, je „Zlatý věk od Johna C. Wrighta“, který vydává nakladatelství Laser. To je ostatně odpovědné i za nemalé množství knih ze světa Star Treku. V poslední době to ale i s nimi šlo z kopce poté (a netvrdím, že to je jediný důvod), co s touhou vydat ST docela nešťastně přišlo nakladatelství Baronet. To se rozhodlo vydat knihy ze série Enterprise, jenomže nešikovně sáhlo po Romulanských válkách, aniž by tušilo, že jim předchází docela podstatná Kobayashi Maru. Ta dějově spadá za konec čtvrté řady seriálu a předchází ději v knihách, které Baronet koupil. Nastaly zmatky, dohady a pře, prodražil se překlad a na poslední chvíli musela vzniknout i nová obálka právě pro Maru. Přitom už běžely přípravy pro vydání příběhu, který následuje až za ní. Dělalo se na dvou knihách najednou a lidově řečeno, byl v tom prostě binec.

Nakonec sice vyšlo všechno tak, jak mělo, ale výsledná cena knihy neodpovídá ceně práce na ní odvedené. A proč jsem to práskla? Inu proto, že klasičtí knižní konzumenti, kteří prostě jenom kupují a čtou, si jen těžko dokážou představit, na čem všem závisí výroba knihy a co všechno je potřeba udělat a zaplatit, aby se v pohodě dostala mezi čtenáře. Dvanáct let jsem nepravidelně brigádničila v tiskárně, kde se nejednou stalo, že se zakázka zdržela déle prostě proto, že všechno má svou cenu a čas neohraničuje jen hodiny školního vyučování. Jasně, nedělá to ze mě experta na výrobu knih, ale až si všimnete, kolika rukama projde byť jen jeden výtisk, budete si vy, kterým to doteď nic neříkalo, vážit práce odvedené na každém takovém voňavém svazečku a budete ochotni si jej koupit s hřejivým pocitem všestranného uspokojení.

Čtenářům je většinou tohle všechno jedno, aby také ne, když jejich cílem je prostě a jednoduše si užít příběh. Ale mudrovat nad zdražováním knih v době, kdy se zdražuje všechno? Přestali jíst a topit? Určitě ne. Proč přestat snít, vyrábět knihy, kupovat je a pak o nich povídat na conech? To poslední přestane v okamžiku, kdy se jako fanoušci obrátíme zády k těm, kteří jsou ochotni nám rozšířit obzory, leckdy i za cenu vlastní pohody.

Je až s podivem, že se u nás na poli fantastiky dle mého názoru objevuje tolik titulů, když kupní síla žánrových fanoušků podle všeho brutálně upadá. Na to upozornilo i na přednášce nastíněné srovnání se zahraničím, kde sice existuje větší počet možných kupců, čímž se zlevní i výsledná cena každého výtisku, ale zase tam nejsou sympatičtí detailisti, kteří věnují pozornost například proprietám obálky tak, aby korespondovala s až někdy otravným puntičkářstvím některých fanoušků. Tu poslední větu myslím v dobrém, aby bylo jasno.

PGF 2014/4

Obálky českých knih se mi většinou líbí. Jako by do nich otiskli kousky svých duší i jejich tvůrci. Je to tak správně a má to tak být. Pro mě je krom anotace obálka dalším důležitým aspektem, který mě donutí si buď knihu koupit, nebo ji v obchodě zanechat.

Rozhodně nechci říct, že snaha detailistů prodražuje knihy a netvrdím, že se nedočkáme dokončení sérií (Romulanské války z ENT, Teorie strun z VOY, či Zkouška ohněm z TOS). I o tom se otevřeně debatilo, a i to je do budoucna možné. Jenomže nezáleží jen na lidech, kteří nám knížky zprostředkují.

Další program

Letošní PGF měl mimo jiné i slušnými přednáškami našlapanou linii FutureConu a MaelstroMu (pardon, moje ošmataná klávesnice už si nepamatuje, kde má přehlásky). Po knížkách jsem šla na obchůzku, abych zjistila, co mi program ještě nabízí. Zalezla jsem do místnosti zmiňované linie a vyslechla přednášku o „Bezpečnosti na internetu nejen pro mladé“. Trochu se mi to plete s přednáškou o šikaně, která byla o den později. Jenomže má to dva háčky. O den později jsem já nebyla na PGF, a důvodem, proč se mi to plete, je prolínání témat. Jsem si téměř jista, že i v té bezpečnostní přednášce se o šikaně mluvilo. Znázorněno to bylo na příkladu jednoho videa, které si natočil fanoušek pro radost. Šlo o tohle. Evidentní fanda SW svůj výtvor v dobré víře sdílel s kamarádem. Jenomže jak už to tak bývá, záznam unikl na internet a byl vytuněn do následující podoby.

Autora nejenže to nepobavilo, ale údajně se zhroutil. Mě to pobavilo velmi.

V přednášce se mimo jiné mluvilo o tom, jak se chovat na různých chatech. Asi každý si rád pokecá s neznámým člověkem, ale jde o to zjistit, kdy se tazatel až moc drze zajímá o naše soukromí, co mu všechno říct a jak poznat, jestli nejde třeba o nějakého toho úchyla. Ze života mám jednu takovou vzpomínku, kdy mi jeden podivín asi týden psal, jak moc rád by mi chtěl lízat nohy v punčocháčích. Tehdy jsem se tomu fakt ráda zasmála, nakonec třeba to chlívák ani nebyl. Možná bych mu to dopřála (po dvanáctihodinové směně v jedněch botách) a ono by ho to přešlo. No ale považte vy, kteří jste rodiči, jak by se vám líbilo, kdyby tohle někdo psal vašim dětem. A to mnozí ani nevíte, jak vynalézaví vaši potomci jsou.

PGF 2014/5Vyděšena z internetových hrozeb a ve stresu ze vzpomínky na elektronického zvrhlíka jsem zapadla opět do Star Trek místnosti, kde probíhala přednáška Marka „Iconera“ Jindry o tom „Co dokáže měňavec“. Řeč byla většinou o Odovi, ale i o ostatních Zakladatelích – příslušnících jeho druhu. Nutno podotknout, že Iconer měl měňavce hodně dobře zmáknuté. U Oda si všímal detailů typu „kde vzal komunikátor, když se právě přeměnil z tekuté formy do pevné“. Je to fakt, kde ho měl? Komunikátory jsou složité elektronické výtvory a to by v tom byl čert, aby Odo dokázal vytvořit něco tak zapeklitého, když za celé roky nepřišel na to, jak si pořádně udělat obličej.

Další na programu byla magie, respektive povídání o tom „Proč magie nefunguje“. Neměla jsem tušení, co to bude obnášet, takže jsem se vydala a mile překvapena naplněnou třídou zalezla až dozadu pro případ, že by přednášející Pavel Havajík potřeboval dobrovolníky pro… cokoli. Vzpomínka na jinou školní třídu, fyzikářku s ebenovou tyčí a moje vlasy mě napadla ze zálohy a objasnila důvody, proč se mi ve škole tak dlouho smáli. Prosím vás, žádnými následky netrpím, jen nikdy nevím, co mi zpřístupní minulé vzpomínky. Mozek je v podstatě zákeřný orgán, o tom to bylo.

Za magii považujeme v podstatě všechno, co nedokážeme rychle vysvětlit, co nám hlavy neberou. Dostalo se nám hned několika příkladů s různě narafičenými obrázky (například šachovnice, na níž byla ale všechna políčka stejně barevná), přestože se na první pohled zdálo, že jsou na střídačku světlá a tmavší. Nebyla. Stejně jako fotka dvou obličejů, na níž se v obou případech překrývaly ženské a mužské linie, na každé straně fotky převažovala vždy jedna z nich, ale fotka obsahovala obě. Mozek nám říkal, že se obrázky liší, ale houby, byly stejné. Následoval zákeřný útok hudbou – tedy tóny zdánlivě se stupňujícími, nebo naopak sestupnými. Šlo o ten samý tón, jen opět naše mysl zapracovala, asi proto, že se nudila a chtěla, abychom si užili. Dozvěděli jsme se, že existuje několik nadací, které komukoli a okamžitě vyplatí snad milion dolarů, pokud dotyčný prokáže, že magie funguje a přijde s trikem, jenž se nedá tak snadno vysvětlit. Nevěřila jsem, že se to ještě nikdy, opravdu nikdy nikomu nepovedlo. Ke konci jsme se všichni chytili za ruce a snažili se silou vůle a nahromaděné energie (v matrixu to taková sranda nebyla) rozsvítit žárovku. Vážení, fakt se nám to povedlo.

Ne, kecám, ani neblikla.

První startreková mše v ČR

PGF 2014/6Kolem třetí hodiny odpolední jsem měla už celkem hlad. I přesto, jak vylepšené stravovací prostředí PGF měl, jsem jej vyzkoušet nešla. Na cony si nosím svoje vlastní mňamky a hlavně mě nebaví stát fronty. Snědla jsem tedy donesené ovoce a zamířila zpět do ST místnosti. Jenomže ouha, všichni byli v trapu a přede mnou „ST mše“, na kterou jsem přijela především. Tady se projevily instinkty lovce, když jsem odchňapla jednoho z oranžových lidí (rozumějte, pořadatele) a poučena magickou přednáškou z něj vymámila polohu trekkies. Velmi ochotně mě nasměroval do místnosti v přízemí, kde mi kamarád Fanda držel místo v první řadě. Na dotaz, zda si myslí, jestli je fakt dobrý nápad sedět vpředu, se jen tak divně zubil a pak části mše i točil a i o tom něco napsal. A protože je jeho popis skvělý a kryje se i s mými vzpomínkami, opisovat nebudu, tady máte link.

Dále si dovolím zanadávat na dvě věci: i přesto, jak všude možně slyším o tom, jaký byl PGF propadák, jsem jakýkoli negativní dojem neměla až do chvíle, kdy jsem se ocitla v místnosti, u které nešly zavřít dveře. To je hrubá a neodpustitelná, hnusná a zákeřná chyba v okamžiku, kdy se v takové místnosti odehrává část programu. Byl to případ „ST mše“, byl to případ z doslechu „Sexu s mimozemšťany“ a byl to případ taktéž zprostředkovaně přednášky Vlastislava Tomana „Nejen o Zlaté knize komiksů“. Takže na tohle příště jako bacha.

Druhé mínus PGF spatřuji v počtu návštěvníků. Nepočítala jsem to, nezjišťovala a neznám normy pro počet osob v omezeném prostoru, ale na nějakém takovém příštím conu by bylo fajn uspořádat požární cvičení, protože jsem si jista, že kdyby tam v tlačenici nějakého tisíce lidí došlo k průseru, tak by moje předodjezdové rituály o úklidu a rozloučení s rodinou dozajista nabraly nových rozměrů. Na chodbách byl problém se jenom vyhnout, na schodech už to nešlo vůbec. Když připočtu hafo dětí, tak mě jímá hrůza z toho, že by se někomu něco stalo. Chápu, že je problém sehnat pro cony prostory a chápu, že pronajmout si školu je problém čím dál větší, ale ticho nebudu.

Sex s mimozemšťany

Těšila jsem se na osobní setkání s přednášejícími Vilmou Kadlečkovou a Karolínou Francovou, které stejně jako Vlčačku znám pouze jako ikony na chatu. Ještě s Janem Kovanicem si připravily sympatickou přednášku, která působila zábavně a zvrhle zároveň, a to já ráda. Jenomže jsem s mimozemšťany nakonec vůbec nic neměla. Protože mi cesta domů měla trvat zhruba dvě hodiny a proto, abych si při čekání na bus třeba neužila sexu s bezdomovci, jsem zmizela v čase, který sliboval, že na bus domů nebudu čekat dlouho.

Sečteno a podtrženo, jsem ráda, že jsem se účastnila, byť jenom jednoho dne. Přestože jsem v Modré škole na PGF v novém kabátě byla poprvé, nemám si celkem na co stěžovat, i když vzpomínka na staré komorní Pragocony se bude připomínat stále, a za dobu, kdy jsem si nepřipadala jako na závodišti, budu ráda.

kontraadmirál Jana Dvořáčková
autor: Jana Dvořáčková
vydáno: ne 9. února 2014
přečteno: 2506x
komentáře: 21

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG